Jejich životy ukončila střelba v lesíku na Švédských šancích nedaleko Přerova.

Několik šťastlivců zachránila jen náhoda – například to, že si na nádraží odskočili se svými dětmi na toaletu nebo na limonádu. Se svými přáteli a blízkými už se ale nikdy neshledali.

Nejmladší zastřelené dítě mělo šest měsíců

Co se přesně stalo a proč? Šest týdnů po skončení války si vyřizoval účty se svým svědomím tehdy pětadvacetiletý poručík Karol Pazúr, příslušník 17. pěšího pluku z Petržalky.

Právě on dal pokyn k brutální vraždě, při níž bylo na Švédských šancích zastřeleno 71 mužů, 120 žen a – a co je nejhorší – i 74 dětí. Kopat hrob museli pomáhat i lidé z nedalekých Lověšic.

Tragickou událost si v úterý dopoledne připomněli u památníku obětem na Městském hřbitově v Přerově zástupci vedení města, armády, Konfederace politických vězňů, ale také historici a občané.

Na setkání přijeli až z německého Pfalzu také příbuzní některých obětí.

„Můj dědeček Ludwig, který měl tehdy přes šedesát, jeho syn Karl a manželka Amalie, ale také jejich dvanáctiletá dcera Gertrude. Všichni tito mí příbuzní zde tehdy zahynuli. Je pro nás velmi důležité, že jsme si důstojně připomněli oběti této chladnokrevné popravy. Neměli bychom na ně zapomínat," řekl Rudolf Göllner.

„Nejhorší na celé události je, že tato brutální vražda trvala celou noc a děti se musely dívat na to, jak jim střílejí jejich vlastní rodiče. Vždy, když si to jen představím, je mi z toho špatně," dodal.

Mezi zastřelenými dětmi byli i kojenci – nejmladším chlapcům bylo pouhých šest a osm měsíců.

Směšný trest pro masového vraha – dva roky

Tragickou událost připomněl historik František Hýbl, který se tématem dlouhodobě zabývá.

„Tento hrůzný čin byl nepochybně nejbrutálnější, který stal na Moravě a Slezsku v první polovině čtyřicátých let minulého století. Nelze ho srovnat ani s masakry nacistů na našem území," řekl.

Spoustu let se o této události nesmělo mluvit ani psát. Strůjci zločinu nebyli dokonce řádně odsouzeni.

„Pouze hlavní organizátor popravy, poručík komunistické vojenské kontrarozvědky Karol Pazúr, byl necelé dva roky ve vězení za to, co se stalo poblíž Přerova, ale především za smrt poručíka Ervína Bacušana a za masakr v Petržalce," vylíčil.

Po přímluvě tehdejšího prvního šéfa obranného zpravodajství a náměstka ministra obrany Bedřicha Reicina a hlavně všeobecné amnestii prezidenta Klementa Gottwalda byl ale propuštěn na svobodu a později dokonce zastával nejrůznější veřejné funkce.

Podle Hýbla vedly strůjce tohoto aktu pomsty osobní pohnutky.

„Nepochybně to bylo špatné svědomí, pokud však nějaké měl," zmínil.

Vrah Němců sloužil v Hlinkově gardě

V minulosti byl totiž členem Hlinkovy gardy, dobrovolně se přihlásil na práci v Říši i k boji proti Sovětskému svazu.

Jeho sestra se zase stýkala s nacistickými důstojníky a bratr vstoupil do SS.

„Potřeboval tedy jasnou image bojovníka proti fašismu, která by mu usnadnila bezproblémový kariérový růst. A k tomu bylo zapotřebí usmrtit nějaké Němce," shrnul zrůdné pohnutky historik, který se okolnostmi masakru zabývá řadu let.

Pietního aktu se zúčastnil také starosta slovenské obce Dobšiná, odkud pocházela více než stovka zavražděných karpatských Němců.

„Války plodí lidské oběti, obrovské tragédie, neštěstí, nenávist a zlobu. Ale dá se odpustit člověku, který bez zaváhání zavraždí matku, jež chová v náručí své dítě? Je možné odpustit lidem, kteří bez mrknutí oka zavraždí nemluvně nebo starce?," ptal se starosta Dobšiné Karol Horník.

František Hýbl chystá v současné době novou publikaci, věnovanou této tragické události.

„Podařilo se mi zjistit další zajímavé skutečnosti. Například to, že popel žen a dětí byl uložen do hrobu číslo 28 na olomouckém hřbitově. Byl bych rád, kdyby se podařilo i tady vybudovat pomník obětem," řekl.