„Samotná expozice se skládá ze dvou částí. První je Masaryk, druhá se týká legií, které se formovaly na frontách první světové války," řekl v úvodu jeden z autorů expozice František Riegl s tím, že první legionářská rota „Nazdar" vznikla ve Francii už 31. srpna 1914, tedy měsíc po vypuknutí války.

Legionáři ukázali svou odvahu hned ve dvou velkých bitvách – u Zborova a Bachmače, kde se na území dnešní Ukrajiny střetli s vojáky Rakousko-Uherska a Německého císařství.

„Boj u Bachmače se odehrál u místního nádraží, kde se naši vojáci spojili s Rudoarmějci, což byl vlastně první společný boj Čechoslováků a Rudé armády. V této bitvě padl i jeden z kojetínských rodáků František Valenta," přiblížil František Riegl.

Jedním z místních, kteří se z války nevrátili, byl i rolník Metoděj Krybus. „Jeho osud, o němž v rodině vlastně nikdo nevěděl, se mi podařilo zmapovat během posledních let bádáním v archivech. Jsem si ale jistý, že do války jít nechtěl, byl synem sedláka, ten má pracovat na hospodářství, ne na vojenském poli," vzpomněl na svého prastrýce jeho příbuzný Miloš Krybus.

„Osud ho po bojích na ruské frontě zanesl až do Itálie. Několikatýdenní bitvu na řece Piavě u ostrova Papadopoli v červnu 1918 jako dělostřelec sice přežil, ale nakonec zemřel na malárii," dodal.

Značnou část historických materiálů zapůjčil do galerie také Milan Zaoral z Kojetína. Jeho sbírka čítá tisíce fotek. „Je to můj koníček. Jako dítě jsem sbíral staré známky, to mě bavilo, později jsem přesedlal na fotografie a materiály o válce," shrnul náruživý sběratel.

„Fotografie sháním na burzách nebo internetu a taky chodím po babkách a dědkách," dodal s úsměvem. Na svého dědu vzpomínala také Miluše Venclíková.

„Že byl můj dědeček František Perna, který byl učitelem, ve válce, jsem věděla od babičky. Do války narukoval ve svých pětadvaceti letech a bojoval na ruské frontě. Po celou dobu si psal válečný deník, který je tady k vidění," shrnula Miluše Venclíková.

Výstavu ze soukromé sbírky Milana Zaorala a Františka Riegla můžete navštívit do pátku 4. dubna, ve všedních dnech mezi 9. a 17. hodinou, o víkendu pak do 15 hodin odpoledne. Expozice se poté přemístí do Městské knihovny v Hulíně.

---

Jakási nestvůra tam tepe zemi,

pohlcuje lidi, ničí jejich příbytky… Válka.

Sedím bez hnutí – ve střílně pušku položenou,

vedle sebe vak s patronami.

A tak je mi najednou podivné,

proč mám nabitou pušku s bajonetem

a patrony vedle sebe.

Na koho číhám zde?

Kdo je tam za tím močálem,

za prostřílenými břízkami?

Divoká zvěř?

Ne, jsou tam lidé…

lidé… Nemohu domyslit toho slova…

Já číhám na lidi…

Čím mi ublížili?

Mají doma děti – ženu – jiný matku – jiný milou…

A má je rád… Na mne číhá také s nabitou puškou.

Já mu neublížil, ba ani nevím,

jak vypadá ten můj protivník za močálem

a mne chce zabít… Proč? Protože já mám týž úmysl?

Mám úmysl prostřelit mu lebku?

Mám úmysl zabít ho?

Ten, který seděl za močálem – vzpomínal as na domov.

(Z knihy Dědův válečný deník – František Perna)