Během několika vteřin letíme nad Přerovem, míjíme kino Hvězda, rybník, park Michalov. Obzvlášť tomu to s rozkvetlou zelení a upravenými cestami sluší. „Dřív jsem znal Přerov jenom z cest, když jsem projížděl kolem nádraží. Až tady navrchu jsem objevil, že je to krásné město," říká mi Pavel Březina, můj dnešní pilot. Vírníkům propadl před pěti lety, jeho firma Nirvana Systems se kromě paramotorů věnuje právě vírníkům – na letišti Přerov organizují školení, stroje si také sami vyrábí a prodávají.

Překvapuje mě, jak je let plynulý. Žádné trhavé pohyby, hluk v kabině minimální. „Cítíte se dobře? Jestli ano, můžeme zkusit, co to umí," vytrhne mě z rozjímání hlas Pavla Březiny ve sluchátkách. Nadšeně souhlasím, ale pro jistotu začnu v kabelce hledat žvýkačku. Čumákem jsme chvíli směrem dolů, pak pilot na několik sekund zastaví motor úplně a mírně klesáme. To je ale teprve začátek. Stačí mi několik otáček o 360 stupňů na obě strany a žvýkám ostošest.

„Řízení je velmi jednoduché, můžu se dostat téměř kamkoliv. Vidíte dole ten posed?," ukazuje na dřevěnou stavbu u lesa. Během několika vteřin jsme pár metrů nad ním. Přesnost a lehkost pohybu je až neuvěřitelná. Ač si to vzduchem pádíme sto čtyřiceti kilometrovou rychlostí, vůbec mi to nepřijde.

Vracíme se zpátky na letiště, na přistání si ale musíme počkat. Ve vzdušném prostoru právě probíhá akrobatické vystoupení letecké skupiny Follow me. Čtyři letouny dost blízko u sebe předvádí jeden trik za druhým. A jejich kousky si užíváme doslova z první řady. I s komentářem. „Teď štrúdl, vpravo. Srovnáme a půjdeme na diamant," slyším ve sluchátkách slova prvního z pilotů. Mezitím se ozývají další, kteří dispečera na kontrolní věži žádají o povolení k letu nebo naopak přistání. I my čekáme v řadě. Akrobacie pomalu končí a my se blížíme k rampě. Přednost ale dostává vrtulník s vyhlídkovým letem. „On na nás zapomněl," směje se Pavel Březina. Žádá dispečera znovu o přistání a tentokrát už můj let opravdu končí.

Samotné přistání vírníkem se vůbec nepodobá tomu zdlouhavému u letadel. Dosedne pohodlně rovnou na místo, téměř na metr přesně. „Letecký zákon nám umožňuje přistát mimo normální letiště. V republice je 250 malých leteckých ploch, které jsou k tomu vyhrazené a vhodné, ale dá se přistát kdekoliv – na soukromém pozemku, částečně upravené louce nebo polní cestě," vysvětluje Pavel Březina.

Na první pohled je jasné, že patří mezi nadšence, kteří svou práci milují. „S vírníkem se dá létat po celém světě. Není problém doletět z Přerova za hodinu a půl do Prahy, za dvě hodiny do Humenného nebo Košic," zmiňuje. V březnu podnikl ve vírníku expedici za Polární kruh. „Na jednu nádrž, která má objem 75 litrů, to zvládnu z Přerova až do Holandska. Lidé už vírníky začínají používat místo aut, u nás létá 35 kusů, ale v Německu asi sedm stovek. Myslím, že vírníkový boom nás ještě čeká," uzavírá s úsměvem. Jedno je jisté, do zácpy se v takovém stroji určitě nedostanete.

Vírník je kombinací letadla a vrtulníku. „Má rotační křídlo jako vrtulník, ale není poháněné motorem, takže se při rozjezdu tváří jako letadlo. Oproti vrtulníku je jednoduší a levnější na údržbu, proti letadlu snese daleko větší nepřízeň počasí," říká Pavel Březina. Let neovlivňuje vítr ani déšť, musí být však vidět na zem.
Vírník může létat rychlostí až 180 kilometrů za hodinu. Létá do výšky osmi kilometrů a jeho spotřeba je zhruba 15 litrů za hodinu.
Podle Pavla Březiny je vírník nejbezpečnější letecký prostředek s krátkým výběhem. „Kdyby mi zdechl motor, rotor se točí pořád dál náporem vzduchu a já v pohodě můžu přistát," dodává.
Pořízení vírníku v základní výbavě vyjde zhruba na 1,4 milionu korun.