Alfred Jánský pochází z Olomouce, ale už více než padesát let žije v Prostějově. I ve svém vysokém věku stále srší optimismem a detailně si vybavuje všechny dramatické okamžiky a mezníky, které za války rozhodovaly o životě a smrti.

„Byl jsem rukojmím klidu v protektorátu, tedy vlastně politickým vězněm. Na počátku září 1939 mě poprvé zatklo gestapo v Sigmě v Olomouci a putoval jsem do Dachau. Tam jsem byl asi měsíc a následoval další koncentrační tábor – Buchenwald, kde jsem tvrdě pracoval v kamenolomu,“ líčil své útrapy.

Ani tento lágr ale nebyl jeho konečnou stanicí a nakonec skončil v jiném – v Natzweiler ve Francii. Odtud se pokoušel spolu s ostatními vězni utéct. „Do akce byli tehdy zapojeni Francouzi, Češi i polští důstojníci. K útěku mělo dojít tak, že se zmocníme vozu šéfa koncentračního táboru. V autě ale byly jen čtyři místa, a tak se losovalo, kdo se do něj vejde. Na mě nakonec los nevyšel,“ popsal.

Dva a půl roku v OsvětimiČíslo, vytetované na ruce, připomíná pětadevadesáti­letému Afrédu Jánskému pobyt v koncentračním táboře v Osvětimi.

Protože hrozilo vyzrazení celé operace, rozhodl se pro transport na jiné, „bezpečnější“ místo.

„Žádal jsem, ať mě dají do nejbližšího možného transportu. Tak mě dali – a skončil jsem v Osvětimi,“ zavzpomínal na krutou hříčku osudu. V koncentráku nakonec strávil dva a půl roku.

„Bylo to vůbec poprvé, co jsem měl vytetované číslo na ruce. Mám ho tam dodnes – je to 69783,“ odhalil rukáv své košile. Hrůzy Osvětimi se mu podařilo přečkat spolu s ostatními vězni v úkrytu, který si vybudovali.

Alfred Jánský se zúčastnil také bojů za osvobození Československa.

„Bojoval o kótu 1018 na Malé Fatře,“ přiblížila jeho dcera Petra Veverková, která přišla na slavnostní předávání cen válečným veteránům spolu se svým otcem.

Ta také vysvětlila, proč nakonec dělostřelec ukončil svou misi v armádě.

„Bylo to na žádost mojí maminky v roce 1945, která se o něho bála,“ řekla s úsměvem. Alfred Jánský až do svých pětasedmdesáti let pracoval v obchodních sladovnách.