V socialistickém Československu o katastrofě až na pár „vyvolených" nikdo nevěděl.

Mocní informovali neurčitě a v duchu, že nad územím republiky radiace není a v Olomouci a ostatních městech v zemi museli lidé do prvomájového průvodu jakoby nic.

V dalších letech se prokázalo, že zemi zasáhl radioaktivní mrak.

Šíření radioaktivního mraku nad Evropou

Zdroj: Youtube

Důkazy o kontaminaci přinesl například výzkum zvěře a hub v Hrubém Jeseníku.

„Nikdo nic nevěděl. Vzpomínám si, jako by to bylo dnes, jak jsme byli na 1. máje posláni na seřadiště na autobusovém nádraží a prvomájové oslavy se konaly, jako by se vůbec nic nestalo. Všichni lidé byli venku, žádné varování, žádné opatření," vzpomíná na 1. května 1986 olomoucký internista Antonín Gaja.

O postupu radioaktivního mraku nad území tehdejšího Československa se dozvěděl stejně jako ostatní lékaři v Olomouci až zpětně.

„Spady byly na Šumpersku, Zábřežsku, což jsme se dozvěděli až s odstupem času. Samozřejmě, že to u lékařů okamžitě vyvolalo obavy z toho, jaké to bude mít dopady," uvedl primář, který se zabývá onemocněními srdce, cév, štítné žlázy a zažívacího traktu.

Jaderná katastrofa a "neohrožené" Československo První zprávu o výbuchu Československá tisková kancelář vydala 28. dubna 1986 podle sovětské agentury TASS. „Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou," znělo také ve zprávě.
Následující dny oficiální místa prostřednictvím ČTK zveřejnila několik zpráv o tom, že není ohroženo zdraví obyvatelstva a není třeba přijímat na území Československa žádná zvláštní opatření. Zvýšení radioaktivity úřady oficiálně připustily až 4. května.
Měřicí stanice přitom první signály o příchodu vzdušných kontaminovaných mas zachytily v průběhu noci z 29. na 30. dubna. Poté zaznamenaly ještě dva významné průchody Československem, a to 3. až 4. května a o tři dny později. 
Šumperský region byl jedním ze šestnácti okresů tehdejšího Československa, které byly radioaktivními látkami zatíženy nejvíce. Naměřené hodnoty byly vyšší jen v okresech Benešov, Opava a Náchod. 
Průměrná dávka ozáření, které byl běžný občan v důsledku Černobylu v roce 1986 vystaven, byla ale podle vědců v limitech neohrožujících zdraví.
Až později byl také vydán zákaz spotřeby a distribuce ovčího mléka a výrobků z něj. Dočasně se také zastavila výroba dětské mléčné výživy v některých továrnách. Přestaly se také vyrábět léky z hovězích štítných žláz. Dojnice měli zemědělci krmit pouze suchým krmením. (hak)

Největší riziko pro těhotné ženy a malé děti

Ze zdravotního hlediska byly nejzásadnějšími cesium a jód.

I když lékař posléze vnímal zvyšující se výskyt onemocnění štítné žlázy, do spojitosti s rozptýlením směsi radioaktivního paliva do ovzduší to nikdo otevřeně nedával.

„Všechno se tutlalo a o rozsahu havárie nikdo nic nevěděl," zavzpomínal na první roky po katastrofě.

Jód má poločas rozpadu osm dní. Nebezpečný tedy byl v prvních dnech po havárii a největší riziko znamenal pro těhotné ženy a malé děti.

„Nikdo to však nezkoumal. Kolik lidí ve skutečnosti onemocnělo následkem havárie, to se můžeme jen dohadovat," uvedl Antonín Gaja.

Spadem byly zasaženy Jeseníky a oblast Králického Sněžníku.

V horských oblastech sehrály neblahou roly dešťové srážky.

Oběti černobylského výbuchuPodle zprávy Černobylského fóra z roku 2000 se celkový počet lidí, kteří mohli nebo mohou v budoucnosti zemřít v důsledku ozáření, odhaduje na 4000. Syndrom (nemoc) akutního ozáření (ARS) byl potvrzen u 134 pracovníků elektrárny a hasičů. Z toho 31 lidí zemřelo během několika měsíců po nehodě (28 na následky ozáření), dalších 19 lidí z této skupiny zemřelo na následky ozáření v průběhu dalších let. Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3940 lidí zemřelo nebo může zemřít na rakovinu způsobenou ozářením.
Přímo při explozi zahynuli dva pracovníci elektrárny.
Údaje ale vzbudily i kritiku, protože zpráva podstatně zmírnila všechny předchozí údaje. Ukrajinské úřady například dříve uváděly, že v souvislosti s výbuchem zemřelo 125.000 lidí.
Nejvyšším dávkám radiace bylo vystaveno asi 200.000 likvidátorů (záchranářů, vojáků a horníků), 116.000 evaku­ovaných z uzavřené zóny a dalších 270.000 osob žijících v kontaminovaných oblastech. Celkem tedy přibližně 600.000 osob. Celkem bylo za postižené označeno pět až sedm milionů lidí v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině. (čtk)

Výzkum kontaminace u zvěře

V části Hrubého Jeseníku byl v následujících letech proveden unikátní výzkum, který sledoval kontaminaci u spárkaté zvěře.

Je citlivým bioindikátorem vzhledem k přijímání potravy z daného prostředí.

Odborníci se zabývali i houbami, které jsou největšími kumulanty těchto cizorodých látek.

Na Šumpersku byla vyšetřena více než tisícovka kusů spárkaté zvěře a v laboratořích byly zjištěny zvýšené hodnoty až do 3500 Bq (becquerel je jednotka intenzity záření) na jeden kilogram zvěřiny, ojediněle i nad hranici 4000 Bq.

