Z břehu sledují usměvavé rybáře, spokojené s úrodou kapříků. Mladí i staří muži v gumových oblecích si očividně užívají, jak se rybky mrskají v kádích a třídí je podle velikosti. Mezi nimi nikdy nechybí ani Jiří Klimeš. Dvaašedesátiletý muž vzpomíná, že na prvním výlovu si vypomáhali rybáři ze všech středisek, která pod státním podnikem pracovala.

„Já jsem byl tehdy zaměstnaný v Šumvaldu, kromě nás tady byli kolegové z Hodonína či Chropyně," říká muž, který má rybářství v krvi už od dětství.

„V rodině přitom nikdo rybář nebyl. Otec byl zeměměřič. Já jsem ale odmala rybaření miloval," říká. Není divu, že se po základní škole rozhodl pro rybářskou školu ve Vodňanech.

„Potom jsem také celý život u ryb pracoval," povídá Jiří Klimeš.

V čem jsou dnes výlovy oproti těm v 70. letech ještě jiné?

„Hlavně se nám dnes práce hodně usnadnila. Dříve byla mnohem těžší a náročnější. Hodně nám ji teď ulehčuje například nakladač na ryby, který jsme neměli," ukazuje.

„Všechno jsme dělali ručně. Ryby jsme přendávali na vraky, z nich do kádí, z kádí do váhy a potom vaničkami na auta. Daleko víc jsme se nadřeli. Ale na výlovu se podílelo také více lidí. Pomáhaly nám i ženy, které pracovaly v drůbežárnách. Nosily nám při výlovu vaničky," vzpomíná Jiří Klimeš. V čem byl ještě rozdíl? Ryb prý bylo o něco méně a také je netrápili kormoráni.

„Ti tehdy nebyli, zato teď ano," přiostřuje v hlase rybář.

„Když jsou na jaře či na podzim na tahu, je jich tady i 800," odhaduje.

„Plašíme je, honíme, ale to je tak všechno, co můžeme dělat," krčí rameny. Jinak Jiřího Klimeše práce v rybářství stále baví. Co ho naopak trápilo ve srovnání se současnou dobou? „Tehdy nic. Byli jsme přece mladí," směje se. (šum)