Kliknutím zvětšíteTen den byl pátek. V soudní budově kalifornského okresu Marin County probíhalo jednání s jedním z členů Černých panterů Jamesem McClainem, vězněm ze státní věznice San Quentin, který byl obviněn z pobodání dozorce. Proces řídil soudce Harold Haley.
Do soudní síně vešel coby divák i sedmnáctiletý mladík černé pleti, který byl navzdory suchému a teplému srpnovému počasí až ke krku upnutý do dlouhé pláštěnky. V ruce držel brašnu.
Na chvíli se posadil do míst pro veřejnost a brašnu si položil na klín. Otevřel ji. Vzápětí bleskurychle vylovil pistoli a hodil ji McClainovi. Zpod pláštěnky vytáhl brokovnici se zkrácenou hlavní. Obě zbraně začaly mířit Haleymu na hlavu. Začínal případ, který neměl v dějinách amerického soudnictví obdoby.
Od odsouzence na neurčito k marxistovi
Sedmnáctiletý černý mladík s brokovnicí se jmenoval Jonathan Peter Jackson a do soudní síně přišel se záměrem dostat z vězení svého staršího bratra George, odsouzeného v roce 1961 za ozbrojenou loupež na "neomezenou dobu". Spolu s ním chtěl osvobodit i jeho spoluvězně z věznice Soledad, přezdívané coby "bratry ze Soledad". Celý případ úzce souvisel s politickým klimatem tehdejší Ameriky, jež se stále potýkala s rasovou otázkou
George Jackson se narodil v roce 1941 v Chicagu jako druhé z pěti dětí Lestera a Georgie Bey Jacksonových. Už jako dospívající skončil kvůli několika vloupačkám a ozbrojeným přepadením v nápravném zařízení pro mladistvé v Paso Robles a po propuštění v nastoupené kariéře pokračoval. Jako dvacetiletý si tak vysloužil trest vězení "od jednoho roku do konce života" za to, že se zbraní v ruce přepadl benzínovou pumpu a odnesl si z její kasy 70 dolarů.
Tzv. trest neomezeného uvěznění používaly některé státy před vznikem mezinárodní Úmluvy proti mučení, schválené Valným shromážděním OSN v roce 1984. Dnes je tento trest považován ve Spojených státech za protiústavní. Umožňoval totiž uvěznit odsouzeného delikventa třeba až na doživotí, přičemž jeho propuštění záviselo výhradně na tom, jak dozorující orgány posoudí jeho chování ve výkonu trestu.
Ve státním vězení San Quentin, kde nastoupil tento časově neohraničený trest, se George Jackson v roce 1966 seznámil a spřátelil s dalším vězněm W. L. Nolanem, který ho seznámil s ideologií marxismu a maoismu. Pětadvacetiletý černoch v té době už nemohl příliš doufat, že se ještě někdy dostane zpoza mříží: vězeňská správa ho hodnotila jako egocentrika a antisociální živel. Jeho spoluvězeň mu však teď otevřel trochu jiný obzor - snažil se přesměrovat jeho aktivitu a vnitřní neklid od výtržností a násilnického chování k přípravě "revolučního hnutí".
"Po nástupu do vězení jsem se seznámil s Marxem, Engelsem, Trockým a Leninem a ti mě vykoupili," glosoval to později George Jackson. Se svým přítelem založil organizaci nazvanou "Black Guerrilla Family" a snil o možné "socialistické revoluci". Pokud trávil čas na samotce (a kvůli svým disciplinárním prohřeškům ho tam trávil často), krátil si dlouhou chvíli studiem politické ekonomie a radikálních ideologií. Také hodně psal přátelům a známým.
Tyto dopisy, v nichž požadoval zásadní reformu vězeňství, byly později uspořádány do dvou sborníků, nazvaných "Bratři ze Soledad" a "Krev v mých očích". Obě knihy vyšly zásluhou aktivistického nakladatele Davida Dryera tiskem a staly se obrovskými bestsellery. Odsouzený vězeň si tak získal velkou pozornost organizátorů levicového hnutí jak ve Spojených státech, tak v západní Evropě.
