Vyrůstal jste v Beskydech, kam se rád vracíte. Jaké byly vaše houbařské začátky?
Houbaření se věnuji odmalička, protože jsme bydleli v Lidečku na Valašsku. Často jsme s rodiči chodili na houby a mně vždycky vadilo, že v lese nepoznám, co je to za brouka, ptáka nebo houbu. Tak jsem se naučil houby poznávat a mým dobrým učitelem byla i moje babička.

Jubilejní výstava hub v Přerově láká na více než tři stovky druhů

Každé ráno poklidila havěť na dvoře a zmizela do lesa. Vždycky v něm něco zajímavého našla - jednou z lesa donesla i dnes kriticky ohroženou houbu - stročkovec kyjovitý. Mně samotnému se přitom podařilo najít tento zajímavý exemplář až ve třiceti letech. Do lesa jsem chodil i s maminkou a tátou. Teď vyrážím sám nebo s manželkou, která už také našla spoustu zajímavých druhů a lidé v Lipníku jí nosí houby na určování.

Do povědomí odborné veřejnosti jste se zapsal nálezy vzácných hub. Kterých objevů si ceníte nejvíce?
Především dvou druhů, které byly pro vědu nově popsány. Tím prvním je slzečník papouščí - což je houba, kterou museli vědci nejprve pojmenovat, protože se jednalo o zcela nový druh. Našel jsem ji v lokalitě na Hostýnských vrších, která už dnes bohužel neexistuje, protože byla zničena.

Tradiční výstava hub v Přerově: k vidění je tři sta druhů

Druhým cenným nálezem byl hřib šedorůžový - i on byl v roce 2017 popsán jako zcela nový druh pro vědu. Tento raritní kousek jsem objevil na Valašsku. Zajímavý byl i nedávný objev čirůvky osténkaté v přerovském parku Michalov nebo kalichovky lužní v Lipníku. Vůbec prvním nálezem v Česku byla i štítovka, která do té doby měla pouze latinský název. Je zajímavé, že někdy najdete houby, které nikdo nikdy neviděl - a za pár let už se vyskytují na několika lokalitách. To je třeba případ hřibu medotrpkého - zatímco ještě před třiceti lety to byla vzácnost, dnes roste i v parcích.

Letošní houbařská sezona začala opožděně. Co bylo hlavním důvodem?
Houby začaly růst později především proto, že nebyly podmínky pro jejich růst. Panovaly tropické teploty a ani vláhy moc nebylo. Růst hub je závislý především na počasí, které my ovlivnit nedokážeme. Nemají rády výkyvy teplot ani příliš větrné počasí. Myslím si ale, že už dohnaly, co mohly.

Jaké houby teď v lesích rostou? Narazíme už i na podzimní druhy?
Vždy platí, že jaké jsou podmínky, takové jsou houby. Podzimní druhy zatím v lesích nerostou a více se pořád daří těm teplomilnějším. Zaděláno je ale dobře, takže se snad brzy objeví v lesích i václavky. Někdy stačí jediný týden - a všechno je jinak. My jsme měli před konáním tradiční výstavy hub v Přerově štěstí, že zapršelo a rostly.
Tento víkend se ale v Ratíškovicích na Hodonínsku konala výstava také - a organizátoři byli naštvaní, že hub neměli tolik. V současné době v lesích ustávají hřibovité houby, které jsme předvedli v plné parádě na přerovské výstavě. V lesích už ale běžně najdete křemenáče, kozáky, rostou i bedle, různé druhy pečárek a holubinek nebo lišky. Zatím ale pořád čekáme na ryzce pravé a smrkové.

