Emílie Duchovičová

60 let, Hranice

Lidi byli v šoku, nejprve nás Rusové osvobodili, a následně nás obsadili. Byli to pro nás svým způsobem v roce 1968 nepřátelé. Když projížděly tanky kolem baráků, vše se otřásalo, sypalo se sklo. Tanky stály na náměstí, u Akademie, všude. Byla to těžká doba, ale ze země bych neodešla.

Dobroslava Ryšánková

69 let, Hranice

Ovlivnilo to naše životy. Člověk byl z toho špatný, co se kolem děje. Naštěstí jsme s vojáky problémy , a ani bych neutekla ze země, jsem totiž vlastenec.

František Mlčoch

66 let, Hranice

Ráno 21. srpna 1968 jsem byl v práci, kde jsem poslouchal jako vždy rádio. Zrovna to ráno ztichlo. Dozvěděl jsem se potom, že k nám vtrhli Rusové. Všude byly tanky, bylo to strašné. Nastalo nám těžké období, ještě horší to pak bylo v období normalizace.

Jana Sedláčková

68 let, Hranice

Byla to těžká doba pro všechny. Měli jsme strach. Ale i pro ty ruské vojáky to nebylo nic lehkého. Byli to většinou mladí kluci, odloučení od rodiny, a Češi s nimi jednali nenávistně. Přitom oni za to nemohli, ale vláda. Můj postoj k Rusku byl vždy kladný.

Drahomíra Dvořáčková

67 let, Hranice

Nikdy nezapomenu na 21. srpen. Ten den jsem odcházela s miminkem z porodnice. Byl to šok, všude tanky. Navíc se mezi čerstvými matkami nesla zpráva, že nám děti odeberou na převýchovu do Ruska. Měla jsem velký strach. Rodiče byli s mojí dcerou v Jugoslávii, přála jsem si, aby tam zůstali.

Eliška Kubáčová

73 let, Hranice

Já i moje rodina jsme události srpna 1968 nesli velice špatně. Měli jsme obrovský strach. Všude byly tanky, mířily na náš dům. Člověk nevěděl, co se může stát…