"Svatého Blažeje je dnes, přináší nám radost, ples," neslo se Dluhonicemi

„Už ve školní kronice z roku 1896 učitel Jan Vít uvádí, že jde o zvyk velmi starý. Je tedy pravděpodobné, že ho místní znali velmi dlouho. Blažejská koleda vznikla na podporu učitele a peníze, které děti vykoledovaly, sloužily jako přivýdělek k jeho platu. Když se změnil školský zákon a kantoři dostali první mzdy, zájem podporovat je trochu ochladl. Tradici se u nás přesto jako v jedné z mála obcí v republice podařilo udržet,“ popsala místní kronikářka Libuše Krejčiříková.

Ta se snaží každý rok v kronikách dohledat nějakou zajímavost, která se k Blažejské koledě váže.

„Zjistila jsem třeba, že chtěl v minulosti jeden z učitelů text básničky, která se dochovala dodnes, pozměnit. Kluci se museli nový text pracně naučit nazpaměť, a pak ho před učitelem odříkali. Jakmile ale zašli za roh, pokračovali zase ve staré verzi koledy,“ usmála se kronikářka. Pokus o inovaci podle ní tehdy nevyšel.

Cyklostezka v Dluhonicích se opět odkládá. Radnice nespěchá, kritizuje senátorka

Na obchůzku vyrážejí na svatého Blažeje každý rok chlapci školou povinní ve věku od 6 do 15 let, kteří postupně obejdou všechny domácnosti v Dluhonicích.

Před domem vždy zarecitují básničku, za což je hospodyňky odmění buď uzeninou, napíchnutou na rožeň, nebo jim přispějí do kasičky. Tak jako v minulosti se i dnes po koledě všichni sejdou u někoho doma, rozdělí si výslužku a pochutnají na uzeném či klobáskách se zelím.

„Někdy je chlapců dvacet, jindy jen pět. Záleží na tom, kolik jich zrovna v obci bydlí. Často se ale do účasti promítne nemocnost,“ zmínila Libuše Krejčiříková, která si letošní koledování pochvaluje. Ve srovnání s předchozími lety na ně totiž dorazilo mnohem více chlapců.

„Vypadá to slibně, je jich třináct. Máme tu premiérově prvňáčky i druháky. Ani v dnešní době není těžké kluky přemluvit, protože je podporují jejich rodiče i prarodiče. Navíc si mohou přivydělat nějakou tu korunu,“ podotkla.

V Přerově jsou konečně byty. Prodej ale vázne kvůli vysokým úrokovým sazbám

Koledníci byli spokojení - místní je totiž vítali s otevřenou náručí.

„Loni to bylo trochu horší, protože byl covid a hodně lidí neotevřelo. Někteří zase otevřeli, ale nic nám nedali. Dnes je to jiné - dostáváme klobásky i peníze,“ pochvaloval si jeden z koledníků Pavel Trubač. Přemlouvat mladší děti prý nemuseli. „Básničku se naučí lehce, když s nimi chodíme. Text mají nalepený na hrnci,“ zmínil.

Na koledování v dětství rád zavzpomínal i pětaosmdesátiletý Ladislav Künstler z Dluhonic.

„Jako kluci jsme chodili v hojném počtu - tehdy bylo děcek plno, protože tady ještě byla škola. Většinou jsme se po koledě sešli u našich rodičů nebo u sousedů - podle toho, kde byla větší kuchyň,“ usmál se.

„Je to úžasná tradice, i když jsem ji já jako dítě nezažil, protože jsem tu teprve třináct let. Dal jsem klukům klobásky a taky nějaké korunky do kasičky,“ prozradil jiný z místních Martin Hošák.