Zdroj: Deník/Jan Lakomý

Co by podle vás měl houbař - začátečník vědět, když vyrazí poprvé do lesa? Jakých chyb by se měl vyvarovat?
Zásada je sbírat jen to, co znám. Ostatní houby by měli lidé nechat na pokoji. Když najdete houbu, kterou určíte jako jedlou, je dobré neřezat ji u země, ale vykroutit, očistit a zahrábnout jamku. Nejlépe je dávat houby do košíku nebo do prodyšné síťovky - i v tom lidé často chybují, protože házejí houby do igelitových tašek nebo plastových kýblů, kde se snadno zapaří. Musejí se také zpracovat hned, nechávat je do druhého dne je hloupost. Nejvíce otrav a zdravotních problémů bývá ze špatného zpracování a úpravy jedlých hub.
Zdroj: DENÍK/Radim HavlíkZačátečníci by se měli naučit jako první poznávat nejedlé, jedovaté a zákonem chráněné houby. Za jednu plodnici zákonem chráněné houby totiž můžete zaplatit pokutu až pět tisíc korun. Pokud někdo zničí biotop, kde rostou chráněné houby, může vyfasovat pokutu až sto tisíc. V případě, že třeba firma zničí celou lokalitu, může zaplatit pokutu až půl milionu korun. U větších staveb nebo kácení se provádí inventarizační průzkum, který zahrnuje počet druhů hub. Někdy najdete na jednom místě i čtyři sta druhů hub - například v přerovském parku Michalov. Roste zde i čirůvka osténkatá, což je unikát.

Nájezdy houbařů v lesích a po nich spoušť… Změnilo se jejich chování, nebo jste už nad nimi zlomil hůl?
Chování lidí je bohužel rok od roku horší. V lesích slyšíte hulákání, křik dětí, vidíte party, které pustí psy na volno. Už se mi stalo, že jsem fotil houbu a najednou měl psa za krkem, což není nic příjemného. Do lesa chodí čím dál častěji lidé, kteří nemají vztah k přírodě a houba je pro ně jen levná potravina do kastrolu.
Možná bychom se měli nechat inspirovat zeměmi, jako jsou Německo, Švýcarsko a Itálie. Houby se zde sbírají jen v určitých dnech, existují dokonce váhové limity. V národních parcích není možné sbírat nic. A další postřeh? Češi jsou nejen národem houbařů, ale jsme také šílení chlubilové. Někdo najde pět košíků hub a hned je musí vyfotit a umístit fotky na Facebook…

Mykologická poradna v přerovském Ornisu radí méně zkušeným houbařům s určováním druhů. Které houby lidé nejčastěji zamění za jedovaté - a proč?
Dospělí často neznají ani houby, které se děti učí na základní škole. Lidé by měli umět poznávat především jedovaté druhy hub - muchomůrku zelenou a tygrovanou, závojenku olovovou, čechratku podvinutou, pavučinec plyšový nebo čepičatku jehličnanovou, která je smrtelně jedovatá. Nejčastěji lidé zamění muchomůrku tygrovanou za jedlou muchomůrku růžovku. Spletou si také jedlé druhy pečárek s jedovatou pečárkou zápašnou. Zaměňují i bedle - lepší je sbírat bedlu vysokou a ne zahradní, která k nám přivandrovala z Ameriky.

Co dělat v případě otravy?
Muchomůrka červenáZdroj: DENÍK/Karel RozehnalZásadní je jít okamžitě k lékaři už při prvních příznacích, ke kterým vždy patří žaludeční nevolnost. Například otrava pavučincem plyšovým se projeví až za tři týdny, ale napadená játra poškozeného už jsou v rozkladu. Když sníte muchomůrku zelenou, stačí většinou vypláchnout žaludek. U každého druhu jsou ale příznaky jiné - u muchomůrky je to pocení, zvracení, u lysohlávek a pavučince halucinace a závratě. Často vznikají otravy také po požití jedlých hub, které jsou tepelně špatně upravené. V poradně se bohužel setkávám i s případy, kdy někdo donese dvě bedny od banánů a chce po mně, abych je roztřídil na jedlé a nejedlé. Spoustu takzvaných houbařů nezajímá, jak se co jmenuje. Hlavně, že je to k jídlu.

Chyboval jste někdy i vy při určení druhů hub?
Každý mykolog někdy v životě chyboval. Houby jsou tvarově i druhově variabilní a člověk nezná všechno.

Kam chodíte na houby nejraději?
Na různá místa - na louky, ale chodím i po lesích, vybírám podle biotopů. Nejsem ale příliš velký konzument hub, spíše si je fotím a provádím mapování druhů. Mykolog se většinou zaměřuje na určitou skupinu hub.

Máte nějakou specialitu z hub, na které si rád pochutnáte?
Mým oblíbeným pokrmem jsou houbové škvarky z holubinek a ryzců. Smaženici moc nemusím, ta je na mě moc těžká.