Předchozí
1 z 3
Další

Nyní šéfuje senátnímu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, takže má spoustu příležitostí, jak se vymezovat vůči Miloši Zemanovi a jeho výrokům a konkrétním aktivitám v těchto oblastech. Činí tak kvůli svému přesvědčení i proto, že se o prezidentskou funkci bude znovu ucházet za čtyři roky, jak potvrdil v rozhovoru s Deníkem.

Máte po událostech prvního měsíce letošního roku, mám na mysli kauzu Huawei či snahu Hradu o ovlivňování soudců, zvýšené obavy o charakter demokracie v České republice?
Jsme teprve na počátku roku 2019, tak je asi brzy na jeho hodnocení. Máme ale za sebou osmičkový rok, připomínali jsme si základní data naší historie a mně se zdá, že při tom pan prezident často chyběl. Místo očekávaných projevů mlčel. Výročí vpádu vojsk, nic, 28. září, nic, 28. října toho moc neřekl, 17. listopad, nic. Palachův čin, nic. Mám přitom za to, že dnešní doba potřebuje jasné slovo.

Třeba je Miloš Zeman přesvědčen, že stačí, když ho říká v jedné soukromé televizi, a dál nechce plýtvat svým časem.
Všiml jsem si, že nejen mluví do jedné tuzemské soukromé televize, ale jako předseda výboru pro zahraničí a bezpečnost jsem si uvědomil, že v jednom dlouhém rozhovoru pro ruský kanál řekl spoustu důležitých věcí, které jsme tady od něj neslyšeli. Jako by ruskému publiku věnoval větší péči, a nám nezbylo než si to přeložit z ruštiny.

Jaký je podle vás hlavní prezidentův zájem v otázce bezpečnosti země, když migrační téma ustoupilo do pozadí a vynořilo se nové v podobě čínských technologií?
Prezident by měl být svorníkem ústavního systému. Je vrchním velitelem ozbrojených sil, měl by hlídat nezávislost justice. Miloš Zeman se ale vyslovuje k bezpečnostním službám neloajálně.

Cudně řečeno. Pokud nazval zpravodajce čučkaři, jde spíš o jednoznačnou dehonestaci. Proč to dělá?
Nechápu to. Vždyť on dokonce řekl, že ředitelé Bezpečnostní informační služby a Národního ústavu pro kybernetickou a informační bezpečnost odvádějí mizernou práci buď z hlouposti, nebo za cizí peníze. Přitom obě tyto instituce fungují na základě zákona a musejí jednat v souladu s tím, co předpokládá jejich funkce. A prezident přísahou na Ústavu ČR slíbil, že zákony bude dodržovat, takže by tu měla být oboustranná loajalita.

Zemanovo stanovisko, že tajné služby jsou v podstatě k ničemu, podpořil i exprezident Václav Klaus. Co dělají zaměstnanci BIS a NÚKIB tak špatně, že si podobný odsudek zaslouží?
Zpravodajské služby dělají, co mohou, mají na to rozpočet, spolupracují se zahraničními partnery, kteří je velmi chválí. Pohrdavá slova na jejich adresu zřejmě mají jiný důvod, než jsou výsledky jejich práce. Občané by ale měli svému prezidentovi rozumět, vědět, proč říká, co říká, a dělá, co dělá. Musím říct, že v mnoha případech Miloši Zemanovi nerozumím.

Ve kterých konkrétně?
Například v tom, jak se vyjadřuje směrem k Nejvyššímu správnímu a Ústavnímu soudu. On a kancléř Mynář vstupují do teritoria, které je za čarou, kde už začíná ovlivňování soudů a zpochybňování nezávislosti justice. Tam musí být jasný hygienický distanc.

Prezident má podle ústavy značné personální pravomoci vůči soudům, jmenuje funkcionáře těch tří nejdůležitějších. Konzultace v těchto věcech jsou přece namístě, ne?
Konzultace určitě ano. Nesmí to ale vypadat tak, jak o tom referoval soudce Josef Baxa, tedy něco za něco. Buď mi pomůžete s konkrétním živým případem a stanete se předsedou Ústavního soudu, nebo na to zapomeňte. To je nabídka, která by při rozhovorech prezidenta se soudcem měla být tabu. Pan Mynář stáhl žalobu ve věci své nepřidělené bezpečnostní prověrky se slovy, že nemá důvěru v nezávislost soudců. To je velmi vážné obvinění. Jak má občan důvěřovat státu, v němž prezident a jeho lidé tvrdí, že nemají důvěru v soudní systém?