V letech 1992 až 1998 pak bylo v rámci pravidelného monitoringu vyšetřeno 62 kusů spárkaté zvěře.

Byly zjištěny hodnoty od sotva měřitelných po 242 Bq.

U vyšetřených sušených hřibovitých hub byla z oblasti Mravenečníku zjištěna hodnota 12500 Bq na jeden kilogram.

Proč reaktor explodovalExplozi na čtvrtém bloku elektrárny, který měl být odstaven, předcházel běžný test nouzového fungování turbíny. Technici chtěli změřit, jestli bude elektrický generátor (poháněný turbínou) po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě asi 40 vteřin, než se spustí nouzové generátory, napájet čerpadla havarijního chlazení.
Test se měl uskutečnit 25. dubna 1986, začal ale 26. dubna v 01:23 hodin. Osudové chyby se operátoři dopustili tím, že zablokovali havarijní signál, který by při uzavření přívodu páry na turbínu automaticky odstavil reaktor. Reaktor dál běžel, podstatně se však snížil průtok chladící vody, rostla její teplota i tlak. Výkon reaktoru začal prudce růst. To nevydržely palivové články a praskly, jejich úlomky spadly do chladící vody, která se přeměnila v páru. Výbuch páry zvedl tisícitunové víko reaktoru a asi minutu po zahájení testu nastala první exploze. Z reaktoru začala unikat radioaktivita a dovnitř začal vnikat vzduch a začal hořet grafit. Kov palivových trubek začal reagovat s vodou a vzniklý vodík způsobil druhou explozi. Menší úniky pokračovaly až do té doby, než byl postaven betonový sarkofág. V současnosti se buduje nový kryt, který má být dokončen zřejmě v roce 2017. (čtk)

Ozáření v limitu, uklidňoval vědec

Výzkumu se roky věnoval vědec, šumperský hygienik a myslivec Ctibor Babička.

Ještě před patnácti lety publikoval články o tom, že zvěřina, ale také houby a lesní plody v nejvíce postižených oblastech mohou obsahovat vyšší měrné aktivity Cs-137 – poločas rozpadu přibližně třicet let.

„Člověk za rok obvykle zkonzumuje okolo 80 kilogramů masa. I kdyby jedl pouze zvěřinu mající až 49000 Bq na jeden kilogram, což je zatím nejvyšší hodnota zjištěná u divočáka v ČR, odpovídala by dávka ročnímu limitu ozáření pro pracovníky se zdroji ionizujícího záření," uklidňoval v jednom z článků.

Aktuální hodnoty neznámé

Jaké jsou aktuální hodnoty radioaktivity ve zvěřině a houbách, myslivci ani veterináři nevědí. Výzkum zhruba před 10 lety skončil.

„Nepodařilo se zaangažovat možné pokračovatele, takže z posledních let už nejsou žádná data. To však není důvodem k obavám, protože už několik let staré závěry nebyly z pohledu zdraví lidí znepokojivé," uvedl Vladimír Diviš, který převzal část agenty po zesnulém Ctiradu Babičkovi.

Na Státní veterinární ústav v Olomouci se v posledních letech nikdo s žádostí o monitoring těchto cizorodých látek ve zvěřině neobrátil.

„Nevzpomínám si, že by někdo v posledních letech žádal vyšetření na radioaktivitu," sdělil ředitel ústavu Jan Bardoň.

Radioaktivní spad v JeseníkáchV Jeseníkách, včetně území s výskytem kontaminovaných divočáků, byl jeden z nejvyšších spadů, kdy plošná aktivita Cs-137 asi za šest týdnů po černobylské havárii vykazovala přes 30000 Bq na metr čtvereční.

Na území asi 7000 ha ve čtyřech honitbách byly zjištěny u některých kusů mladé zvěře – selat a lončáků, zvýšené hodnoty měrné aktivity radioizotopů cesia nad 600 až do 7510 Bq.

Podle poměru Cs-134 k Cs-137 jde jednoznačně o černobylský původ radionuklidů ve zvěřině divočáků. U jelení zvěře, i když byl vyšetřen jen menší počet kusů ze stejných lokalit, byly zjištěny hodnoty pouze do 182,5 Bq na 1 kg zvěřiny.

U vyšetřených sušených hřibovitých hub byla z této oblasti na Šumpersku (Mravenečník) zjištěna dokonce hodnota 12500 Bq na 1 kg.

Při černobylské havárii byl poměr radioizotopů cesia-134 (Cs-134) k cesiu-137 (Cs-137) přibližně 2 : 1. Vzhledem k různým poločasům rozpadu Cs-134 (přibližně dva roky) a Cs-137 (přibližně třicet let) je dnešní poměr Cs-134 ku Cs-137 v přírodě širší než 1 : 100 (pod 1 procento).

Současnou situaci způsobuje právě Cs-137 z důvodu dlouhého poločasu rozpadu a tím jeho přetrvávání v kontaminova­né půdě.

U zvěře je biologický poločas odbourání cesia v organismu je přibližně šest týdnů, kdy polovina přijatého cesia do organismu je z něho za tuto dobu vyloučena močí. U savců je poločas rozpadu ovlivněn jejich hmotností.

Zdroj: RNDr. Ctibor BABIČKA, CSc., MVDr. Jiří SEDLÁČEK, Lovná zvěř a radioaktivita, Časopis myslivost, srpen 2000

Pozn. red.: text a obrazový doprovod vznikl u příležitosti 30. výročí černobylského výbuchu v roce 2016