Srandu však ze mě mohli mít lidé již během uplynulého víkendu. Rozhodl jsem se, že vyrazím v letošní sezoně naposled provětrat můj snowboard.

A tady se apríl projevil poprvé. Zatímco totiž tady dole u nás již jaro několik dnů vystrkuje růžky, do vyšších poloh Jeseníků ještě nedorazilo. Na Petříkově si někteří právě lámali hlavu, kam shodit sníh ze střech.

Není třeba podotýkat, že sjezdovky na sobě stále nesou tíhu téměř metru bílé nadílky.A proto ve zdejších podmínkách nikomu nepřišlo divné, že vidí snowboardistu s přilbou na hlavě a prknem v ruce.

První divné pohledy se na mě začaly obracet na hranickém nádraží. To jsem ale ještě byl v obklopení několika dalších běžkařů. V ulicích Hranic, kde teploměry ukazovaly 17 stupňů (a rukavice do minus třiceti v kombinaci s lyžařskou kombinézou přišly opravdu vhod), jsem už ale byl se „zimní výbavou“ sám.

A cesta z nádraží domů byla opravdu zajímavá. Měl jsem pocit, že na mě všichni koukali jako na amerického prezidenta, který zabloudil a do Česka přijel o týden dřív.

Apríl, to jsou, alespoň pro mě, poplatky u lékaře. Od 1. dubna je nemusí platit děti do osmnácti let. Chtěl jsem si to taky aspoň jednou vyzkoušet, ale bohužel jsem to nestihl. Onoho magického věku jsem totiž dosáhl právě 1. dubna.

A v zubařském křesle by se mi asi nechtělo vysvětlovat, že je teprve ráno, a já se narodil dopoledne.

A co budu vlastně dělat během příštího víkendu? Můj program už je jasný. Pojedu navštívit zoologickou zahradu. Zajímá mě totiž, jestli koza žere papír. Tento slogan, totiž „Apríl, koza žere papír“, si pamatuji ze školky. To by mě teda zajímalo, kam na ta moudra ty děti chodí.

Krásného Apríla přeje Honza Rotrekl