Začala téct krev
V lednu 1969 přestěhovala vězeňská správa Jacksona i Nolena ze San Quentinu do věznice Soledad. O rok později, dne 13. ledna 1970, byl Nolen spolu s dalšími dvěma černými vězni zastřelen dozorcem Opie Millerem poté, co se na vězeňském dvoře dostali do rvačky se členy tzv. árijského bratrstva, což byl pro změnu vězeňský gang bílých.
Jackson se stal po Nolenově smrti vůči dozorcům ještě útočnější než dřív a často mluvil o tom, že je za přítelovu smrt musí stihnout pomsta, kterou nazýval "selektivním odvetným násilím".
Čtyři dny po střelbě, dne 17. ledna 1970, někdo skutečně napadl a zabil dozorce Johna V. Millse, který byl zbit, vytažen po schodech do třetího patra jednoho vězeňského křídla a poté svržen dolů.
Z vraždy byli obviněni tři vězni, konkrétně Jackson, Fleeta Drumgo a John Clutchette. Jako motiv jejich činu uváděl státní zástupce právě pomstu za předchozí Millerův čin (za který nebyl Miller nijak potrestán, protože velká porota shledala jeho střelbu jako "ospravedlnitelné zabití"). Georgeovi Jacksonovi hrozila v případě usvědčení plynová komora.
Brokovnice pod krkem
A právě tohle byla výchozí situace, která vedla k tomu, že v pátek 7. srpna 1970 držel Jacksonův mladší bratr přímo v soudní síni soudci Haroldu Haleymu upilovanou brokovnici pod krkem.
Sedmnáctiletý Jonathan se na svou akci pečlivě připravil. Zbraň mu opatřila v sanfranciské zastavárně bývalá učitelka z Kalifornské univerzity Angela Davisová, které dělal příležitostně osobního strážce. Jackson mladší pak seřízl brokovnici hlaveň, aby se mu vešla pod pláštěnku. Kromě pušky získal od Davisové i několik pistolí, registrovaných na její jméno.
Poté si pronajal žlutou dodávku značky Ford, jež byla dost velká na to, aby se do ní vešel větší počet osob. S dodávkou předjel před soud, pistole vložil do brašny, brokovnici zastrčil pod zapnutý plášť a vydal se dovnitř.
Když spolu s McClainem namířil zbraně na Haleyho, vyzval státního zástupce, porotce a advokáty, ať si okamžitě lehnou na podlahu. Dalšího ze sanquentinských vězňů Richella Cingue Mageeho, který měl v procesu vystupovat jako svědek a byl v soudní síni, pak poslal, aby odemkl další svědky z řad vězňů, kteří čekali na své předvolání před soud pod zámkem v místnosti pro zadržené. Tak se k únoscům připojil ještě čtvrtý muž, sedmadvacetiletý William A. Christmas, jenž byl stejně jako McClain členem Černých panterů.
Jonathan Jackson nasadil Haleymu brokovnici pod krk a připevnil ji lepicí páskou. Jeho komplicové, které právě osvobodil, pak svázali strunou z klavíru další čtyři rukojmí - státního zástupce Garyho Thomase a tři členky poroty Mariu Elenu Grahamovou, Doris Whitmerovou a Joyce Rodoniovou. Haley musel pod hrozbou zastřelení zavolat místního šerifa Louise P. Mountanose, jehož měl seznámit se situací a vyzvat, ať zakáže policii zasáhnout.
Podivný průvod čtyř únosců a čtyř rukojmí se pak vydal soudními chodbami k dodávce, zatímco budovu obkličovali ozbrojení policisté a spolu s nimi televizní štáby.
