Kromě výměny dárků s regionální a evropskou tematikou došlo i na vzpomínky na 2. březen roku 1978, kdy Remek spolu s dalšími kosmonauty do vesmíru vzlétl.

„Byl jsem tenkrát s rodinou lyžovat na Petříkově a hlásili to v rádiu. Byla to obrovská událost,“ zavzpomínal Wildner.

Jak současný politik vzpomíná na své zážitky z vesmíru? Jaké byly reakce na jeho návrat?

ROZHOVOR

Co říkáte na to, že jste dosud jediným československým kosmonautem, který se podíval do vesmíru?

Je to škoda, protože je to už více než třicet let. Tehdy by mě nenapadlo, že to bude tak dlouho trvat, než vzlétne další Čech. Teď je pro nás ale další dobrá šance, protože jsme nedávno vstoupili do Evropské kosmické agentury. Ta má svoji skupinu lidí, kteří se připravují na pobyt ve vesmíru, a bude záležet na kvalitě a významu programu, s jakým do agentury vstoupíme.

Ve vesmíru jste strávil přibližně týden. Jak dlouho trvala příprava na váš let?

Ta bezprostřední příprava ve hvězdném městečku trvala patnáct měsíců. Ale já osobně jsem čtyři roky absolvoval vysokou školu – leteckou akademii nedaleko Moskvy, což byla také součást přípravy, i když ne naplno. Přišel jsem s kvalifikací pilota.

Jak probíhal týden na palubě kosmické lodi?

Přesněji to bylo osm dnů a nejdůležitějším úkolem bylo dovést loď k vesmírné stanici. Podstatou naší práce bylo i několik dalších vědeckotechnických experimentů.

Jedním z nejzajímavějších bylo tavení různých kovových materiálů a vytvoření slitin, které tuhly za podmínek beztížného stavu. V tom jsme byli v tu dobu špičkoví na světě. Zajímavé je, že to všechno se jmenovalo Morava - Splav. Nevím, jestli Morava proto, že základní pracoviště bylo někde na Moravě, Splav, to je rusky slitina.

Jaké byly bezprostřední reakce vašich blízkých po vašem návratu?

Musím říct, že pochopitelně rodina o tom věděla už předtím. A ti byli rádi, že jsem se vůbec vrátil. Sousedé, ti to také v zásadě věděli, protože to se nedalo tajit, ale spíše si pamatuji reakce svých spolupracovníků a kolegů.

Přijímali to s takovým nadšením a hrdostí na to, že tam někdo z toho Československa byl, úspěšně pracoval a vrátil se. V těch prvních týdnech jsem mnohokrát mluvil o tom samotném před různými lidmi.

Stát se kosmonautem, to byl váš sen už od malička?

Dá se říct, že ano. Pamatoval jsem let Gagarina, tehdy mi bylo třináct let. Hodně mě to zaujalo. Lákal mě pocit dobrodružství a neznáma.

Dnes pracujete v Evropském parlamentu. Co pro vás tato práce obnáší?

To je nesmírně zajímavá práce a těžko se to dá jednoduše shrnout. Je to velká spousta informací, zpracování materiálů, různých kontaktů. A připravujeme, tak jako v každém parlamentu, zákony, které pak po projednání a schválení ovlivňují život občanů v Evropě.