„Příbuzná majitelky továrny Dagmar Vobecká, která areál zdědila, chce tyto prostory otevřít veřejnosti. Součástí komplexu je i stará kotelna s komínem v retro stylu, kterou plánuje přebudovat na otevřený kulturní prostor pro pořádání výstav, slavností a koncertů při zachování jeho industriálního vzhledu,“ přiblížila Romana Nitková, která je spoluorganizátorkou první výstavy v novém prostoru.

Vernisáž výstavy se uskuteční 21. března a je věnována tvorbě brněnského fotografa Jiřího Slámy. „Autor, jenž zemřel loni v červenci, se věnoval černobílé fotografii, ateliérové práci, fotoreportáži a fotil ženské akty. Před patnácti lety začal spolupracovat s festivalem klasické hudby Concentus Moraviae a stal se jeho dvorním fotografem,“ zmínila.

Výstava představí výběr zhruba tří desítek fotografií na plátně ze dvou zastavení Jiřího Slámy v Přerově. Snímky zachycují Tyršův most, ale i různé pohledy z areálu na Osmeku.

„Samotná vernisáž výstavy začne v 17 hodin, ještě předtím ale budou mít pozvaní návštěvníci možnost prohlédnout si prostory někdejšího průmyslového areálu,“ řekla Nitková. Další prohlídka by se měla uskutečnit na podzim v rámci Dne architektury.

Majitelka v současné době provádí citlivou rekonstrukci prostor s důrazem na zachování původních prvků a historie objektu. Během prohlídky bude zpřístupněn výhled ze střechy hlavní budovy, lidé si prohlédnou starou balírnu čokoládovny, ale i rozlehlé historické sklepy či přírodní chladírny pod zemí.

Hořkosladká historie továrny Terezie Hrubá

Terezie Hrubá založila v Přerově továrnu na konzervování ovoce a zeleniny v roce 1906.

Pozdějším rozšířením výrobního sortimentu se stala první, tedy nejstarší přerovskou rodinnou továrnou na čokoládu a cukrovinky. Závod musel zpočátku překonávat překážky nejrůznějšího druhu.

„Zatímco západně od našich hranic byla konzumace průmyslově vyráběných sirupů, marmelád a jamů už známa a v oblibě, v našich zemích se věřilo stále spíše domácí kuchyni,“ líčí historii zaniklé továrny příspěvek ve Sborníku Státního okresního archivu v Přerově.

Podle historiků bylo třeba velkého odhodlání, trpělivosti a pevné vůle, aby se Terezii podařilo přesvědčit hospodyně o tom, že ovoce bylo v továrně zpracováno stejně pečlivě, čistě a s láskou jako doma, navíc na dokonalém strojním zařízení. Továrna Terezie Hrubé vždy vyráběla zboží jakostní, a této okolnosti vděčila za svůj růst. Časem a podle poptávky měnila svůj sortiment - hlavními druhy zboží byla nejprve povidla, marmelády, sirupy a zeleninové konzervy, později se přidaly cukrovinky, čokoláda, umělý med, slivovice, medovina, Argo-krém a kandys, přibyla i zmrzlina a karamely.

Už v bývalé monarchii byla firma v pořadí továren na ovocné konzervy co do velikosti na druhém místě a zásobovala celé Rakousko-Uhersko. Po první světové válce měla v Československu řadu prodejen, síť zástupců a začala vyvážet zboží také do zahraničí.

Své zastoupení měla firma po celé rakousko-uherské říši a ročně expedovala až 340 vagonů marmelády. Po válce se objem výroby ztrojnásobil, na konci dvacátých let stoupl počet dělníků na šedesát, firma zaměstnávala dvacet sedm úředníků a provozovala dvacet prodejen, v nichž zboží nabízelo padesát prodavačů.

Na začátku třicátých let pracoval podnik celoročně a zaměstnával dvě stě padesát dělníků a sedmdesát úředníků, své zastoupení měl ve Vídni, Praze, Brně, Krakově, Lvově, Budapešti či Terstu. Terezie Hrubá byla majitelkou mezinárodní ochranné známky svých výrobků, registrované ve švýcarském Bernu. V letech 1939 až 1947 měla firma 53 registrovaných ochranných známek.

S rozšiřováním výroby přišla i výstavba nových provozních budov. V roce 1917 bylo u domu v ulici Za Mlýnem č. 52 vybudováno nové přemostění Strhance. Pod vedením architekta a stavitele Aloise Pilce byly postaveny strojovny a kůlny, sloužící ke skladování čerstvého ovoce, sušárna a umývárna.

