Potřeboval k tomu skvěle vybavené kolo a především notnou dávku odvahy. Na čas se rozloučil se svou kapelou, kterou před léty založil, a vyrazil čerpat nové zkušenosti.V sedle kola byl 31 dnů a jeho tachometr se zastavil na čísle 3200 kilometrů.

Počasí málem cestu ukončilo

„Od samého počátku jsem bojoval s nepřízní počasí. Dokonce jsem začal v Německu přemýšlet o ukončení cesty. Teplota tam klesla v noci na nulu a pět dní trvale pršelo. Jsem absolutně šťastný, že jsem tehdy nepolevil. Ve Švýcarsku na mě čekalo mnohem příjemnější klima a já jsem pochopil, že na takové cestě není super počasí nutností, ale pouhopouhým štěstím,“ vzpomíná na cestu, z níž se vrátil před týdnem, cyklista a zároveň muzikant Pavel Kadlíček.

V následujících dnech si už dokázal zpívat i v dešti. „Nic nemohlo pokazit moji radost z vnímání okolí. Dnes zpětně považuji onu nepřízeň počasí za boží dar, nedokážu si představit, kterak by asi vypadal můj výkon v teplotách, sužující dnes některé z oblastí, kterými jsem projížděl,“ dodává dobrodruh.

Problém, s nímž se na své dlouhé cestě setkal, nastal se servisem kola. „Po čtyři dny jsem ve Francii hledal servis, abych pak nevěřícně zíral jak na neochotu personálu, tak na vystavenou fakturu,“ vzpomíná Pavel Kadlíček.

Na cestě vznikala přátelství

Oficiálně pouť do Santiaga odstartoval ve francouzském Le Puy. „V tajemné sakristii nádherné katedrály jsem obdržel Créanciale, což je jakýsi průkaz poutníka, do něhož každý večer dostává v místě, kde spal, razítko a po stezce GR 65 jsem vyrazil směr Santiago,“ vysvětlil vášnivý cyklista. Na mnoho poutníků zpočátku nenarazil, přesto začala vznikat první přátelství. „Vše se změnilo po osmi stech kilometrech po příjezdu do Pyrenejí. Na starou francouzskou cestu přes průsmyk Roncesvalles se už od časného rána, den co den, vydávalo tolik pěších poutníků, že z toho šla hlava kolem. Čekalo je osm set kilometrů rozdělených do čtyřiatřiceti dní, ale dobrá nálada je nikdy neopouštěla,“ vzpomíná cestovatel.

Poutníci brzo usínají

Historická stezka ho uchvátila. Vede přes Pamplonu, Burgos, Leon až do Santiga. „Všude je prvotřídní servis pro poutníky. Každý večer jsme si mohli vybrat z tuctu ubytoven, které za malý obnos nabízely nejen přespání, ale i jídlo. Jedinou zvláštností, na kterou jsem si zpočátku těžce zvykal, bylo brzké usínání poutníků a jejich časné vstávání. Přesto se večer co večer vyprávěly příběhy a každý přiznával, kterak mu tahle pouť mění život,“ svěřil se sedmatřicetiletý muž, který na cestách shodil pět kilogramů.

Večer před cílem – zvláštní pocity

Podle něho krása francouzské stezky je nepopsatelná. Den za dnem se přebíjejí nové a nové zážitky. „A najednou stojíte před Santiagem. Ten večer před cílem je zvláštní. Většina poutníků se buď raduje, nebo zarytě mlčí. Každému dojde, že zítra je konec a že reálný svět vás pak sešrotuje do osmačtyřiceti hodin. Můj ranní příjezd na Plaza do Obradoiro byl podpořen hlasitým vítáním mé novomanželky, která mě přiletěla podpořit. Bylo toho tolik co říct, ale nešlo to,“ přiznává Pavel Kadlíček, který se jako poutník pak zúčastnil polední mše v gigantické katedrále.

Přesto věděl, že pouť ještě nekončí. Za doprovodu manželky dojel na sto dvacet kilometrů vzdálený Mys Finisterra, který je považován za takzvaný konec světa. „Dál už opravdu nebylo kam. Pouť skončila. Jejím největším nepřítelem nebylo počasí, peníze… byl to čas. Ten tradiční vymezený na dovolenou, který nutí nezastavovat se zbytečně, užívat si z poloviny a hlavně neustále na něj myslet.

Další cíl? Paříž - Peking

Zbývalo tradiční spálení části oděvu, který sloužil poutníkovi na cestě. Pro takový rituál je dokonce vyhrazené místo s výhledem na Atlantik. „Nechal jsem hořet svoje ponožky a při pití kávy a zírání na neskutečný oceán jsem myslel na rozhovor s poutníkem z Itálie. Ptal jsem se ho: Zítra sejdeme dolů do Santiaga, co bude dál? A on odpověděl: To je věčná otázka poutníků a odpovědí je – nový cíl,“ vrací se k zážitkům cyklista, jehož dalším cílem je zdolat trasu Paříž – Peking. „Kdo se o mých záměrech chce dozvědět víc, ať navštíví některý z koncertů mé kapely D.U.B.,“ vyzývá Pavel Kadlíček.