Mnozí vaši kolegové - primáři - v rozhovorech pro Přerovský deník prozradili, že pocházejí z lékařských rodin, a proto si i oni vybrali tuto profesi. Je to i váš případ?
Jsem asi výjimka. Moji rodiče neměli s prací ve zdravotnictví nic společného. Otec pracoval v zemědělství a maminka dělala školnici. Byl jsem v rodině první, kdo měl vysokou školu. O medicíně jsem uvažoval už na gymnáziu. Měl jsem bratra i maminku hodně nemocné, takže návštěvy u nich v nemocnicích ve mně zřejmě zanechaly nějakou stopu. Druhá moje profesní volba byla stát se učitelem gymnázia. Vždycky mě bavily předměty jako biologie a chemie. Na medicínu mě ale vzali napoprvé, takže bylo rozhodnuto.

Co rozhodlo o oboru hematologie?
To byla víceméně náhoda. Když jsem ukončil studia a vrátil se z vojny, tehdy se dávaly do zaměstnání umístěnky. Hledali jsme s manželkou nemocnici, kde bychom mohli pracovat oba. Původně jsem měl představu, že se budu zabývat gastroenterologií. Ta mě docela zajímala, ale bohužel v tom období nebylo místo volné. Naopak se uvolnilo místo na hematologii, která se v nemocnici teprve otevírala jako nový obor. V září jsem nastoupil, za dva měsíce byla revoluce a na gastroenterologii se objevila volná místa, protože někteří lidé byli politicky angažovaní a odešli. Já už jsem však zůstal věrný hematologii.

Primářka oddělení patologie přerovské nemocnice Barbora Weberová.
Co obnáší práce patologa: Pitvy jsou okrajová záležitost prozradila primářka

Proč jste se vlastně rozhodli odejít s rodinou z rodného Slovenska? 
Tehdy se spousta našich slovenských kolegů divila, proč odcházíme. Měli jsme oba stabilní místa. Manželka pracovala na Slovensku dokonce jako náměstkyně nemocnice. Někteří známí nás varovali, že odejdeme a za dva měsíce se vrátíme zpět. Nestalo se tak. O odchodu ze Slovenska jsme uvažovali už dříve, a to v souvislosti s politickou érou Vladimíra Mečiara.

Nakonec jsme tak učinili až v roce 2002. Měli jsme tu některé spolužáky, kolegy a začaly se objevovat první pracovní nabídky. Tím posledním impulsem k definitivnímu rozhodnutí bylo, že starší dcera studovala Karlovu univerzitu v Praze, a otevřeně nám řekla, že když skončí školu, tak se na Slovensko nevrátí. Mladší dcera se vyjádřila, že by jednou chtěla studovat jako starší sestra v Praze, takže bylo rozhodnuto. Jednoho krásného dne jsme se sbalili.

Jak na to období vzpomínáte? 
Začátky nebývají jednoduché, člověk nastupuje s malou dušičkou, i když už není úplný začátečník a má ledasco za sebou. Musím říct, že jsem však neměl žádné problémy ani s kolegy, ani s pacienty. Znal jsem dobře problematiku místního oddělení, protože primář tu půl roku chyběl a neprobíhaly zde ani odběry krve. Byla to relativně náročná doba, ale medicína byla stejná. Studovali jsme z českých skript, přenášeli nám čeští profesoři, konference byly stejné i po rozdělení Československa. Daleko náročnější to měla asi naše mladší dcera, která nastoupila na Gymnázium Jakuba Škody. Vstupovala do kolektivu dětí, které se dobře se znaly. A přestože uplynulo teprve deset let od rozdělení republiky, děti měly mezi sebou velkou jazykovou bariéru a také systém školství byl jiný než na Slovensku. I když končila s vyznamenáním, ten první a druhý rok neměla vůbec jednoduchý.

Primář chirurgického oddělení přerovské nemocnice Alojz Haninec.
Primář chirurgie v Přerově: Podnapilí pacienti na ambulanci nám ubírají energii

Vraťme se do současnosti. Které diagnózy jsou dnes na všem oddělení nejčastější?
Hematologie je obor s poměrně širokým záběrem. Věnujeme se jednak pacientům s poruchami krvetvorby, to znamená například trpící chudokrevností, dále s poruchami krevního srážení, které jsou získané či vrozené, ale také pacientům s hematologicko-onkologickým onemocněním, která jsou relativně těžce vyléčitelná. Důležité je říci, že díky moderní léčbě se prognóza u těchto pacientů za mého pětatřicetiletého působení v oboru hematologie podstatně změnila k lepšímu. Jsou dlouhodobě léčeni a jejich délka přežití roste.

Zaznamenal jste v posledních letech nárůst některého typu krevního onemocnění?
Vnímám, že je v poslední době daleko větší výskyt pacientů s nízkým počtem krevních destiček a také bílých krvinek. Také se vyskytuje více lymfomů, což jsou nádorová onemocnění krvetvorby provázená zvětšením lymfatických uzlin. Jednoznačnou příčinu nárůstu těchto diagnóz nelze určit. Může to být i v souvislosti se zlepšením diagnostiky a včasným odhalením onemocnění, ale může jít také například o důsledek prodělaného akutního covidu.

