Pracovníci přerovské Armády spásy pro ně uspořádali oslavu, na níž nechyběly písničky ani soutěže. Nakonec si pod stromkem všichni rozdali dárky.

„Přišli jsme sem už před rokem, bylo to taky před svátky. Táta pořád pil, a tak jsme se nakonec přestěhovali. Jsem tu i s bráškou, který má sedm. Mám ještě čtrnáctiletou sestru a teď čeká maminka další miminko,“ svěřila se devítiletá Iveta.

A co by si přála pod stromeček? Bloňďatá dívenka dlouze přemýšlí a pak vyhrkne: „Koně!“ Aby své přání uvedla na pravou míru, rychle dodává: „Ale ne živého, jen hračku,“ říká skoro omluvně. Její kamarád z ubytovny Šimon se snaží poradit.

„Kdybych byl v její kůži, přál bych si, aby se to miminko narodilo zdravé. To je to hlavní,“ oznamuje rezolutně.

Když položím desetiletému školákovi stejnou otázku, jeho odpověď je jednoznačná.

„Hlavně bych si přál, aby se mamce nic nestalo, a aby třeba neonemocněla. To bych zůstal sám.“

Šimon skončil se svou sestřičkou a mámou v ubytovně proto, že neměli na zaplacení nájmu.

„Bydleli jsme v Předmostí, ale paní po nás chtěla více peněz a mamka na to už neměla. Jsme tady asi půl roku,“ popisuje.

Táta podle něj žije v Praze a občas ho vídá.

„Kdyby to šlo, tak bych chtěl auto na ovládání, teréňák. Byl teď ve slevě, stál 2,5 tisíce,“ zasní se Šimon a vzápětí dodává: „Na to ale máma mít asi nebude.“

Podobných osudů je v ubytovně hodně.

„Já jsem Gábor, to je ten slavný rod,“ hlásí se o slovo jeden z romských chlapců.

„Přál bych si autodráhu,“ podotýká zase malý Tomášek, Ivetin bratr.

V přerovské Ubytovně pro matky s dětmi žije se svými maminkami osmnáct dětí. Pravidelně pro ně pořádají různé akce pracovníci komunitního centra Armády spásy, kteří připravili i předvánoční besídku. Nechybělo na ní malé pohoštění a vyprávění biblických příběhů.

Nakonec se zhaslo světlo a místnost rozzářil vánoční stromek. Děti nadšeně četly svá jména a rozdávaly si dárky.

„Snažíme se jim Vánoce zpestřit, takže od nás dostanou balíčky cukroví a maličkosti,“ uzavřel Tomáš Šenovský z přerovské Armády spásy.