Šedesátníky v práci nechtějí. Firmy věří předsudkům i blábolům, říká odbornice

Jak složité je pro dnešní šedesátníky sehnat práci?
Na stupnici od jedné do desíti, kdy deset je nejsložitější, tak asi devět. Je to náročné. Problémy jsou ale z obou stran. Na jedné straně jsou zaměstnavatelé a jejich předsudky. Na druhou stranu lidé ve věku šedesát plus to vzdávají předem. Mají takové to nastavení, že už to nemá smysl. Nechtějí se hlásit o práci, protože si myslí, že je firma stejně nevezme. Přestože do životopisu nenapíšou věk, firmy uvidí, že mají 30 let pracovních zkušeností a dokážou věk vypočítat. Přestože bychom neměli diskriminovat, tak to tam reálně stále je.

Znamená to, že by starší lidé ucházející se o práci měli být sebevědomější?
Spíš si myslím, že by do toho vůbec měli jít. Měli by to zkoušet a měli by to zkoušet na pozicích, na které jsou opravdu kvalifikovaní. Když si představíte člověka, kterému je 55 a více a je bez místa, tak u určité skupiny je opravdu nízké sebevědomí v tom smyslu, že se ucházejí o pozici, která neodpovídá jejich zkušenosti nebo kvalifikaci. Buď mají pocit, že už to za to nestojí, nebo jdou do nižších pozic.

Šedesátníci? Práci chtějí, naráží ale na předsudky. Jsou z nich průhlední lidé

O jaké pozice tedy mají zpravidla zájem?
Nepleťme si zájem s tím, do čeho opravdu jdou. Jsou vůči sobě velmi kritičtí. V posledních několika týdnech jsme si dělali průzkum. Máme v ruce data i pro cílovou skupinu 59 plus. Tito lidé například neusilují tolik o kariérní růst, ale je pro ně zajímavější uznání. Kariérní postup je zajímavý jen pro sedm procent z nich, zatímco uznání pro 21 procent. Nechtějí tedy poplácání po zádech, ale respekt k tomu, co dokázali. Chtěli by použít svoje znalosti a zkušenosti a možná se o ně i podělit. Domnívám se, že je pro ně zajímavá mentorská role. Nechtějí být vnímáni jako pomocná síla, ale jako odborníci, protože to know-how v sobě nesou. Naproti tomu se jim většinou nabízejí administrativní pozice nebo servisní role. Přitom mívají organizační schopnosti, protože dokážou vyhodnotit situaci s chladnou hlavou. To se jim příliš často nenabízí. Nabízí se jim záskoky. Zaměstnavatelé se na ně často obracejí ve chvíli, když jim někdo vypadne ve výrobě, ale bývá to, řeknu to škaredě, z nouze ctnost.

Co za těmi předsudky vůči šedesátníkům stojí?
Jedním z nich jsou potenciální zdravotní problémy, protože historicky byla kratší doba dožití a kratší doba dožití ve zdraví. Ale péče o zdraví je dnes mnohem lepší, takže v tomto věku jsou dnes lidé v daleko lepší kondici. To je jeden z předsudků, který je na straně zaměstnavatelů, ale i na straně žadatelů o práci. Zaměstnavatelé se rovněž obávají toho, že tito lidé budou chtít odejít do důchodu a jsou neperspektivní. Paradoxně jsou však daleko loajálnější. Ti mladší budou zaměstnavatelům odcházet za lepším, což senioři nebudou.

Jana Vávrová, projektová manažerka společnosti Grafton RecruitmentZdroj: se svolením Grafton Recruitment

Často se objevují názory, že starší lidé nejsou ochotni se učit novým věcem. Co si o tom myslíte?
To je, pardon, blábol. Jsou to lidé, kteří nastupovali do zaměstnání v letech 1977 až 1987. Od svého nástupu se museli naučit a naučili spoustu věcí – od vytáčecích telefonů až po dotykové mobily, od manuální práce až po technologie, které se dnes používají. Museli se naučit nejvíc ze všech generací, které nyní na trhu jsou, protože šli z analogové do současné digitální doby. Celou tu dobu byli v pracovním procesu a vždy museli ty nástroje používat a naučili se je používat.

