Kliknutím zvětšíteO královně Viktorii se mluví jako o babičce Evropy. Díky tomu, že se její početné potomstvo přivdalo či přiženilo na nejvýznamnější evropské královské dvory, se geny legendární britské panovnice rozšířily do mnoha evropských zemí a panovnických rodů. Mělo to ale i svou stinnou stránku. Několik Viktoriiných dětí, a zřejmě i ona sama, totiž bylo přenašeči vážné dědičné nemoci - hemofilie. Onemocněním tak trpěl třeba následník ruského trůnu, carevič Alexej, jehož matka byla Viktoriinou dcerou.
Jak děsivou diagnózou hemofilie je, si Viktorie vyzkoušela na vlastní kůži. Zatímco její dcery ji „pouze“ přenesly na své potomstvo, její nejmladší syn Leopold hemofilií, tedy poruchou srážlivosti krve, trpěl. Viktorie se tedy neustále bála o synův život.
Princ, kterému matka přidělila titul vévoda z Albany, prožil navzdory své nesporné inteligenci a schopnostem život plný omezení, pod přísným a neustálým dozorem jeho až příliš pečující matky. „Viktoriina přehnaná ochrana ho nesmírně trápila a nesl ji špatně,“ zmiňuje server History Extra.
Když díky uzavření sňatku konečně získal trochu svobody, a zdálo se, že ho čeká šťastnější život, připravila ho o něj zdánlivě nepatrná nehoda.
Smutné dětství prvního bezbolestně narozeného dítěte
Princ Leopold přišel na svět jako nejmladší syn královny Viktorie a jejího manžela prince Alberta. Narodil se v roce 1853 a i když to pro jeho matku byl v pořadí již osmý porod, v jistém ohledu získal princ Leopold okamžitě prvenství. Stal se totiž prvním dítětem, které královna Viktorie přivedla na svět bezbolestně. „Porod Leopolda byl prvním, při kterém dal její lékař královně chloroform, čímž vlastně schválila použití nedávno vyvinutého anestetika při porodech,“ uvádí server National Portrait Gallery.
Jenže radost z toho, jak dobře a bezproblémově dopadl porod, brzy vystřídaly obavy o Leopoldovo zdraví. Od počátku byl křehkým a churavým dítětem. A netrvalo dlouho a zjistilo se, že matka svému synovi do genetické výbavy dala dědičnou nemoc hemofilii. „To královnu Viktorii zaskočilo, neboť se nemoc v její rodině i jejího manžela nevyskytovala. Synovo onemocnění ale bylo důkazem, že se musela objevit u dřívějších generacii Viktoriiných předků,“ uvádí server English Monarchs.
Princ Leopold, vévoda z Albany, byl nejmladším synem britské královny Viktorie. Trpěl dědičnou nemocí hemofilii, zemřel jako třicetiletý.
Pro Viktorii byla synova nemoc děsivou perspektivou i proto, že v dané době se předpokládalo, že hemofilie je nutně smrtelná a děti, které ji mají, se nedožijí vyššího věku. „Leopold prožil většinu svého dětství jako polovinalida. Navíc trpěl také epilepsií,“ zmiňuje server National Portrait Gallery.
Princ tak byl od malička pod matčiným drobnohledem. Naděje na to, že by někdy mohl například vstoupit do armády jako jeho bratři, nebo žít nezávisle, byly minimální, pokud ne nulové. „Čím byl starší, tím častěji se mu objevovaly extrémně bolestivé modřiny. Při obyčejném pádu se mu dokázaly zablokovat klouby, takže třeba nějakou dobu nemohl chodit. V důsledku toho Leopold prožil osamělé dětství. Často byl upoután na lůžko, a matka mu zakázala hrát si se sourozenci či jinými dětmi,“ nastiňuje server English Monarchs.
Chytrá hlava, nemohoucí tělo
Po fyzické stránce byl sice Leopold oproti svým sourozencům v nevýhodě, v útlém dětství se však začala projevovat jeho nesporná inteligence. Už jako malý kluk dokázal na úrovni konverzovat se svými školiteli i rodinnými přáteli, filozofy a básníky. Leopoldovu inteligenci chválil například i slavný básník Alfred Tennyson. „Jeho literární a umělecké ambice rozvíjel a podporoval jeho zbožňovaný vychovatel Robert Collins,“ napsala po letech Leopoldova dcera Alice v memoárech.
Vzdělání pro prince Leopolda představovalo alespoň nějaký únik od matky. Jako devatenáctiletý zatoužil po studiu na Oxfordu. I to si ale musel doslova vyprosit. „Královna Viktorie mu to nechtěla dovolit, neboť se bála o jeho křehké zdraví. Nakonec Leopoldovým prosbám ustoupila, ale stanovila přísná omezení jeho chování na univerzitě,“ píše server English Monarchs.
Přesto se na Oxfordu Leopold snad poprvé v životě cítil dobře. Kromě pilného studia se spřátelil s významými spisovateli, Lewisem Carrolem či Oscarem Wildem. Nakonec jako třiadvacetiletý získal čestný doktorát z občanského práva.
Jelikož se mu sen o armádní kariéře kvůli hemofilii nesplnil, zastával alespoň čestné vojenské funkce. „S nemožností vojenské kariéry se stal patronem různých literárních a uměleckých institucí, a postupně vystřídal své starší sourozence na pozici neoficiálních tajemníků své matky (po smrti manžela byla královna Viktorie schopna vykonávat vladařské povinnosti jen omezeně, a část jich na sebe převzali její děti, pozn. red.),“ zmiňuje server National Portrait Gallery.
