Rodinu, ke které se Petra do Přerova vrací, už téměř nic nepřekvapí.

„Rodiče jsou smířeny s tím, že jsem schopná se za několik hodin sbalit odjet pryč. Jezdím takhle už deset let, po skončení vysoké školy jsem se tady trápila, byla jsem pořád zvyklá být v pohybu," vysvětluje.

Hledala proto možnosti přes různé organizace, jak by mohla být užitečná jinde. A přišla okamžitá nabídka do Rumunska, kterou Petra přijala. Teď v Rešitě pracuje jako dobrovolník v rámci programu Evropské dobrovolné služby a zároveň se věnuje mládežnickým projektům v České republice, které jsou pod záštitou Evropského programu Erasmus+.

„Evropská dobrovolná služba umožňuje mladým lidem zapojit se individuálně nebo ve skupinách do dobrovolnických projektů konaných v zemích Evropské unie a v partnerských zemích. Projekty jsou zaměřeny na kulturu, děti a mládež, sport, sociální péči, umění nebo ekologii. Komunikuji s lidmi z České republiky, kteří chtějí vyjet na takové pobyty nebo se chtějí jenom informovat, jak to chodí," přibližuje drobná blondýnka.

Cílem programů je podle ní rozvíjet vzájemnou toleranci.

„Řešili jsme problematiku uprchlíků a je obrovský rozdíl, jestli se bavíte s lidmi, kteří žijí v Česku a s Čechami, kteří jsou v zahraničí či hodně cestují. Díky obdobným projektům má spousta mladých lidí možnost vycestovat, poznat jiné kultury. Díky těmto zkušenostem se stávají tolerantnější a pohlíží na problematiku jiným způsobem," zmiňuje.

Realita leckdy může být pro účastníky psychicky náročná, i proto se Petra snaží zájemce na cestu předem důkladně připravit.

„Člověk se musí obrnit, je to životní zkušenost. Když jsem poprvé přijela do Rumunska, byl to pro mě kulturní šok," přiznává.

„Vypomáhám například na fyzioterapeutické klinice a s pacienty děláme rukodělné práce. Vyrábíme origami, květinky a zdobíme tím nemocnici. Docházím také do denního centra pro chudé a romské děti. Děláme s nimi domácí úkoly, procvičujeme matematiku. Pro středoškoláky a vysokoškoláky děláme přednášky o dobrovolnictví, ale také na různá témata – cestování, kultura či odbornější jako sociální práce či politologie. Záleží na domluvě dobrovolníků, a na tom, jak člověk chce být aktivní. Se spolubydlícíma ze Španělska pořádáme takzvaně language café, kdy se s námi v kavárně můžou lidé bavit anglicky, španělsky i česky. Ze začátku nám chodilo 25 zájemců," prozrazuje absolventka oborů politologie a veřejné správy.

V příštím roce její pobyt v Rumunsku skončí, sama pak uvidí, kam zamíří.

„Vždy se z ciziny vrátím a jsem nadšená, že jsem doma. Schovám kufr hodně daleko a řeknu si, že už dlouho nikam nepojedu. Ale pokaždé mi to vydrží tak dva a půl měsíce, a při první příležitosti se už balím a jedu pryč," dodává Petra Svobodová s úsměvem.