Kliknutím zvětšíteTomáš Čonka je jedním z šedesáti nájemníků, kteří musejí do pětadvacátého ledna opustit ubytovnu Chemik v Přerově. Hrozí mu, že se svou partnerkou a třemi dětmi uprostřed zimy skončí na ulici.
Osmipatrová panelová budova, ve které se nachází ubytovna Chemik, patří městu. Dlouhodobý pronájem společnosti První KPU, která zde ubytovnu provozuje, se ale radní rozhodli ukončit a smlouvu firmě neprodloužili.
Objekt je určen k demolici, ale kdy k ní dojde, není jisté. Po vyklizení prostor zřejmě zůstane prázdná.
Na kauci nemají
„Víme tak čtyři dny, že se máme do 25. ledna vystěhovat. Hledáme si bydlení přes internet a pomáhá nám i sociálka. Problémem je ale pro nás kauce, na tu nemáme,“ říká sklesle Tomáš Čonka, který má tři malé děti ve věku od jednoho do pěti let.
Protože pracuje v Prostějově, bude se asi snažit najít bydlení tam. V Přerově totiž volné byty nejsou - alespoň ne pro Romy.
„Je to šedesát lidí a mezi nimi i mimina a malé děti, co chodí do školky. Kdo z nich půjde do ubytovny v Hranicích? Děcka jsou zvyklá chodit do školy tady, znají učitelky, mají tu kamarády,“ dodává rozhořčeně jiná z nájemnic Helena Ondičová.
Do Dluhonské nechtějí
Sociální odbor magistrátu sice s lidmi jedná, ale většině z nich nabízí ubytovnu v Dluhonské ulici, která je na periferii a se špatným přístupem do centra města.
S bydlením v bytech v panelovém domě, které mají lidé v Chemiku, se to nedá srovnat.
„To, co nám udělali, je prasárna, hnus. Na sociálce mi vytiskli Dluhonskou, ale tam nepůjdu, protože jsem slyšela, že jsou tam švábi. Mám nemocnou dceru, která chodí na alergologii, a tak nepůjdu do takových podmínek. Některé rodiny zaplatily nájem za leden a teď jsou bez peněz,“ líčí další z místních Miloslava Gottwaldová.
Do ubytovny v Dluhonské ulici se nechce ani její matce, která žije na jednom patře s dcerou, ale v jiném bytě.
„Do Přerova jsem se přestěhovala z Olomouce kvůli dceři, ale co teď s námi bude, nevím. Bydlení v jiných ubytovnách je katastrofa. Člověk nemá soukromí, jsou tam společné sprchy, špatné hygienické podmínky. Tady mám vlastní záchod, sprchu i pěkný pokoj,“ ukazuje.
Barák zůstane prázdný
Provozovatel ubytovny a jednatel První KPU František Kornel nechápe, proč musejí lidé objekt vyklidit tak rychle.
„Klienti pořád doufali, že když smlouvu dvakrát prodloužili, půjde to i potřetí. Původně jsme to měli slíbené do šestého měsíce letošního roku, ale najednou změnili názor,“ řekl František Kornel, který nájemníkům sám shání bydlení.
„Jsem z toho nešťastný spolu s těmi lidmi a včera jsem jezdil po Přerově i mimo město a sháněl jim ubytování. Bez úspěchu. Kdyby nám město řeklo: Zítra budovu zbouráme, máme na to peníze, tak se nedivím, ale ten barák zůstane prázdný,“ diví se.
Podle něj se problém dotkne více než šedesáti nájemníků, mezi nimi jsou i rodiny s dětmi.
Radní: Jsou i jiná města
Radní ale tvrdí, že chyba není na jejich straně. A o tom, že nájemníkům brzy skončí smlouva, je měl podle jejich názoru informovat provozovatel ubytovny.
„Rada rozhodovala už 14. prosince, že smlouvu prodlouží do 29. ledna. Hned poté jsem o věci informoval pana Kornela. Jak komunikoval on se svými nájemci, na to už město vliv nemá. Podali si ještě žádost o prodloužení smlouvy, kterou ale městská rada na svém zasedání 11. ledna zamítla,“ vysvětluje náměstek primátora Pavel Košutek (ANO).
Možnosti radnice najít lidem bydlení jsou podle jeho slov omezené.
„Město volné byty nemá, ale určitě se najdou v jiných ubytovnách v Přerově nebo okolních městech,“ je přesvědčen.
Podle náměstka primátora Tomáše Navrátila (ANO), který má na starosti sociální oblast, by se měl každý postarat sám o sebe.
„Ve městě jsou i jiné ubytovny, a pokud občané neseženou místo v Přerově, mají možnost se poohlédnout i v jiných městech,“ říká.
Sociální pracovníci magistrátu situaci obyvatel Chemiku řeší.
„V ubytovně jsme vyvěsili letáček s nabídkou, že nás mohou lidé navštívit, a budeme řešit jejich konkrétní situaci. Některá místa jsou na ubytovnách v Dluhonské, ale sociální byty volné nemáme,“ vysvětluje vedoucí odboru sociálních věcí a školství přerovského magistrátu Romana Pospíšilová.
Mám jít s dětmi k Bečvě?
Lidé z ubytovny mají přesto strach, že se jim v tak krátké době nepodaří bydlení sehnat.
„Kam máme jít, na ulici? Já i manželka pracujeme, ale za tak krátkou dobu nic neseženeme. Žena pracuje ve třísměnném provozu a já v technických službách. Na podnájem peníze mám, ale cikány prostě nikde nechtějí,“ krčí rameny Štefan Klempár, který platí za nájem v ubytovně přes osm tisíc korun.
Někteří nájemníci ubytovny Chemik neskrývají své zoufalství.
„Na podnájmy jsem volala všude možně. Asi otevřu okno a skočím. Tady žijí rodiny s dětmi, to teď ty děti mám vzít a jít s nimi k Bečvě? Nebo mám počkat, až mi je vezmou a dají do ústavu? Na městě se nám vysmívají. To mám opravdu otevřít okno a skočit i s dětmi?,“ uzavírá podlomeným hlasem Sylva Vrbíková.
61
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
