Ukrajina je po roce války vyčerpaná. Ale hrdá, nepokořená dál bojuje o vítězství

„Nikdo neví, kolik padlo na frontě Ukrajinců. Ta čísla prostě nejsou,“ říká mi u kávy v kyjevském Podolu Piotr Andrusieczko, jeden z nejlepších novinářů na Ukrajině. I tuhle čtvrť Kyjeva válka změnila. V posledních deseti letech se sem vracel dávný židovský život, podle některých místních to tu v některých ulicích s domy z počátku dvacátého století vypadalo chvílemi jako někde v Tel Avivu. Jenže přišla válka a většina místních Židů je zase pryč.

Pryč je po roce války velká část jedné generace ukrajinských mužů, mnohdy těch nejlepších, neodvážnějších, těch, kteří šli do obrany své země naplno. „Ukrajinské ztráty nebudou určitě po roce bojů malé. Stačí se podívat na ty ruské, to svědčí o tvrdosti a intenzitě bojů,“ míní Andrusieczko. Původem Ukrajinec z Polska, který ale už na Ukrajině jako novinář působí třináctým rokem a za svoji práci dostal od prezidenta Volodymyra Zelenského jedno z nejvyšších ukrajinských vyznamenání.

Ruská agrese i teď vyhání Ukrajince do Evropy. Potkáte je ve vlaku do Prahy

S odhady, jak moc vykrvácela na bojišti mladá generace ukrajinských mužů, jsou velmi opatrní i západní diplomaté, a to i při rozhovorech u piva či kávy. „Určitě to budou desítky tisíc padlých a raněných, to prostě vyplývá z logiky bojů, i kdybychom ruské ztráty vydělili pěti,“ říká mi jeden z nich. Kyjev je i proto poset plakáty, které lákají ke vstupu do elitních armádních jednotek, včetně pluku Azov, jehož část dokázala tak dlouho vzdorovat v ocelárnách Azovstal v Mariupolu.

„Nevím, jestli bychom se měli snažit všechno, o co jsme přišli, na Rusech znovu dobýt. Stojí to tolik životů,“ přemýšlí postarší Ukrajinka, jejíž syn slouží v armádě. Sice není nasazený přímo na frontu, ale i tak se o něj bojí.

Škody války a pád měny

Možná ještě více než ukrajinská armáda je rokem války vyčerpaná ukrajinská ekonomika. Obrovskou zátěží je už to, že se boje odehrávají výlučně na ukrajinském území, případy ukrajinských útoků na ruskou infrastrukturu jsou spíše raritou.

Pokles ukrajinské ekonomiky Kyjev oficiálně nevyčíslil, ale pohybuje se někde kolem 30 procent stavu před válkou. „Velká část velkých podniků stojí, mnohé se už nikdy nerozběhnou,“ konstatuje nezaujatě diplomat z Kyjeva.

Dopravní prostředek i útočiště. Největší úkryt Kyjevanů před raketami je metro

„Nejsou lidi, není energie, Rusko mnoho zničilo raketovými útoky i boji na frontě. Na druhou stranu, energetika se vzpamatovala a i ukrajinský stát funguje překvapivě dobře,“ doplňuje. Skvěle a rychle se daří podle svědectví lidí obnovovat dodávky elektřiny a základní služby na územích, které se podařilo Ukrajincům osvobodit.

Přesto je ale v zemi třicetiprocentní inflace, kurz hřivny klesl z 30 za euro na 40, ceny potravin jsou na úrovni Česka, benzín je dokonce dražší. Při asi třetinových mzdách je život na Ukrajině obtížný. „Lidé tu jsou ale zvyklí zatnout zuby,“ dodává citovaný diplomat.

Finance od Západu pomáhají, ale nestačí to

Ukrajina dnes funguje jako stát hlavně díky pomoci Západu - jak Spojených států, tak Evropské unie. „V minulém roce jsme poskytli Ukrajině pomoc ve výši 68 miliard eur,“ uvedla při únorové návštěvě Volodymyra Zelenského na summitu EU předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

V letošním roce je Ukrajině měsíčně vypláceno 1,5 miliardy eur, tedy za rok asi 18 miliard eur, což je v přepočtu kolem pěti set miliard českých korun. Podle mínění západních ekonomů však tyto peníze stačí jen na základní fungování ukrajinského státu, vyplácení žoldu vojákům v poli.

A také alespoň minimální pomoc miliónům vnitřních ukrajinských uprchlíků, tedy těch, kteří museli opustit své boji zasažené domovy, ale zůstali na Ukrajině, jen v klidnějších částech země. Ti dostávají na měsíc skromnou podporu v přepočtu asi 1 200 korun na dospělou osobu a měsíc, děti dostávají asi o třetinu víc, a mohou získat příspěvek 900 hřiven na osobu měsíčně na ubytování. „Ty peníze stačí sotva na jídlo,“ tvrdí padesátnice, které boje u Charkova zničily celé její městečko, včetně bytu její rodiny.

Raketa dopadla jen stovky metrů od nás, popsal život v Kyjevě velvyslanec Matula

Vedle západní pomoci drží zemi nad vodou také peníze, které domů posílá několik miliónů Ukrajinců a také Ukrajinek, které pracují po celé Evropě, od Polska přes Německo až po Portugalsko. Kupodivu to ale není tak, že by všichni, kdo mohou, odešli za lepším. „Byla jsem po návratu z Česka překvapená, že jsou tady v nemocnicích doktoři, že všechno funguje, že se daří zajišťovat lékařskou péči,“ zdůrazňuje asi třicetiletá Kyjevanka Saša.

To, co je na současném stavu země ve válce asi nejhorší, je to, že mnozí nevidí nějaký definitivní konec. „Tohle nám Rusové mohou dělat klidně, i když je vyženeme ze všeho našeho území,“ říká mi na kyjevském Majdanu do hluku sirén dalšího protileteckého poplachu prodavač tamního občerstvení. „Kdo jim zabrání na nás střílet rakety? Kdy tohle skončí?“ ptá se.

Čeká ode mě, od člověka ze Západu, nějakou odpověď. Ale já mlčím a soucitně se usměju. Ani já ji totiž nemám.