Na zasněžený hrad Helfštýn vyrazilo rekordních 3901 lidí

Dav lidí, který svižně postupuje ke hradu, je pestrý – od skupinky mladých lidí slyším smích, za mnou se ozývá rozhovor otce s dcerou, kterou muž nese za krkem, následuje povídání pamětníků vybavených trekingovými holemi. I přestože jsem navštívila hrad nesčetněkrát, zimní bílou variantu zažívám poprvé. A nejsem sama.

„Letos je novoroční výšlap naše premiéra. Hlavním důvodem je právě počasí, které nás vytáhlo ven," vysvětluje Vladimír Caletka z Přerova, jehož potkávám zhruba uprostřed kopce. „Překvapila mě taková návštěvnost, líbí se mi, že je zabezpečen servis pro turisty," poukazuje na stánky s občerstvením po cestě. Medovinu, svařák či párek v rohlíku uvítal nejeden turista.

Do hradu vcházím po zrekonstruovaném mostě, pro který je dnešní událost křest ohněm. Rušné hlavní nádvoří bedlivě sleduje Jan Lauro, kastelán hradu Helfštýn. S průběhem sobotní akce je zatím spokojen.

„Po pěti letech máme zimní počasí doplněné pěknou sněhovou pokrývkou, to je dobře. Zimní atmosféra je to, na co bychom chtěli přilákat veřejnost v rámci dnešní jedinečné příležitosti, a tou je dostat se na hrad v lednu," vysvětluje.

O letošní devětatřicátý ročník novoročního výstupu je opravdu zájem – a ve vzduchu visí překonání loňského rekordu, kdy na hrad zavítalo 3298 lidí. „Dva roky po sobě byly hodně exponované a padaly rekordy. Říkali jsme si, že by mohl přijít klidnější rok, ale zatím to tak nevypadá," usmívá se kastelán. Pro dnešní den je otevřená také historická kovárna i vyhlídková věž. Studio Bez kliky připravuje svou slavnou praženou kávu.

Na vyvýšené proluce se mezitím setkávají skauti z Lipníku nad Bečvou a členové Československé obce legionářské. „Je to naše tradice, kterou jsme založili v roce 2011. Tehdy jsme se tu se skauty sešli tři v uniformách a od té doby stále rosteme," zmiňuje Lukáš Kotek, člen skautu, ale také předseda Jednoty Československé obce legionářské Jana Gayera v Přerově.

Také legionáři si počasí vychvalovali.

„Jsme vystrojeni tak, jak bychom měli být. Máme kvalitní pláště z vlněného sukna, pod nimi soukenné uniformy a nechybí kvalitní kožená obuv, která tyto teploty zvládá. Je to ideální," pochvaluje si historik a člen legionářské jednoty Petr Sehnálek.

Poslední mou zastávkou je takzvaná pekárna na třetím nádvoří, kde sídlí zástupci Klubu českých turistů SK Přerov. Do útulné místnosti si lidé přicházejí pro diplomy i odznaky. A také se trochu zahřát, protože kachlová kamna jedou o sto šest.

„Účast je velice krásná, lidé pořád chodí. Ještě jsem se nebyl zeptat v pokladně, nedá se odsud hnout," svěřuje se Jiří Švec. O veselou atmosféru se tady starají dobrovolníci Brontíci. „Díky nim tady můžeme fungovat, se vším nám pomáhají a chystají," dodává spokojeně Švec. Za celou historii akce zažil hrad v těch největších mrazech, ale také v téměř jarním počasí.

Kolem dvanácté hodiny je mezi hradbami snad dvakrát tolik návštěvníků než ráno. Dostaveníčko tady mají chovatelé tibetských dog se svými miláčky – každoročně jsou velkým lákadlem pro všechny fotografy.

Lehce promrzlá, ale příjemně rozhýbaná, se pomalu vracím k autu. Lepší start do nového roku jsem ani nečekala. Věřím, že dalších 3900 lidí, kteří prošli branami hradu, to cítí stejně. Rekord totiž nakonec opravdu padl.