„Museli jsme to zvládnout, ale řeknu vám popravdě, někdy už se ani člověku nechtělo žít,“ líčí s pohnutím v hlase.

O svůj dům přišla při ničivých záplavách, které se prohnaly v červenci 1997 Přerovskem, také Bohumila Nováková z Bochoře. Dnes je jí 88 let a žije v obci v Domě s pečovatelskou službou. Červen 2022O svůj dům přišla při ničivých záplavách, které se prohnaly v červenci 1997 Přerovskem, také Bohumila Nováková z Bochoře. Dnes je jí 88 let a žije v obci v Domě s pečovatelskou službou. Červen 2022Zdroj: Deník/Petra Poláková-UvírováStoletá voda, která v roce 1997 na Moravě zpustošila desítky měst a obcí, vtrhla do Bochoře v noci ze 7. na 8. července. Jen díky duchapřítomnosti tehdejší starostky obce Vlasty Pochylé a včasné informovanosti obyvatel si nevyžádala oběti na životech.

„Bydleli jsme s manželem v domku v ulici Drahy, a když rozhlásili po dědině, že se něco děje, manžel mě vyexpedoval na půdu. Slyšela jsem, jak kolem padají domy, a pak se k nám voda přihnala v plné síle. S pomocí žebříku se nás naštěstí podařilo přestěhovat k sousedům - vzali nás k sobě nějací Němcovi. Tam jsme přečkali noc, v našem domě bylo metr sedmdesát vody. Měla jsem hrozný strach, protože neumím plavat,“ vybavuje si dramatické chvíle Bohuslava Nováková.

Nábřeží Edvarda Beneše v Přerově v červenci 1997
Apokalypsa 1997: jak povodeň smetla Přerovsko, den po dni

Zachránili jen doklady a fotografie

Nejtěžší bylo podle ní navázat spojení s těmi nejbližšími - se synem a dcerou.

„Převezli nás na letiště a nikdo nevěděl, co s námi je. Protože byla dcera těhotná a měla za týden rodit, poprosila jsem jednoho vojáka, jestli by mě s ní spojil, aby neměla strach. A on mi řekl, že by to rád udělal, ale telefony nefungují. Nakonec kluci sehnali malý člun a manžel dcery se synem se na něm za námi dopravili na letiště. Všechno jsme jim vypověděli a oni slíbili, že nám pomůžou. Ještě teď je pro mě bolestivé o tom mluvit,“ podotýká.

Voda jejich obydlí zcela zničila a dům musel být zdemolován.

„Nám nezůstalo nic. Přišli jsme o oblečení, nábytek, veškeré vybavení. Podařilo se zachránit jen doklady a nějaké fotografie. Měli jsme totiž v ložnici skříně, a ty se vyvrátily silou vody a zůstaly převrácené na pelesti. Z těch se podařilo zachránit aspoň ty doklady,“ vzpomíná.

Přerov, 7. července 1997
Přerov 1997: ulice připomínaly Benátky, umírali ale lidé

Zvířata nepřežila, pes připlaval

Zkázu nepřežila ani domácí zvířata.

„Měli jsme králíky i slepice, takové to drobné hospodářství. Všechno skončilo pod vodou. Náš pes se naštěstí zachránil a připlaval za námi k Němcům. Měli jsme ho i na letišti, kde byl dočasný azyl pro lidi ze zaplavených obcí. Vždycky, když začal vrčet, tak jsme mu řekli, buď potichu, nebo nás odsud vyhodí. Byl chytrý a poslechl,“ vrací se do minulosti.

S manželem už byli v té době v důchodu a přemýšleli, co dál. Na stavbu nového domu neměli ani pomyšlení, ale nakonec jim pomohly děti.

„Bylo mi třiašedesát, když jsme zase začínali od nuly. Pronajali jsme si nejprve byt v Přerově, a protože měl syn menší stavební firmu, dohodli jsme se, že dům znovu postavíme. Stavěli jsme tedy s pomocí syna a za rok se mohli zase vrátit do Bochoře,“ říká.

Ohromné škody napáchaly povodně v červenci roku 1997  v Přerově, Troubkách Vlkoši, Bochoři a řadě dalších obcí.
Solidarita při povodni 97 byla obrovská, pak si lidé začali závidět

Dnes žije Bohuslava Nováková v Domě s pečovatelskou službou v Bochoři, kde má veškeré pohodlí.

„Nohy už vypověděly službu, a tady je to pro mě lepší. Manžel i syn už bohužel zemřeli, oba měli rakovinu. Zůstala mi jen dcera, která bydlí v Přerově a učí tady v Bochoři, a vnoučata,“ uzavírá.