Je tedy nesmysl tvrdit, že nejsou digitálně zdatní?
Oni vypadají, že tomu nerozumí, protože se hodně ptají. Ale ty generace, které jsou třeba o polovinu mladší, s digitálními technologiemi srostly, takže je nezajímá, proč to tak je a jak to funguje. Ti starší se ptají ne kvůli tomu, že tomu nerozumějí, ale chtějí pochopit, co je za tím. Pak je hloupé, že ti mladší to neumějí vysvětlit, protože oni sami to nikdy nepotřebovali pochopit, protože tato znalost se jim zdá zbytečná. Proč by se ho měl šedesátník ptát, co se stane a proč se to stane, když zmáčknu toto tlačítko? Tím pádem to vypadá jako neznalost, ale je to spíš zájem o to to pochopit.

Jsou zkušení, chtějí pracovat. Firmy ale starší lidi odmítají. To se může změnit

Co se musí změnit, aby firmy tyto lidi zaměstnávaly?
Co se změní samo, a to ne na straně firem, ale na straně společnosti, je demografický tlak, protože poměr šedesátníků poroste.

Takže firmám nic jiného nezbyde?
Ano, ale to je stále tlak, což není hezká motivace. Dívejme se na ty lidi, co nesou za zkušenosti a podle toho, co dodávají za výsledek. Ne podle toho, že za pět let budou potřebovat silnější brýle, protože ten mladý tam možná za pět let vůbec nebude.

Je za neochotou zaměstnávat starší lidi to, že výběrová řízení vedou mladší lidé?
Je to možné. Týmy jsou často mladší, a tím se vracíme k předsudkům, že starší lidé si nebudou rozumět s těmi mladšími. Je ovšem paradoxní, že nejmladší generace si s tou nejstarší rozumí nejlépe, protože mají podobně nastavené hodnoty. Generace mezi nejmladšími a nejstaršími, velmi zjednodušeně řečeno, žijí, aby pracovali, protože je pro ně práce zásadní. Mají děti, hypotéky… Ti nejmladší, kteří na pracovní trh právě přicházejí, pracují, aby žili a senioři už k tomu dospěli také. Takže hodnoty mají podobné, akorát k nim došli jinými cestami. Rozdíl je v tom, že senioři budou mít pocit, že si to zasloužili, zatímco nejmladší, že na to mají nárok.

Český statistický úřad ve svých předpovědích uvádí, že do roku 2037 budou lidé 60+ největší věkovou skupinou na pracovním trhu. Změní to ekonomiku České republiky?
Projeví se to, pokud budou tito lidé závislí na důchodovém systému. To ekonomika neutáhne.

Trauma starších Čechů: Moc starý a příliš zkušený, slýchají na pohovorech

Řešením je umožnit těmto lidem pracovat?
Ano, ale je tam ještě jedna věc, která nesouvisí s naším důchodovým systém. Je to pracovní síla, která by byla k dispozici. My ji nemáme. To jsou dva důvody, proč ty lidi zaměstnávat, protože jinde lidi nevezmeme.

Nabízí se migrace.
Ano, ale to jsou krátkodobá řešení. Budeme se tedy muset naučit, jak seniory využít, ne zneužít.

Třeba v jejich ohodnocení? Liší se mzdy starších lidí od ostatních skupin na pracovním trhu?
To si zaměstnavatelé nemohou dovolit, ale není tam tak velký tlak na růst mezd, protože tam není tlak na kariérní růst. Nebudou odcházet za většími penězi, ale budou chtít být ohodnoceni. Chtějí být ohodnoceni správně, nejsou hloupí a dokážou si najít srovnatelnou mzdu na srovnatelné pozici. Jinak řečeno, mzdy se tolik neliší, ale tolik nerostou.