„Do Přerova jsem se přistěhoval v roce 1967 a začal hrát hokej. Od dětství jsme jezdili na soustředění právě na Tesák, kde jsme trávili hodně času i v rámci tréninkové přípravy. Každému ta chata utkvěla v paměti, váže se k ní spousta vzpomínek,“ líčí Josef Vojáček, který s Milošem Říhou vyrůstal, hráli spolu hokej a byli přátelé až do jeho smrti.

„Z Tesáku jsem měl z té doby hodně fotek - bohužel většinu z nich vzala ničivá povodeň v roce 1997,“ dodává.

Nápad uspořádat sbírku vlaječek pro Tesák vznikl bezprostředně po zprávě, že chata lehla popelem. „Mám jedenáctiletého syna, a ten mi připomněl, že spolu s chatou shořela i ta moje vlaječka. Na Tesáku jsme spolu byli totiž teprve nedávno, tak o ní věděl. Šel jsem se podívat do sklepa a jeden kousek tam ještě našel. Napadlo mě, že bych jich mohl shromáždit více,“ podotýká.

Lidé mu bezprostředně po zveřejnění výzvy na Facebooku začali nosit exponáty z dob minulých - vkládat je mohou do bedýnky v restauraci u sportovní haly v Přerově.

„O sbírku vlaječek je obrovský zájem a obrací se na mě i lidé ze zahraničí - právě teď je třeba na cestě vlaječka až z daleké Uruguaye, mám přislíbené další z Austrálie. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století to bylo obrovská móda, protože si vlaječky vyměňovaly na závodech sportovní oddíly. Každý pamětník tedy něco takového doma vlastní,“ poznamenává.

Obnovená sbírka vlaječek pro Tesák zatím čítá na sto padesát kousků.

„Jeden kamarád mi přinesl vlaječku s podpisy českých házenkářek, mám ale i další z oddílu lukostřelby, dohromady dvacet jich pak daroval pán, který je našel někde v garáži. Mou ambicí je posbírat jich tak tisícovku a předat je provozovateli chaty na Tesáku, aby je měl do začátků. Bylo by pěkné jimi nový interiér zase vyzdobit - jako vzpomínku na oblíbenou chatu, která vyhořela,“ uzavírá Josef Vojáček.