Proč jste se rozhodla právě pro patologii? Byl to váš vysněný obor už v dobách studií?
Na medicínu jsem nenastoupila s rozhodnutím, že ze mě bude patolog. K tomu jsem musela postupně dozrát. Během studia jsem se nejprve podílela na výuce anatomie mladších kolegů. Během třetího ročníku patologie mě pak zaujala docentka Vlasta Richterová, která je mým vzorem dodnes. Je to úžasná vitální žena, které je letos devadesát let. Stále má bystrou hlavu, i ve svých letech sleduje novinky a změny v klasifikacích. Je skvělý diagnostik, trpělivě radí mladším kolegům a navíc vypadá za posledních pětadvacet let pořád stejně dobře. Tak bych si přála fungovat taky. Má to ale jedno negativum - kontroly z pojišťoven, jestli je opravdu možné, aby v laboratoři takový člověk skutečně pracoval. (smích)

Jak dlouho působíte v přerovské nemocnici, a co na vaši profesi říká rodina?
Za měsíc to bude rok, co jsem nastoupila do přerovské nemocnice. Moje rodina říká, že jsou na mě pyšní. Nebo to aspoň tvrdí. (smích) Někteří známí se tvářili vyděšeně, než zjistili, o čem obor patologie skutečně je.

Co se v placené části dozvíte?

  • Co všechno obnáší práce patologa?
  • Jak může patolog v některých případech i zachránit život?
  • Proč je patologů nedostatek?

Co všechno obnáší práce patoložky?
Největší význam patologie spočívá v diagnostice žijících pacientů. Jen pět až deset procent naší práce tvoří patologicko-anatomické pitvy pacientů, kteří zemřeli v nemocnici. Pitvy se provádí v případech, které jsou ze zákona povinné. To znamená u pacientů, u kterých není známa příčina úmrtí, pokud šlo o náhlou smrt nebo při úmrtí na generalizované nádorové onemocnění, které dosud nebylo biopticky ověřeno. Pitvy považuji za „svědomí nemocnice", a to i přes jejich klesající počty, které souvisejí právě s detailním vyšetřováním žijících pacientů. Jde o jakousi kontrolu kvality zdravotní péče a léčby v nemocnici.

Jak probíhá diagnostika u žijících pacientů?
Většinu dne nás zaměstnávají biopsie a cytologie. Při bioptickém vyšetření hodnotíme tkáně, při cytologickém vyšetření buňky, z materiálu odebraného žijícím pacientům. Naším úkolem je zjistit, o jaký patologický proces se jedná, například zánětlivý nebo nádorový. Cílem je správně určit a detailně popsat diagnózu, včetně aktuálních klasifikací a zhodnocení resekčních okrajů, aby pacient dostal tu nejlepší léčbu.

Znamená to, že většinu času trávíte u mikroskopu?
Přesně tak. Když přijdu do práce, zkontroluji zemřelé, zjistím, kolik nás čeká potenciálních pitev a rozdělím práci. Ráno vždy přikrajujeme bioptický materiál na další den. Ten pak laborantky zalijí do parafínových bločků a na mikrotomech krájí dva mikrometry silné řezy. Skla s těmito řezy pak barví základním, speciálním či imunohistochemickým barvením, abychom se měli v mikroskopu čím kochat.

Je práce patologa spojená se stresem?
Do určité míry ano. Největším adrenalinem jsou peroperační biopsie, kdy pacient leží uspaný na sále a my musíme kompletně zpracovat a diagnostikovat přinesený materiál. Máme na to pouze dvaceti až třiceti minut. Na výsledku, který telefonicky hlásíme na sál, závisí průběh další operace.

Zavádí se u vás na oddělení nějaká novinka?
Ano, právě rozjíždíme imunohistochemické barvení. Tato metoda už dnes patří ke zlatému standardu a z jejího zavedení na našem oddělení mám velkou radost. K diagnóze se tak dopracujeme rychleji, protože nebudeme muset vzorky k barvení přeposílat na jiné pracoviště.

Jak nabytý pracovní program mívá obvykle patolog?
Práce nám přibývá neustále. Faktorů, proč tomu tak je, je více. Vliv na to mají i preventivní programy, kterých se lidé účastní. Navíc odečítáme materiál nejen z Přerova, ale i ze Šternberka a Prostějova.

Nepotýkáte se na vašem oddělení s nedostatkem personálu?
Momentálně ne, ale vždycky by to mohlo být lepší. Poskládat kvalifikovaný tým složený ze spolehlivých lidí je náročné. V současné době u nás pracují na oddělení tři lékaři, sedm laborantek, dva sanitáři a jedna sekretářka.

Jaký je o obor patologie zájem mezi studenty medicíny?
Lékařů - patologů - je obecně velký nedostatek. Má to několik důvodů. Podle některých nejde o prestižní profesi, patologie je takovou popelkou mezi lékařskými obory. Veřejnost tuto práci běžně neocení. Navíc to vyžaduje pečlivost a trpělivost. Patolog musí výsledek doslova vysedět u mikroskopu. A práce stále přibývá. Je také těžké se dostat k atestaci.

close Primářka patologického oddělení přerovské nemocnice Barbora Weberová s rodinou a oblíbeným trabantem. info Zdroj: Barbora Weberová, se souhlasem zoom_in Primářka patologického oddělení přerovské nemocnice Barbora Weberová s rodinou a oblíbeným trabantem.

Obnáší to spoustu studia převážně zahraniční literatury, náš obor se hodně posouvá a vyvíjí. Musíme být schopni jen z kousku zhmožděné tkáně diagnostikovat cokoliv napříč celou šíří medicíny. Celý život se vlastně učíme. Je důležité chápat přesah oboru, co která diagnóza pro pacienta znamená v další léčbě.

Prozraďte, jak ve volném čase relaxujete.
Nejraději vyrážím s rodinou a partou přátel na srazy „trabanťáků“. Vždy je na obzoru nějaká akce, na kterou se můžeme těšit. Prvního trabanta jsem si pořídila ve svých devatenácti letech. Manžel mi ho tehdy pomáhal vybírat, a dnes už s námi sdílí tuto vášeň i naši dva synové. Na srazy míříme většinou někam na Moravu, do Čech a někdy i na Slovensko. Věřím, že se nám po renovaci druhé soupravy podaří konečně vydat na výpravu do Rumunska a časem možná i do Pobaltí.