Prozraďte, co nejcennějšího může návštěvník na výstavě věnované vašemu otci Alfredu Habermannovi vidět?

Asi to nejcennější jsou tátovy mistrovské práce. Pro mě jsou vzácná všechna jeho díla včetně jeho kreseb a modelů. Bohužel tu nebyl dostatečný prostor vystavit vše z našeho archivu v Ybbsitz. Tátova práce je tak rozsáhlá, že by potřebovala ještě tři podobné prostory navíc.

Je ještě hodně jeho prací, které lidé neměli možnost vidět?

Ukryto je ještě hodně věcí. Momentálně chystám monografii, do které bych některé tyto skryté kresby a návrhy chtěla zakomponovat.

Kdy by tato monografie měla vyjít?

Ráda bych ji vydala na tátovy nedožité pětaosmdesáté narozeniny. To znamená, že by mohla spatřit světlo světa v roce 2015. Víte, toho materiálu je tak neuvěřitelně moc, že už ho mapuji více jak rok a půl. Ideálně bych potřebovala někoho, kdo by mi pomohl například skenovat diapozitivy. Kromě zásadní tvorby mého otce bych v knize také chtěla věnovat jednu kapitolu jeho neuvěřitelnému charisma. Je možná divné, když to říká jeho dcera, ale otec měl vzhled jako řecký bůh. Jeho podoba a osobnost inspirovala spoustu výtvarníků. Ti ho také obzvlášť v Benátkách často portrétovali.

Které situace se dají popsat jako největší mezníky v životě vašeho otce?

To je velmi těžká otázka. Určitě byl moc šťastný, když studoval u profesora Toni Benettona v Itálii, který založil italskou Akademii sochařství v železe v Marocco ve Villa Marignana. I když jsme pak žili v Německu, tak stále moc miloval Českou republiku, do které se vždy rád vracel.

Jaký byl důvod vaše odstěhování do Německa?

Určitě jedním z důvodů byla svoboda. Táta měl možnost stát se asistentem u sochaře Henryho Moora, ale bohužel ho úřady nepustily ven. Myslím si, že se v něm tento pocit nesvobody nastřádal a to ho vedlo k tomu, že jsme tam odešli.

Vedete stále kurzy uměleckého kovářství na Helfštýně?

Ano, vedu tam jeden kurz tepání mědi a modelování plechu. I když žiji v Rakousku, tak se považuji za kosmopolitního člověka, který stále a rád cestuje, takže Českou republiku stále navštěvuji.

Váš otec za svůj pobyt v Ybbsitz vytvořil velké množství prací pro toto město. Je to tak?

Ano, za osm let, které jsme tam žili, tam vznikla řada děl, které vytvořil přímo pro toto městečko. Je tam například jedna volná plastika nebo třeba v roce 2000 tam zpracoval monumentální přesýpací hodiny. Byla to společná práce, kdy je otec navrhl a zbytek byl ukován přímo na místě kováři z různých částí Evropy.

Dozvěděl jsem se také, že jste se podílela na tvorbě skulptury Tilie, která zdobí náměstí Lipníku nad Bečvou.

Ano, pomáhala jsem otcovi při tvorbě modelu a poté ještě navrhla její střed. Jsem moc šťastná, že jsem se s ním na ní mohla podílet. Po tátově smrti jsme pak tuto skulpturu realizovali společně s kovářem Pavlem Tasovským.

Popište svého otce. Jaký to byl člověk z vašeho pohledu?

Pro mě byl a je pořád velkým vzorem. Nejvíc mě na něm fascinovala jeho láska k řemeslu. Často říkával, že bez lásky nic nevznikne. Jsem mu velmi vděčná, že mi nechal absolutní svobodu, že mě ke kovařině netlačil. Naopak jen chtěl, abych se naučila některému řemeslu, a bylo mu jedno kterému.

SOUVISEJÍCÍ

V Lipníku začíná výstava papeže uměleckých kovářů Alfreda Habermanna

Lipník představuje práci nestora uměleckých kovářů Habermanna