Ivo Kolařík byl zakladatelem přerovského ochotnického divadla Dostavník, kterým prošla v minulých desetiletích celá řada herců a režisérů. V roce 2010 obdržel od Svazu českých divadelních ochotníků Zlatý odznak J. K. Tyla za celoživotní dílo, byl také nominován na Cenu Olomouckého kraje v oblasti kultury.

S divadlem Dostavník byl spjat téměř pět desetiletí, během nichž se soubor zařadil mezi špičky v republice. Kromě tradičních premiér, které se konaly v Klubu železničářů a později v Městském domě v Přerově, se soubor účastnil řady divadelních přehlídek a několikrát v historii vystoupal na nejvyšší ochotnický divadelní olymp - Jiráskův Hronov.

Dostavníkem prošlo na 230 účinkujících a spolupracovaly s ním významné osobnosti divadelního a hudebního světa – v minulosti to byli například režiséři Pavel Dostál nebo Jiří Vobecký, od roku 1999 se stala kmenovou režisérkou Vlasta Hartlová, členka Moravského divadla Olomouc. Z hudebních autorů to pak byli Vladimír Čech, Richard Pogoda, Ivan Němeček nebo Zdeněk Hilbert.

Ivo Kolařík si na prknech, která znamenají svět, zahrál ještě v osmdesáti letech. A jak vzpomínal na svou dlouholetou dráhu producenta divadla? „Asi nejsilnější okamžik pro mě byl, kdy se musela ujmout na národní přehlídce role jednoho z herců, jenž nečekaně onemocněl, paní režisérka. Všichni ostatní herci to brali tak, že se musejí maximálně soustředit, a podat ty nejlepší výkony, aby ji podrželi. Na nastudování hry totiž měla jen dva dny,“ vzpomínal v rozhovoru pro Přerovský deník Ivo Kolařík.

„Podařilo se a vše dopadlo fantasticky i díky ní. Dostali jsme se tehdy na Jiráskův Hronov,“ řekl. Divadlo Dostavník zažilo první velké úspěchy s příchodem režiséra Pavla Dostála. „S Pavlem to ale nebylo vůbec jednoduché, protože on měl v osmdesátých letech zakázanou jakoukoliv činnost na Olomoucku. Na Přerovsku se naštěstí o zákazu dozvěděli až čtrnáct dní před premiérou představení, a to už ho nebylo možné zrušit,“ líčil.

„Nicméně hra Lysistráta měla takový úspěch, že mohl soubor představení dohrát. Pavel hodně trpěl tím, že nemohl za bývalého režimu nic dělat, a tak v něm byla spousta nahromaděné energie, která musela ven. A to se promítlo i do skvělé kvality představení. V osmdesátých a devadesátých letech to byl tedy první vrchol Dostavníku. Když Pavel odešel do politiky, přišel další režisér a toho pak vystřídala Vlasta Hartlová, která ho dostala na další pomyslný vrchol,“ vzpomínal.

Divadlu Dostavník přál Ivo Kolařík vždy jen to nejlepší - a svým originálním způsobem. „Přeji Dostavníku, aby s tou divadelní károu uháněl dál prašnými cestami hudebního divadla a i nadále pokračoval ve spanilé jízdě za svými diváky,“ nezapomněl ani v době covidu na padesáté jubileum divadla jeho dlouholetý producent.

Ivo Kolařík byl vždy optimisticky naladěný, vitální člověk, který měl energie na rozdávání. Se svou hereckou kariérou se rozloučil symbolicky na derniéře představení Maškaráda v roce 2013, která se pro Ivo Kolaříka stala i jeho hereckou derniérou. „Tento rok jsem si fantasticky užil a splnil si spoustu snů. Člověk by měl ale vědět, kdy odejít,“ uzavřel tehdy hereckou kapitolu svého života.

Z uměleckého života ale nikdy skutečně neodešel a nové počiny divadla sledoval rád v zákulisí nebo jako divák.