Kliknutím zvětšíteŠéf Lidového komisariátu vnitřních záležitostí (NKVD) a masový politický vrah Genrich Grigorijevič Jagoda se narodil právě před 130 lety, 19. listopadu 1891. Jeho otcem byl židovský zlatník Grigorij Filippovič Jagoda, matka Maria Gavrilovna se věnovala domácnosti. Vyrůstal ve městě Rybinsk v ruské Jaroslavské oblasti, kam se rodina přestěhovala ze Symbirsku, ve velmi početné rodině - kromě něj měli jeho rodiče ještě další dva syny (staršího Michaila a mladšího Lva) a pět dcer. Jejich rodina prý byla podle ruských zdrojů vůbec první židovskou rodinou, jíž bylo dovoleno se v Rybinsku usadit, a to díky tomu, že Jagodův děd Fišel Gerševič Jagoda byl vojenský vysloužilec.
Anarchistou od mládí
Mladý Genrich Jagoda vystudoval gymnázium v Nižním Novgorodu, kde se seznámil s Jakovem Michajlovičem Sverdlovem, mladým bolševickým předákem, respektive členem bolševické frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Tuto frakci řídil Vladimír Iljič Lenin, jehož blízkým spolupracovníkem se Sverdlov stal (v roce 1917 pomáhal řídit průběh Říjnové revoluce a byl hlavním organizátorem masové vraždy cara Mikuláše II. a celé jeho rodiny).
Bolševická frakce se v roce 1905 zapojila do neúspěšné první ruské revoluce, kterou odstartovala lednová střelba do demonstrantů v Petrohradě při tzv. Krvavé neděli. Stávky a manifestace zachvátily celkem 122 ruských měst, mužici na venkově vykrádali a drancovali statkářská sídla. V revoluci zahynul Jagodův starší bratr Michail, který padl v prosinci 1905 při ozbrojeném povstání v Sormovu.
Genrich Jagoda se sice na rozdíl od Sverdlova členem Leninovy bolševické frakce nestal, ale jinak následoval bratrovy kroky a začal se věnovat přípravám na svržení carského režimu násilnou cestou. V roce 1907 se stal coby patnáctiletý členem sdružení anarchistických komunistů v Nižním Novgorodu a o čtyři roky později byl pověřen navázat vztahy s moskevskými anarchisty za účelem přípravy společné bankovní loupeže.
Jagoda se proto pod falešným jménem a s falešnými doklady přestěhoval do Moskvy, kde coby Žid žít nesměl, a vystupoval nadále jako rodilý Rus Galuškin. Carská policie ale tuto lest odhalila a v létě 1912 Jagodu zatkla. Následoval soud a dva roky ve vyhnanství. To ale nebylo tak zlé, protože Jagoda je směl strávit v Symbirsku, odkud pocházel, a kde jeho dědeček z matčiny strany, hodinář Gabriel Lvovič Masin-Zon, vlastnil velký dům. V roce 1913 byla u příležitosti 300. výročí nástupu Romanovců na ruský trůn vyhlášena amnestie a Jagoda se mohl z vyhnanství vrátit. Usadil se v Petrohradu, který se měl stát budoucím centrem revoluce. Aby zde získal domovské právo, konvertoval k pravoslavné církvi.
Po vypuknutí první světové války byl v roce 1915 odveden do armády a dosáhl hodnosti desátníka. Na podzim roku 1916 byl ale těžce zraněn a brzy na to poslán do zálohy. Vrátil se do Petrohradu. Mezi jeho tehdejší přátele se zařadil ruský spisovatel Maxim Gorkij, aktivní spolupracovník podzemního bolševického hnutí, pro které sháněl finanční prostředky od domácích mecenášů.
Kariéra u tajné policie
Sám Jagoda se přidal k bolševikům v létě roku 1917, osobně se zúčastnil Říjnové revoluce, kterou spoluorganizoval jeho známý Sverdlov, a po jejím překvapivém úspěchu začal od roku 1918 působit v obávané Čece neboli "Čerezvyčajnej komisi", tedy Mimořádné komisi, což bylo první označení nové bolševické tajné policie, založené Felixem Dzeržinským.
Ctižádostivého a bezskrupulózního mladého muže si Dzeržinskij se Sverdlovem chválili a brzy se rozhodli vytáhnout ho nahoru, k sobě do Moskvy. V roce 1919 se Jagoda stal členem předsednictva lidového komisariátu zahraničního obchodu, v roce 1920 vedoucím zvláštního oddělení a členem prezidia Čeky, a když se Čeka v roce 1923 přetransformovala v OGPU, stal se druhým místopředsedou této organizace.
Po Leninově smrti se Jagoda ve vnitrostranických bojích o moc mezi Lvem Trockým a Josifem Vissarionovičem Stalinem správně zorientoval a postavil se po bok Stalina, jenž ještě v roce 1922 utvořil proti Trockému pevný vládnoucí triumvirát s Grigorijem Zinovjevem a Lvem Kameněvem. A přidržel se Stalina i poté, co se Zinovjev a Kameněv pokusili pod sílícím strachem ze Stalinovy absolutistické hrůzovlády vrátit v roce 1925 k Trockému a Stalina sesadit. Stalin je ale předešel, Trockého nechal poslat do vyhnanství a Zinovjeva s Kameněvem odstavil od všech funkcí.
