Hlavní jsou chrániče rukou
Nejčastějšími „návštěvníky“ ortopedie jsou každoročně právě jezdci na in-line bruslích. Tento sport se stává rok od roku populárnějším a na brusle vyrážejí lidi všech věkových kategorií. Téměř všichni ale mají jedno společné. Až na výjimky nenosí ani základní chrániče.
„Samozřejmě nečekám, že když je v létě horko, že lidi budou jezdit celí oblepení chrániči, ale na co je hlavně potřeba dávat pozor a chránit jsou ruce,“ řekl Přikryl. Nejčastějšími případy, které přerovští lékaři řeší a které v mnoha případech končí i operací, jsou právě zlomeniny rukou.
„Nejvíce pádů končí na rukách a pokud si člověk zlomí například zápěstí, je to problém, protože to je dost potřebná část těla. Navíc většinou jsou to pády ve velké rychlosti, takže dost často u pacientů dochází k poměrně vážným zlomeninám,“ sdělil primář ortopedicko-traumatologického oddělení přerovské nemocnice Jiří Selucký.
Lékaři ročně operují desítky zlomených zápěstí
I když se doktoři na používání chráničů snaží upozorňovat každý rok, začátek i průběh sezóny je vždy stejný. V loňském roce ošetřili ortopedové v přerovské nemocnici tři sta zlomenin způsobených při pádu na bruslích. „Z toho osmdesát tak těžkých, že jsme je museli operovat. Technologie na to sice máme, operovat takové zlomeniny umíme velmi dobře, používáme také speciální dlažky, které pacientům do ruky voperujeme, ale vždycky je samozřejmě lepší ruka nezlomená a zdravá, než rozlámaná a následně zoperovaná,“ vysvětlil Přikryl.
Bruslaři se stále nepoučili
close
zoom_in
Pacienti, kteří si podobnou léčebnou procedurou prošli, jsou na sebe po této zkušenosti daleko opatrnější, protože vědí, co všechno léčba a hojení obnáší. Ostatní ale chrániče při jízdě na inlinech stále považují za ne až tak potřebné.
„Na bruslích jezdím pravidelně, ale žádné chrániče nenosím. Určitě je dobré je mít, ale já sama jsem nikdy nespadla ani jsem neměla žádný úraz, takže zatím jezdím bez nich,“ řekla dvaadvacetiletá Lucie Harvánková. Přitom stačí, aby lidé používali alespoň chrániče zápěstí.
„Ty totiž výrazně ovlivní, jak moc budou ruce po pádu zraněné,“ dodal Přikryl, který je sám aktivním sportovcem a na bruslích jezdí. „Když se dívám kolem sebe, tak jen nějakých deset procent lidí má na sobě nějaký chránič. A to je hrozně málo,“ dodal.
Kost jako skořápka
Zlomeniny po pádech z bruslí bývají vážnými hlavně kvůli rychlosti, z jaké lidé na ruce po pádu dopadnou.
„Je to jako když rozmáčknete vajíčko pěstí. Stejně jako skořápka se při takovém pádu roztříští i kost, která se následně rozlítne na kousky, které se mohou dostat až do kloubu,“ popsal možné následky Selucký. Zlomeniny rukou také stále mnoho lidí podceňuje, léčba takových zranění ale zabere v mnohých případech několik týdnů. „Chrániče nejsou sice stoprocentní ochranou, ale v případě pádu výrazně pomáhají chránit před tragickými následky,“ uzavřel primář ortopedie.
Rozhovor s lékařem ortopedicko-traumatologického oddělení Pavlem Přikrylem
S jakými zlomeninami lidé nejčastěji přicházejí?
close
zoom_in
U bruslařů je nejčastěji zlomenou vřetenní kost. Dříve to bývali hodně klíční kosti, ale teď s rozmachem inlinů je to hlavně dolní část zápěstí.
Jak dlouho se takové zranění hojí?
Když ruku neoperujeme a je to příznivá zlomenina, je to pět týdnů v sádře. Pokud je kost roztříštěná a musíme operovat, znamená to pět dnů u nás v nemocnici a do konce života pak má pacient malý aparátek v ruce, který mu tam voperujeme. Několik týdnů trvá, než se zápěstí rozcvičí, bolí to a jde o docela velké omezenÍ v každodenním fungování.
Následky si pacienti nesou celý život?
Péče doktora VŽDY spočívá v tom, aby žádné nebyly nebo aby byly co nejmenší. Ale jak já pacientům říkám, když vezmete porcelánový hrníček a praštíte s ním o zem a pak ho složíte dohromady, nikdy už nebude takový, jako na začátku. A přesně to je situace, když se zlomí kost.
Kdo všechno by měl chrániče používat?
Všichni. Padají totiž i zkušení bruslaři, není to o tom, jak dobře kdo umí jezdit. I výbornému bruslaři se může do bruslí dostat kamínek nebo větev a spadne mnohdy ještě z větší rychlosti, než začátečník, který jede pomalu.
