„Když v soutěži vyhrajete dostane se vám opravdu velké vážnosti, která ovšem trvá do doby, než vás sesadí nový král,“ řekl jeden z pořadatelů akce Josef Rýpar s tím, že slivkošt se každoročně těší velké účasti.

„Dvacet minut po začátku byl sál plný, po hodině se doslova nedalo hnout. Přišli místní, přijeli ale třeba i kamarádi z Oder,“ podotkl.

Loňské jarní mrazíky sadařům poničily většinu ovocných stromů.

„Úroda byla hodně slabá, proto se tu dnes sešly vzorky i starší, třeba i předloňské. Mě má ale Pánbůh nejspíš rád, protože se mi urodilo opravdu hodně,“ zmínil Josef Rýpar, který přispěl i svým vzorkem pálenky.

Mezi pálenkami převažovaly trnky, jedna byla ale vskutku netradiční.

„Do jedné láhve jsme napustili obyčejnou vodu. Bavilo nás pozorovat ty, kteří si dali štamprli a pak se zmateně na sebe dívali, co se to vlastně děje. Pak za námi chodili, že si z nás někdo udělal srandu, ale netušili, že jsme si ji udělali my,“ řekl s úsměvem další z pořadatelů Petr Grygar z Hluzova, který byl nejen degustátorem, ale do soutěže přispěl i vlastním vzorkem slivovice.

Systém hodnocení je prostý. Spolu se vstupenkou dostanou lidé i hlasovací lístky.

„Tři na slivovici, tři na koláče. Podle toho, která slivovice komu chutná, vhodí lístek do osudí. Ten s nejvíce hlasy poté vítězí,“ vysvětlil Josef Rýpar.

Popáté se soutěže zúčastnil i Zdeněk Maleňák z Hranic.

„Přijel jsem s manželkou, aby měl kdo řídit, protože se chci plně věnovat degustaci,“ řekl s úsměvem. Konkurence je prý veliká a vyhrát v soutěži těžké.

„Nejlépe jsem se umístil pátý, což je hodně dobré, protože jsou tady opravdu výborné pálenky,“ zhodnotil.

A jak má vlastně chutnat dobrá slivovice?

„Musíte vnímat vůni i chuť. Při ochutnávce vás nesmí škrábat v krku, ani jinak pálit. Musí být hladká a příjemná. Zkrátka, tvářit se po ní šťastně,“ uzavřel Josef Rýpar.