Hlavním tématem diskuse byly drogy. John se totiž s drogovou problematikou osobně seznámil při zpracování svého nejúspěšnějšího románu Memento, kdy strávil spoustu času mezi narkomany.

Přítomní studenti se ale zajímali také o natáčení reportáží pro televizní pořad Na vlastní oči.

ROZHOVOR

Člověk by si řekl, že vás pořad Na vlastní oči natolik zaměstnává, že na nic jiného už nezbývá čas. Jak vůbec vznikla myšlenka besedovat se studenty?

Ta myšlenka vznikla už za hluboké totality, kdy tyto besedy byly bez cenzury a byly osvěžující pro všechny strany. Požadavky na besedy vznikly v době, kdy jsem poprvé psal do Mladého světa, což je od roku 1983. Takže vlastně beseduji už neuvěřitelných pětadvacet let.

Na besedy vznikl pořadník, který nejsem schopný uspokojit. Jako kdysi bývaly pořadníky na favority, tak já mám dnes pořadník na besedy.

Jsem však schopen splnit zhruba jen třetinu požadavků. Na besedy si totiž musím brát dovolenou. Půlku své dovolené trávím besedami a zbytek mi zbývá na skutečné pracovní volno.

O jaká témata se studenti nejvíce zajímají?

Beseda začíná tím, že vždycky představím výčet aktivit, kterými se zabývám. Potom se rozvine diskuse, která se nakonec většinou strhne k drogám.

Někdy ještě se studenty mluvíme o šikaně nebo o obchodu s bílým masem. Je užitečné, aby se holky dozvěděly, co jim hrozí. Většinou jsou ale ústředním tématem drogy. O drogách se sice hodně mluví a píše, ale občas se objeví nesmysly, které někoho mohoui zabít. Takže většinou tyto věci uvádím na pravou míru.

Zaznamenal jste za dobu, kdy se vydáváte mezi studenty, že by se jejich názory na drogy měnily?

S drogovou závislostí je to stejné za každého režimu. Ať už panuje socialismus či kapitalismus. Když dojdeme k drogám, tak dotazy jsou stále vesměs stejné, akorát generace mladých se mění.

Ta současná je sice více informovaná, ale na druhou stranu mnohdy špatně. Studenti se třeba neorientují v tom, jaké jsou rozdíly mezi tvrdými a lehkými drogy.

Panuje ale i více omylů. Když studenti nebyli v minulosti informovaní vůbec, nemuselo se nic opravovat. Teď se jim musí některé pitomosti vyvracet.

Zajímají se studenti i o pořad Na vlastní oči?

Někdy na tento pořad také dojde. Drogy je ale zajímají víc.

Která reportáž vám z pořadu nejvíce utkvěla v paměti?

Tento týden jsme odvysílali reportáž o vězeních. O tom, jak podivně v naší zemi vypadá výkon trestu s dohledem. Myslím, že to byl docela sólokapr.

Málo komu se totiž podaří infiltrovat mezi vězně tak, aby na skrytou kameru otevřeně mluvili, jak si to tam doslova a do písmene užívají. Jaké volné pole působnosti jim vězení nabízí.

Vybavuje se vám nějaký případ, za kterým byste se vydali na Přerovsko?

Naštěstí nevybavuje, protože vždycky, když se mi takové město vybaví, tak parkuji s autem jinde. Jsou taková místa, kam jezdím vyloženě nerad.

K těm patří třeba Ústí nad Labem. Celý sever Čech je vůbec dost ostrý. Že bychom ale měli na Přerovsku nějaký vážnější konflikt, na to si skutečně nevzpomínám.

Co není, ale může být. Dostáváme totiž třeba i sto tipů týdně od diváků. Takže pokud nám přijde nějaká pěkná kauza z Přerovska, tak přijedeme. Pak už ale budu muset nechávat auto v jiném městě.

Jaké další aktivity vás v současné době zaměstnávají?

Právě dokončujeme film Sněženky a machři po 25 letech. Do kin by měl jít v prosinci. Chtěli jsme v něm zachytit, jak dopadli studenti z lyžařského výcviku, kteří byli tehdy plní ideálů.

Studenti film opustili v osmnácti letech, a teď se k nim vracíme coby ke čtyřicátníkům. Baví mě bilance této generace.

Máte při svém vysokém pracovním vypětí čas i na nějaký odpočinek?

Všechny ty aktivity zvládám těžko, ale nějak se to musí vejít. Přiznám se, že s odpočinkem mám trochu problém. Když ale člověk kolem sebe vidí samé hrůzy a brodí se většinou kanálem, tak jedinou relaxací je pro mě sklenička dobrého vína.

S vínem se dá cestovat i kolem světa. Každá země a její klima dá vínu totiž úplně jiné přednosti. Na Moravě dávám přednost bílému vínu z Mikulovska. Včera jsem ale ochutnal i přerovské pivo, a musím říct, že bylo dobré.