Brázda se podle svých slov k soudu v minulosti moc nehrnul. Odvahu sebral až poté, co začal platit Zákon o třetím odboji.

Ladislav Brázda byl členem odbojové skupiny přerovského disidenta Vladimíra Hučína, jež prováděla celou řadu akcí, namířených proti symbolům totality. Vyhazovala do povětří komunistické nástěnky a plánovala i útok na sochu Klementa Gottwalda v Přerově.

Brázda byl odsouzen na osmnáct měsíců nepodmíněně kvůli tomu, že provedl s pomocí výbušniny útok na dům spolupracovníka Stb Antonína Mikeše, jehož cílem bylo dekonspirovat ho jako agenta a zastrašit.

Tehdejší justice ho potrestala za nedovolené ozbrojování, krádež a poškozování cizí věci. Trest si odpykal v Plzni na Borech.

Jak odbojová skupina v Přerově působila, líčil u soudu v roli svědka disident Vladimír Hučín.

„Naše skupina měla styl polovojenského odboje a byla nepřetržitě pod kontrolou Státní bezpečnosti. Zjistili jsme, že Antonín Mikeš předává informace z našeho prostředí StB,“ vysvětloval Hučín, proč se rozhodli provést na něj útok.

Mikeš prý napáchal značné škody a udal spoustu lidí.

„Pro mě osobně bylo velkým překvapením, když jsem se později jako důstojník BIS dostal k dokumentům, které potvrzovaly i jeho spolupráci s olomouckým odborem KGB,“ řekl.

Podle Hučína útok na Mikešův dům splnil svůj účel.

„Státní bezpečnost s ním hned po něm rozvázala spolupráci. Nemělo to přitom dopad jen na něj, ale i ostatní agenty, kteří do té doby pracovali pro StB,“ konstatoval.

Nesmyslné nápisy kolem Přerovských strojíren

Ladislav Brázda u soudu řekl, proč se rozhodl bojovat proti totalitě.

„Byli jsme nespokojeni s omezenou svobodou, nemohli jsme nikam cestovat. Lidé byli zavíráni do vězení z politických důvodů,“ popsal Brázda, který nesouhlasil se šikanou bývalého režimu.

„Ta se projevovala i takovou maličkostí, že když jsem si v práci nalepil na skříňku obrázek Waldemara Matušky, tak jsem ho musel z politických důvodů odstranit,“ podotkl. Zpěvák byl totiž pro režim díky své emigraci nepohodlný.

Brázda u soudu detailně líčil, jak odbojová skupina fungovala.

„S nápady a podněty přicházel Vladimír Hučín, ale byly i situace, kdy mě musel krotit, třeba když jsem chtěl odstranit nesmyslné nápisy Se Sovětským svazem na věčné časy kolem Přerovských strojíren,“ zmínil.

Podle něj byl útok na Mikešův dům provedený tak, aby se nikomu nic nestalo.

„Výbušninu jsme připravili na vchodové dveře domu. Nálož ale nebyla časovaná a mohl jsem kontrolovat, jestli někdo nejde,“ zdůraznil.

Dřív jsem měl z toho strach

O rehabilitaci se prý rozhodl požádat až poté, co byl uznán Zákon o třetím odboji. Svou opožděnou žádost zdůvodnil tím, že nechtěl podstoupit stejné martyrium jako Vladimír Hučín, který usiloval o rehabilitaci šestnáct let a dočkal se jí až v roce 2006.

Přerovský státní zástupce Jakub Grmela navrhl s odkazem na nález Ústavního soudu z roku 2006, který rozhodl o rehabilitaci Vladimíra Hučína, zrušit trest odnětí svobody Ladislava Brázdy z června roku 1984. Soud se s jeho názorem ztotožnil.

„Bylo prokázáno, a to jak listinnými důkazy, tak i výpověďmi u soudu, jaká byla motivace Ladislava Brázdy, jehož lze označit za pomocníka hlavního proudu jednání Vladimíra Hučína. Úmyslem pana Brázdy bylo zasáhnout komunistickou moc,“ uvedl přerovský soudce Ladislav Lýsek a dodal, že soud nemá poznatků o tom, že by jednal z nízkých nebo nečestných pohnutek.

Brázda svou rehabilitaci po tolika letech uvítal.

„Dříve jsem z toho měl strach, ale teď, když byl schválen Zákon o třetím odboji, jsem se rozhodl o rehabilitaci požádat,“ vysvětlil.

Obhájce Brázdy se vzdal práva na podání odvolání, státní zástupce si nechal lhůtu na rozmyšlenou.