Iniciativní Jagoda, který ho ve všech jeho rozhodnutích podporoval a v řadě případů byl vykonavatelem jeho vůle, naopak povýšil. V roce 1926 se stal zástupcem nového předsedy OGPU Vjačeslava Menžinského, jenž nahradil zemřelého Dzeržinského, v roce 1927 byl jmenován do čela útvarů rozhánějících protistalinské demonstrace, a když Menžinskij koncem 20. let vážně onemocněl, podařilo se mu převzít nad tajnou sovětskou policií faktickou úplnou kontrolu.
Začíná velký teror
V roce 1933 rozpoutal Jagoda na Stalinův pokyn první vlnu čistek spojených s hledáním vnitřního nepřítele mezi členy lidových komisariátů komunistické strany v Sovětském svazu i mezi ostatními vrstvami obyvatelstva a se zatýkáním domnělých špionů a škůdců. V případech, které osobně vedl, nechal zatknout asi sto vlastníků půdy, z nichž bylo 40 zastřeleno, a dalších 23 lidí dal zatknout pro špionáž, což stálo život 21 z nich.
OGPU, jež se v roce 1934 změnila na NKVD, navíc nezahrnovala jen policii, nýbrž téměř veškerou vnitřní správu, včetně dopravy a výstavby. I v tom se Jagoda ukázal jako chladný a zbytečnými ohledy se nezatěžující kariérista - například výstavbu Bělomořského kanálu, kterou začátkem 30. let řídil, prováděli na jeho rozkaz zejména vězni z gulagů.
Opravdu velká vlna teroru se však strhla teprve po vraždě Sergeje Kirova, prvního tajemníka leningradského oblastního výboru komunistické strany, kterého v prosinci 1934 zastřelil duševně narušený vrah. Stalin využil Kirovovu vraždu jako záminku k zahájení tzv. velkých čistek, jejichž oběťmi se stali i jeho někdejší spolupracovníci.
V prvním moskevském procesu byli odsouzeni Zinovjev a Kameněv, kteří byli spolu s dalšími 14 komunistickými funkcionáři popraveni již v létě roku 1936, ve druhém bylo obviněno dalších 17 funkcionářů, z nichž bylo 13 zastřeleno a zbylí odesláni do pracovních táborů, odkud už se nikdo nevrátil živý. Ve třetím pak byl odsouzen i Stalinův osobní blízký přítel Nikolaj Bucharin, předseda Kominterny a člen politbyra komunistické strany. Také on byl odsouzen spolu s další velkou skupinou spolustraníků, čítající tentokrát dokonce 21 lidí, a také on byl spolu s dalšími popraven.
Jagoda jako Stalinův "spolupachatel" pomáhal připravit pouze první z těchto procesů. Před druhým už byl odstaven a třetí se stal osudný dokonce i jemu. Obvinit a zlikvidovat ho pomáhal muž, který ho nahradil a jenž jej v cynickém zneužívání moci ještě předčil - Nikolaj Ježov, přezdívaný pro malý vzrůst hanlivě "krvavý skrček".
Zatčení a smrt
Co vlastně Jagodovi zlomilo vaz? Ačkoli coby šéf NKVD vedl proti Zinovjevovi a Kameněvovi celý proces, na jehož konci bylo jejich vynucené a vykonstruované přiznání a následná poprava v temných podzemních kobkách vězení Ljubljanka, trochu neopatrně začal dávat najevo, že jsou mu blízké Bucharinovy názory. Ten se tehdy ještě jevil mocným a jako Stalinův osobní přítel procesy neohroženým, Jagoda však nedocenil, že Stalin považuje Bucharina spolu s předsedou Rady lidových komisařů Alexejem Rykovem za své úhlavní mocenské konkurenty. Šéf tajné policie ztratil jeho důvěru.
Nejdříve ho nechal sesadit z čela NKVD, posléze i z funkce lidového komisaře komunikací (de facto ministra dopravy) a nakonec i zbavit členství v komunistické straně. Jagodův konec se stal jen otázkou času.
Dne 4. dubna 1937 byl Genrich Jagoda zatčen a obviněn z protistátní činnosti a ze spiknutí, jehož se měl účastnit spolu s Trockým, Bucharinem a Rykovem, za účelem zavraždění Kirova. Trockij v té době už žil v opevněném domě v Mexiku, Bnucharin a Rykov však byli zatčeni stejně jako Jagoda. Vytlouct z nich přiznání a připravit vykonstruovaný proces s nimi byl jeden z prvních velkých úkolů, které připadly Jagodovu nástupci ve funkci: "krvavému skrčkovi" Ježovovi.
Na rozdíl od Bucharina, jenž se i přes mučení a hrozby smrtí i jeho manželce a synovi odmítl před soudem přiznat k jakémukoli podílu na Kirovově smrti, Jagoda se k vlastizradě doznal a uvedl, že své spoluspiklence úmyslně kryl. Odmítl pouze obvinění ze špionáže. Dne 13. března 1937 byl odsouzen k trestu smrti a o dva dny později byl v jedné z podzemních cel moskevského vězení Ljubljanka zastřelen. Zemřel stejně jako ti, jež v Ljubljance sám na smrt posílal.
Ani jeho nástupci Ježovovi však jeho nová funkce nepřinesla štěstí. Opakovala se přitom táž historie: věděl příliš mnoho a paranoidní sovětský vůdce se ho začal obávat. V listopadu 1938 ho zbavil funkce, v dubnu 1939 ho nechal zatknout a v únoru 1940 je dal po vykonstruovaném procesu popravit.
Historie se opakovala i v tom, že Ježovův nástupce byl opět ještě o něco horší a bezskrupulóznější než on sám - jmenoval se Lavrentij Berija.
22
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
