Kliknutím zvětšíte"Co říkáte tomuto příkladu? Německá branná moc dny a týdny neútočila na Kyjev, aby ušetřila krev německých vojáků a protože její velení vědělo, že toto město během obkličovací bitvy ukončené minulý týden, tak jako tak padne do našich rukou. O plánu takové obkličovací bitvy přirozeně nemohlo nic říci, protože by se o tom dozvěděl také nepřítel… Britská lživá propaganda rozšířila zprávu, že náš útok uvázl, protože je v Kyjevě mor. Pan Bramsig a paní Knöterichová to slyší a vyprávějí to šeptandou dál jedné paní či matce, jejíž syn leží před Kyjevem, a my máme mlčet, protože je to v zájmu našich vojáků," vztekal se krátce po uzavření kyjevského kotle německý ministr propagandy Joseph Goebbels na všechny, kdo poslouchali zahraniční rozhlas, a žádal pro ně "exemplární tresty".
Kyjevská bitva tak mimo jiné ukázala, že válka už se nevede jen zbraněmi, ale také šířením dezinformací. "Goebbelsovou propagandistickou metodou bylo nelhat, ale odvádět pozornost a zakrývat, nepřesvědčovat, ale využívat lidských slabostí," napsala kdysi dvojice autorů Josef Dvořák a Ján Dziak. Ve svých komentářích ke kyjevské bitvě to vrcholně předvedl.
Dobýt Ukrajinu a její metropoli Kyjev bylo pro německá vojska z ekonomického i strategického hlediska hodně důležité, protože její průmyslové podniky, zejména v okolí Dněpru, zajišťovaly Sovětskému svazu energii i zbrojní výrobu a její pole zase představovala důležitou potravinovou základnu.
K obsazení Ukrajiny byla původně vyčleněna skupina německých armád Jih, zatímco druhá skupina Střed měla co nejrychleji přímou cestou postupovat na Moskvu a skupina armád Sever vytlačit sovětské síly z Pobaltí a dobýt Leningrad.
Už v červenci 1941 ale Hitler tento plán změnil, protože sovětští vojáci Ukrajinu tvrdě bránili. První obranný val představovala opevněná Stalinova linie v jihovýchodní části Žitomírské oblasti, kterou se Němcům podařilo 8. července ještě prolomit, poté je však zastavilo opěvnění na předměstí Kyjeva na východním břehu Dněpru. Ještě v srpnu bránili obránci Kyjeva Němcům v průniku na jih, a tím i obklíčení města.
Špatná rozhodnutí na obou stranách
Na obou stranách fronty pak nastal kompetenční spor mezi nejvyšším velitelem a jeho generály o to, jak by se mělo postupovat. V obou případech byl tento spor ze své podstaty již předem rozhodnut ve prospěch nejvyššího velitele. A v obou přineslo toto rozhodnutí jeho vojskům katastrofu.
Hitler se dopustil své základní strategické chyby 19. července, kdy ve světle neúspěchu jižní skupiny armád při dobývání Kyjeva přikázal značné části armád skupiny Střed, aby se odklonila z útoku na Moskvu jižním směrem a vrazila obráncům Kyjeva do zad.
Velitelé Středu, Franz Halder, Fedor von Bock a Heinz Guderian jej od tohoto plánu odrazovali, protože byli přesvědčeni, že je třeba především co nejdříve dobýt Moskvu, než postup vojsk zastaví podzimní plískanice a ruská zima. Věřili, že s pádem Moskvy Sovětský svaz kapituluje.
Hitler nakonec zvolil kompromis a vyslal na jih jen Guderianovu 2. tankovou skupinu a 2. armádu. Jejich úkolem bylo uzavřít obklíčení jihozápadního frontu, jemuž velel maršál Semjon Buďonnyj, a spojit se s 1. tankovou skupinou skupiny armád Jih, postupující z jihovýchodu. Tento úkol nakonec splnily, ale i tak se Hitlerovi později tento krok nevyplatil.
Na druhé straně Stalin provedl svůj osudový přehmat, když neposlechl náčelníka svého generálního štábu Georgije Žukova a nedovolil bránícím se sovětským vojskům stáhnout se za Dněpr - což pro ně byla asi jediná šance, jak se u Kyjeva vyhnout obklíčení. Také v tomto případě za to zaplatili jeho vojáci krvavou daň.
Hlavní úder a hrozivý výsledek
Dne 22. srpna 1941 se německé síly přeplavily přes Dněpr a kyjevským vojákům začalo obklíčení bezprostředně hrozit. Velení jihozápadního frontu apelovalo na Stalina, aby povolil ústup a stažení vojsk z města. Stalin však žádost zamítl.
Dne 23. srpna spustili Němci proti Kyjevu hlavní útok (za zmínku stojí, že ještě týž den naléhali pro změnu němečtí generálové na Hitlera, aby neustupoval od útoku na Moskvu).
Stalo se, co sovětští velitelé předpokládali: jejich jednotky se brzy dostaly do úplného obklíčení. Dne 13. září odvolal Stalin z postu velitele Buďonného a nahradil ho generálem Michailem Kirponosem, ten ale nemohl již téměř nic zachránit.
Z obklíčení se nakonec na vlastní pěst probilo jen několik jednotek, hlavní část sovětské Rudé armády však zůstala neprodyšně obklíčena v kotli na východním břehu Dněpru. Dne 20. září padl velitel Kirponos a o šest dní později se zbytek sovětských vojáků vzdal.
Ale ani pro Němce nebylo vítězství takovou výhrou, jak Hitler předpokládal. Rudá armáda sice ztratila na 700 tisíc svých vojáků a její kyjevská porážka otevřela Němcům cestu k surovinově bohatému Donbasu, ale pro Skupinu armád Střed znamenala kyjevská operace v jejím tažení k Moskvě zhruba měsíční zdržení. Byl to měsíc, který již nikdy nedokázala dohnat.
Masakr v Babím jaru
Kyjevská operace také naplno ukázala, že Hitlerova vojska jsou připravena vést na východě vyhlazovací a genocidní válku. Krvavým písmem se do světové historie zapsal zejména masakr v rokli Babij Jar nedaleko Kyjeva, kam Němci s pomocí místních kolaborantů nahnali bezprostředně po pádu města přes 33 tisíc Židů, na kraji rokle jim přikázali se svléknout, a pak je všechny postříleli.
Masové popravy pak probíhaly v této rokli i nadále, kromě Židů zde byli vražděni i Romové a Slované. Odhaduje se, že během dvou let přišlo na tomto místě o život 100 tisíc až 200 tisíc osob.
22
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