Výjimečný "úlovek" se podařil reportérské dvojici listu San Rafael Independent Journal, novináři Rogeru Bockrathovi a fotografovi Jimovi Keanovi, kteří zachytili v autě policejní hlášení a okamžitě přijeli k soudní budově. Díky tomu se dostali dovnitř ještě předtím, než policie uzavřela prostor, a výtahem vyjeli přímo proti překvapeným únoscům. Napjatá situace však pro ně dopadla dobře, protože jim jeden z ozbrojených mužů (po krátké diskusi, zda je nemají zabít nebo připojit k rukojmím) nakonec pokynul: "Vyfoťte si všechno, co chcete. Jsme revolucionáři."
Kean pak skutečně pořídil sérii fotografií celé skupiny, které se se dostaly do dějin a posloužily i při pozdějších rekonstrukcích celého případu, ať už policejních nebo uměleckých.
Prostřílená dodávka
Únosci pak ještě ze soudní budovy informovali policii, že požadují propuštění "bratrů ze Soledad" do 12:30 téhož dne, načež i s rukojmími sjeli výtahem do přízemí a vyšli z budovy. Tady donutili soudce i ostatní unesené nastoupit do dodávky a rozjeli se směrem k celostátní dálnici 101.
K té už nikdy nedojeli. Policie všechny cesty ve vzdálenosti mimo dohled od budovy zablokovala v naději, že se jí podaří únosce zaskočit a odzbrojit dříve, než něco podniknou.
Tento předpoklad bohužel nevyšel. McClain, sedící na předním sedadle, si všiml policejního vozu a začal střílet. V odpověď na to spustili palbu i všichni policisté. Jako první zemřel Haley. Podle pozdější balistické expertízy byl smrtelně zasažen brokovnicí, kterou měl přilepenou pod krkem, dostal však také jeden zásah z pistole do hrudi, jenž mohl pocházet jak od únosců, tak od policistů.
Ve voze vypukl zmatek, čehož využil státní zástupce Thomas, vyrval Jonathanu Jacksonovi jednu z pistolí a začal po únoscích střílet sám. V následné přestřelce zblízka zahynul Jonathan Jackson, James McClain i William Christmas. Poslední únosce Ruchell Magee přežil s těžkým zraněním.
Ani Thomas však nevyšel z boje bez úhony - dostal zásah do páteře, po němž zůstal po zbytek života ochrnutý. Jedna z porotkyň byla postřelena do ruky. Zasahující policisté přežili bitvu bez úrazu.
Smrt za smrtí
Případ vyvolal obrovský celonárodní zájem a po řadu dní okupoval titulní strany novin. Velké pozornosti se těšil také následný proces s viníky. Většina pachatelů byla mrtvá. Angela Davisová čelila obvinění, že obstarala Jonathanu Jacksonovi zbraně, ale dokázala se obhájit tím, že jí je Jackson ukradl.
Magee, který jako jediný z únosců přežil, byl odsouzen k doživotnímu trestu, který odpykává ve státní věznici v Corcoranu. Žádné z jeho žádostí o podmínečné propuštění nebylo vyhověno.
A jak se naplnil osud George Jacksona, který to vlastně celé spustil? Rok po událostech v Marin County, 21. srpna 1971, se pokusil spolu s několika dalšími vězni o útěk, při němž použil zbraň - pistoli, k níž se dostal nikdy nezjištěným způsobem. Pod hrozbou zastřelení přinutil dozorce, aby otevřeli cely a vypustili vězně, které chtěl dostat ven. Neobešlo se to bohužel bez krveprolití - pět dozorců bylo zastřeleno a ubodáno, další tři potenciálně vražedný útok přežili, ale byli vážně zraněni.
Jackson se pak zmocnil klíčů od vnější brány a spolu s blízkým spoluvězněm Johnnym Spainem se pokusil přeběhnout vězeňský dvůr, který k ní vedl. Byl však zasažen výstřelem ze strážní věže zezadu do hlavy a na místě zemřel. Spain se poté vzdal.
V roce 2007 byl osud George Jacksona zpracován v biografickém dramatu režiséra Samma Stylese Černý srpen, kde jeho postavu ztvárnil Gary Dourdan.
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