Viktorie si v této pozici svého syna nemohla dost vynachválit. „Leopold byl oblíbeným synem, a díky jeho vztahům a kontaktům s vládou se dařilo udržet vše v chodu,“ stálo v dobovém vydání magazínu Week.
Po studiích se vévoda Leopold alespoň na chvíli osvobodil z londýnského dvora a cestoval po Evropě či doprovázel svou starší sestru do Kanady. Když ale získal možnost více působit v Kanadě, opět se projevila matčina až přehnaná péče o nemocného syna. „K Leopoldově velkému zklamání mu zkrátka zakázala nabídku přijmout,“ uvádí Salon Privé Magazine. Viktorie totiž chtěla mít syna, jakkoliv nadaného a schopného, neustále pod svým dohledem.
Kdo si vezme nemocného prince
Leopoldovi brzy došlo, že sňatek může být jedinou možností úniku od příšné matky. Problém ale představovalo, za koho se ožení. Leopold byl sice pohledným mužem a s jeho rodokmenem by hledání nevěsty nemělo být nikterak komplikované. Jenže tu byly dvě zásadní okolnosti.
První byla Leopoldova matka. Ta sice nakonec neochotně svolila k tomu, aby se její syn oženil, a dokonce ustoupila od požadavku, aby manželství představovalo významný politický svazek, čímž Leopoldovi ponechala jistou volnost ve výběru, ale zároveň nadále trvala na nevěstě z panovnického rodu (tedy nikoliv příslušnici „obyčejné“ šlechty).
Druhou proměnnou pak byla Leopoldova nemoc. Jelikož jeho diagnóza byla známá, panovnické rody většinou nechtěly, aby se k nim přiženil a zplodil potomstvo. „Pro hemofilika se přijatelný svazek hledal jen těžce,“ připomíná server History Extra.
Jak nastiňuje server English Monarchs, Leopoldovi se nejdříve zalíbila jistá Alice Liddellová, dcera vysoce postaveného funkcionáře univerzity v Oxfordu. Shodou okolností šlo o stejnou Alici, pro jakou rodinný přítel spisovatel Lewis Carroll napsal slavný příběh Alenka v říši divů (Alice's Adventures in Wonderland). Některé zdroje také tvrdily, že Leopold byl zamilovaný i do její sestry Edith. Svazek s kteroukoliv ze sester ale odmítla královna Viktorie vzhledem k původu žen.
Alice Liddellová, která v dětství inspirovala Lewise Carrolla k napsání slavné knihy Alenka v říši divů, byla jednou z možných nevěst prince Leopolda. Pár byl sice zamilovaný, ale sňatek nepřipadal vhodný královně Viktorii
Princ se dlouhodobě dvořil také princezně Frederice Hannoverské, jenže jejich vztah se nakonec vyvinul spíše v hluboké přátelství než lásku a tak ze sňatku také nic nebylo (nicméně Frederika a Leopold až do smrti zůstali blízkými přáteli). Svatbou neskončilo ani zamilování Leopolda a Mary Baringové, dcery Lorda Ashburtona, neboť jí se sice princ také zalíbil, ale v devatenácti letech se ještě necítila připravená na sňatek.
Když ze všech možností sešlo, vstoupila do procesu hledání vhodné manželky aktivně Leopoldova matka. „Královna Viktorie navrhla setkání s německou princeznou Helenou Waldecko-Pyrmontskou, sestrou nizozemské královny Emmy,“ uvádí server English Monarchs. A zvolila dobře. Leopold a Helena si byli vzájemně sympatičtí a v roce 1882 se zamilovaný pár vzal.
Nešťastné uklouznutí
Vévoda Leopold byl konečně šťastný. Svazek s princeznou Helenou byl láskyplný, a ani ne do roka po svatbě se narodila dcera, princezna Alice z Albany. Do několika měsíců po narození prvního dítěte byla princezna Helena těhotná opět a Leopold už se těšil, jak se stane dvojnásobným otcem.
Sňatek prince Leopolda a princezny Heleny Waldecko-Pyrmontské. Jejich setkání sice domluvila Leopoldova matka, pár se ale zamiloval a manželství bylo šťastné
Jenže narození syna se vévoda nedožil. „Kvůli bolestem kloubů, častému příznakem hemofilie, snášel anglické zimní počasí stále hůře. V únoru 1884 proto na příkaz svého lékaře odjel na francouzskou riviéru. Jeho těhotná manželka zůstala v Anglii,“ zmiňuje server English Monarchs.
V Cannes, kam se vypravil, aby se mu zlepšil zdravotní stav, ale sedmadvacátého března 1884 Leopoldův život ukončila banální nehoda. Jednoho dne, když scházel po schodech do místního jachtklubu, nešťastně uklouzl. Zpočátku se nezdálo, že by měl pád vážné následky - princ Leopold si pouze poranil koleno a podle všeho se také trochu praštil do hlavy. Jenže zatímco pro zdravého člověka by to neznamenalo nic osudového, Leopold se svou diagnózou si pádem podepsal ortel smrti. Po pár hodinách vydechl naposledy. „Smrt třicetiletého muže zapříčinilo krvácení do mozku,“ uvádí Salon Privé Magazine.
Leopoldova smrt královnu Viktorii naprosto zdrtila. Pro panovnici šlo o druhé úmrtí jejího potomka - o šest let dříve podlehla tyfoidní horečce její dcera, princezna Alice. „Dnes na mě a na nás všechny dopadla další hrozná rána. Přišli jsme o mého milovaného Leopolda, toho bystrého, chytrého syna, který se už tolikrát zotavil z tak hrozné nemoci a z různých malých nehod. Ztratit další drahé dítě, navíc toho, kdo byl tak nadaný a tak mi pomáhal, je příliš strašné!“ zapsala si po synově smrti do deníku královna Viktorie.
22
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