Mezi lety 1918 až 1920 byla postavena také nová kotelna s padesátimetrovým komínem, dále varna, expedice, sklady, kanalizační přípojky k budovám a garáže. V roce 1919 došlo k přestavbě domu Za Mlýnem č. 55, kde se nacházely tři byty zaměstnanců a kanceláře firmy.

Objekt zde stojí dodnes a nachází se naproti vjezdu do bývalé továrny, dnes areálu Osmek. Ve dvacátých letech přibyly na nádvoří továrny skladiště se sklepy, zámečnické a kovářské dílny a chemické laboratoře.

V roce 1919 založila Terezie Hrubá s manželem a dvěma dalšími společníky přidruženou firmu Argo, továrnu na poživatiny a chemické preparáty, první a jediný podnik svého druhu v republice. Od roku 1922 dostala povolení vyrábět čokoládu, přidaly se cukrovinky, umělý med a další produkty, což vedlo ke změně názvu firmy na T. Hrubá, továrna na cukrovinky, čokoládu a ovocné konservy v Přerově.

V roce 1931 začal podnik jako jeden z prvních v Československu vyrábět zmrzlinu. Vývoz zboží probíhal do řady evropských zemí, například do Německa, Rakouska nebo Itálie. Naopak suroviny firma nakupovala ve Francii, Holandsku, Dánsku, Rumunsku, Rusku, Argentině, USA, Kanadě a Austrálii, v tuzemsku se jejím dodavatelem stala mimo jiné firma Bratři Osvaldové - velkoobchod s kávou a smíšeným zbožím.

Terezie Hrubá řídila továrnu od jejího založení až do roku 1932 osobně, což bylo v dobovém kontextu a nastavení společnosti velmi neobvyklé. Ze zdravotních důvodů pak přenechala vedení svému manželovi. Zemřela 18. května 1933 v Přerově a byla pohřbena do rodinné hrobky na Městském hřbitově.

Firmu následně spravoval Václav Hrubý, po jeho smrti roku 1935 ji převzala dcera Věnceslava a společníci. Také za vedení Věnceslavy podnik vzkvétal, vyráběl jemné čokolády a dezerty, vánoční kolekce a velikonoční figurky, dárkové bonboniéry, lahůdková povidla, marmelády, přírodní šťávy, rajský protlak a mnoho dalšího. Specialitou se staly anýzolékořicové karamely proti kašli a zdravotní karamely pro osvěžení, také černá káva v čokoládě.

Činnost továrny pokračovala omezeně i za druhé světové války. Na konci roku 1944 byla ale výroba zastavena. Po válce došlo k hospodářskému oživení a byla obnovena potravinářská výroba firmy T. Hrubá. Během roku 1946 byly v továrně provedeny stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace provozu a pod vedením Věnceslavy nabírala výroba druhý dech. Svou produkci exportovala opět do zahraničí, tentokrát dokonce do Bruselu, Dublinu, Terstu či Lausanne.

V březnu 1945 se Dagmar Macalíková, budoucí jediná dědička firmy, provdala za JUDr. Františka Osvalda, syna brněnského velkoobchodníka s kávou a exotickým ovocem, mladého nastupujícího majitele firmy Bratři Osvaldové. Manželé Osvaldovi v létě roku 1948 emigrovali za dramatických okolností přes Vídeň a Curych do Paříže. Po roce 1989 se manželé Osvaldovi pravidelně vraceli do Československa a navštěvovali svá rodiště i místa, spojená s rodinnou historií. Až do své smrti trvale žili v Paříži. Dagmar zemřela roku 1993, František roku 2001.

Protože manželství bylo bezdětné, ustavila již Věnceslava Havránková svým dědicem synovce Pavla Pařízka. Ten se stal majitelem také dříve znárodněné továrny v ulici Za Mlýnem, když byla v polovině devadesátých let rodině vrácena. V roce 2013 přešel areál do vlastnictví jeho dcery.

Výroba cukrovinek v továrně T. Hrubá byla od konce čtyřicátých let značně omezována událostmi, spojenými s převzetím moci v Československu komunistickou stranou po únoru 1948. Výměrem Zemského národního výboru v Brně byla v březnu na podnik zavedena prozatímní národní správa, v červnu 1949 byly národní správou pověřeny Čsl. čokoládovny, n. p. Praha a od počátku roku 1950 byl závod T. Hrubá začleněn do národního podniku Zora Olomouc. K definitivnímu výmazu firmy T. Hrubá z obchodního rejstříku došlo 7. září 1951.

V průběhu padesátých a počátkem šedesátých let přerovský závod ještě v omezeném množství potravinářské výrobky produkoval, postupně však dospěl k úplnému zastavení výroby. Od roku 1966 v prostorách sídlil podnik přerovské firmy Kazeto. Továrna se šedesátiletou tradicí tak definitivně zanikla.