Dárců krve je nedostatek

Pod vaše křídla spadají i dárci krve. Kolik dárců v současné době evidujete a je jejich počet dostačující?
Co se týká dárců, tak situace není dobrá. Pokles registrovaných dárců je bohužel evidentní, a to i přes naši maximální snahu oslovit nové prvodárce. Před covidem v letech 2018 až 2019 jsme měli registrovaných 2200 dárců, dnes je jich jen 1700. Ta statistika ve mně vzbuzuje obavy, jak se situace bude vyvíjet dál, protože máme i výrazný pokles prvodárců. Před pěti lety jsme měli zhruba 450 prvodárců, minulý rok jsme jich zaznamenali pouhých 140. Otázkou, která mě trápí, je, kdo stálé dárce z našeho registru jednou nahradí. Vyrobit umělou krev zatím neumíme a ani dlouho umět nebudeme. Nám se daří celkový počet odběrů relativně zajistit tím, že máme dostatek krve pro naše potřeby, ale je to na úkor toho, že naši stálí dárci chodí na odběry častěji, za což jim tímto moc děkuji.

Jak se osvědčila akce s názvem Než se vydáš k maturitě, udělej dobrý skutek - daruj krev?
Dlouhodobě máme velmi dobrou spolupráci s paní profesorkou Urbáškovou z Gymnázia Jakuba Škody, která je sama dárkyní a dovedla k nám už několik desítek studentů. Také s panem učitelem Šrámkem z Obchodní akademie v Přerově, který je rovněž naším dárcem. I on k nám jednou za čas nasměruje své studenty. Děláme všechno pro to, abychom oslovili mladou generaci a našli nové dárce, ale bez regionální podpory se neobejdeme. Oslovili jsme proto také magistrát, který nám vyšel vstříc, a pomohl nám s propagací této akce. Efekt to nějaký mělo, ale asi ne takový, jaký jsme čekali. Někteří studenti jako dárci ze zdravotních důvodů neprošli, jiní prozradili, že už chodí darovat plazmu do soukromých center.

Ilustrační foto
Přerovští maturanti mohou darovat krev. Nemocnice hledá nové prvodárce

Jak dlouho vydrží odebraná krev?
Dárci odebíráme 470 mililitrů krve, která se dále zpracovává na červené krvinky, na plazmu a krevní destičky, takže jeden dárce může teoreticky pomoci třem pacientům. Červené krvinky vydrží šest týdnů, plazma, když se ihned zamrazí na minimálně minus 20 stupňů Celsia, vydrží až tři roky, a krevní destičky vydrží bohužel jen pět dní.

První fotografie z hemodialyzačního střediska přerovské nemocnice, které právě letos slaví čtyřicet let.
Přerov: Pořadníky na léčbu jsou minulostí. Hemodialyzační oddělení slaví 40 let

Dnešním trendem jsou různé diety, půsty, jídelníčky sestavované takzvaně na míru… Co si myslíte o jídelníčku podle krevních skupin? Může být prospěšný pro zdraví?
Diety podle krevních skupin vědecké opodstatnění nemají. Tato teorie vyšla z toho, že jistý lékař v USA před několika desítkami let přišel s tím, že kdysi dávno byla původní skupina u všech lidí stejná - O, což je pravda. On však tvrdí, že jak lidé začali migrovat a podle toho, kde žili a čím se živili, vytvořily se další krevní skupiny. Tato teorie se nezakládá na vědeckém základě. Medicína se spíše opírá o teorii, že krevní skupiny vznikly podle toho, jaké patogeny, mikroby či viry žily a imunizovaly daného jedince, který si pak vytvořil protilátky.

Každopádně, jako každá dieta, kterou najdete na internetu, začne v prvních dnech fungovat, protože člověk se více hlídá, dbá na svoji životosprávu a celkový životní styl. Efekt hubnutí tak může nastat, a klidně ho můžeme nazývat dieta podle krevních skupin.
Zajímavější je spíše vazba krevních skupin a určitých typů nemocí. To znamená, že je vědecky doloženo, že určité krevní skupiny mají dispozice pro určité nemoci. Například malárie se méně vyskytuje u krevní skupiny 0, ale více se vyskytuje u skupiny A. Žaludeční vředy trápí více lidi se skupinou 0, méně časté jsou u skupin A, AB. Naopak karcinomy žaludku jsou zase více u skupin A, B a AB, než u 0. Větší výskyt HIV byl zaznamenán u skupiny B. Je to způsobeno imunitním podnětem, protože daný virus či bakterie může mít podobnou chemickou strukturu jako antigen krevní skupiny, a on se za tu krevní skupinu zamaskuje. Obranné látky, které máme v těle, ho pak „nepoznají“ a neurčí jako cizí strukturu.

K havárii sedmasedmdesátiletého cyklisty, který spadl při jízdě na elektrokole, vyjížděli v úterý odpoledne do Kojetína policisté.
Senior havaroval na elektrokole. Před jízdou požil alkohol

Je podle vás důležité znát svoji krevní skupinu?
Myslím si, že to není na škodu. Dříve se tento údaj dokonce vyskytoval i na občanských průkazech. Je to důležité minimálně z toho důvodu, že nikdo nevíme, kdy budeme krev potřebovat, a půjde nám přitom o čas.

A můžete prozradit, jaká je vaše krevní skupina?
Je to ta nejfrekventovanější krevní skupina v České republice a ve střední Evropě, to znamená A plus. Dozvěděl jsem se to poměrně brzy, protože od devatenácti let jsem byl také dárcem. Hned, jak jsem nastoupil na medicínu, jsem šel poprvé darovat krev.

I ve svém věku jste stále aktivní. Kromě primariátu jste před pár lety zastával i funkci náměstka pro léčebnou a preventivní péči přerovské nemocnice. Dodnes se účastníte řady konferencí a přednášek. Jakým způsobem ve volném čase relaxujete?
Jednoznačně mě nabíjí příroda. Když jsme se s rodinou přestěhovali do Česka, snažili jsme se poznat různé tuzemské krásy přírody. Po dvou či třech letech jsme zamířili na Šumavu, a tu jsem si úplně zamiloval. Druhou mojí vášní je historická literatura, ať jde o romány či fakta.