Nemá-li jedna ze stran důvěru v konkrétního soudce, podá námitku pro jeho podjatost, avšak nestahuje žalobu. Není tudíž evidentní, že to Vratislav Mynář udělal z obavy, že mu soud nevyhoví a on jako kancléř bude muset skončit?
Myslíte si, že to lidé takto budou rozebírat? Prezident republiky má obrovskou zodpovědnost vůči instituci, kterou reprezentuje, vůči občanům i partnerům v zahraničí. Jak chceme vystupovat jako právní stát, když prezident a jeho lidé vysílají takhle nesrozumitelné a zneklidňující signály? Můžeme jít ale dál. Prezident má povinnost jmenovat profesory, které schválí vědecká rada univerzity, ale opět ji nenaplnil, přestože soud rozhodl, že by to udělat měl. Je mnoho sfér, kde se prezident nechová v duchu ústavy. Začínali jsme u loajality k bezpečnostním složkám státu a dostali jsme se k nerespektování soudních rozhodnutí a napadání nestrannosti justice. To už je docela pěkný rejstřík.

Pro některé vaše kolegy tak obsáhlý, že dokonce hodlají navrhnout ústavní žalobu na prezidenta. Přidám ještě jeden aspekt, byť ten je ryze politický. Mám na mysli vzkaz sněmovně, že i kdyby odhlasovala nedůvěru vládě, on opětovně jmenuje Andreje Babiše premiérem. Nepřisoudil tím zákonodárnému sboru, od něhož vláda odvozuje svoji legitimitu, roli pouhého pozorovatele?
Je to trochu nezvyklé a já bych to prezidentovi nikdy nedoporučoval. Vlastně se tím zbavuje karet, s nimiž může politicky a ústavně komfortně hrát. Na druhou stranu je to jeho suverénní rozhodnutí.

V aktuální konstelaci ale obsahuje značnou pachuť. Premiér Andrej Babiš se v kauze Huawei a kybernetické bezpečnosti země spíš kloní na stranu NÚKIB. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží, když mu prezident Zeman kdykoli může pohrozit odnětím podpory? Nejsme všichni tak trochu jeho rukojmí?
Nevidím to tak. Sedím v Senátu, kde mám na starost obranu, bezpečnost a zahraniční věci. Jsem přesvědčen, že v těchto třech prioritách, v nichž má prezident významnou roli, by tady měl zaznívat silný hlas. Musíme hlídat, abychom jako stát byli srozumitelní vůči zahraničním partnerům a uměli rozlišit, kdo je naším spojencem a kdo jen obchodním partnerem, jemuž jde o výhodný byznys. V tom můžeme leccos odpracovat. Znepokojuje mě, že prezident v těch důležitých otázkách jako by chyběl a nechtěl mluvit v zásadních chvílích, jež rezonují s tím, co je v politickém mumraji na pořadu dne. Česká veřejnost potřebuje prezidenta, který souzní s velkými tématy a zásadními daty naší historie.

KDO JE Pavel Fischer
* Narodil se 26. srpna 1965 v Praze.
* Absolvoval obor francouzština a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studoval katalánštinu. Po revoluci si doplnil vzdělání na prestižní škole pro státní úředníky Ecole Nationale d’Administration v Paříži.
* Za prezidenta Václava Havla působil osm let na Pražském hradě, nejprve v tiskovém odboru, poté jako ředitel politického odboru.
* V roce 2003 byl jmenován velvyslancem ČR ve Francii a v Monaku. Na tomto postu setrval sedm let.
* Po odchodu z ministerstva zahraničí se v roce 2015 stal ředitelem Ústavu empirických výzkumů STEM.
* Loni kandidoval na prezidenta ČR, skončil na třetím místě. V říjnu se stal senátorem za obvod Praha 12. Je předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Miloš Zeman s nimi přece souzní. Řekl, že zpochybnění čínské firmy Huawei může ohrozit české ekonomické zájmy, když například vezme zpět příslib investice do mobilních sítí 5G za 8,5 miliardy korun. To snad není jasný vzkaz?
Česká republika ze zákona chrání základní kritickou infrastrukturu, třeba elektrickou a vodovodní síť, některá zdravotnická zařízení, řízení letecké dopravy atd.

Nezáleží na tom, zda je ve státních nebo soukromých rukou?
Nezáleží. A také není naším úkolem rozlišovat, co je či není čínské. Musí to fungovat bez ohledu na to, jaké je venku počasí a jaké máme vztahy s tou či onou zemí. Ptala jste se na investici do sítí 5G, která tady s námi bude dalších 20 let. Když si jdete koupit obyčejné boty, vyberete si ty, u nichž je nějaká záruka. V případě bezpečnosti země vskutku není možné jít na nejlacinější řešení.

Zastánci firmy Huawei ale oponují, že není příliš na výběr, neboť v Evropě je 60 operátorů a 57 z nich používá její technologii. Evropské řešení by bylo mnohonásobně dražší a možná není aktuálně k dispozici. Co s tím?
Na výběr samozřejmě máme, protože Evropa má vyspělá technologická centra a svoje know-how. Možná je to dražší, ale když to rozpočítáme na dvacet let a přidáme parametr bezpečnosti, není co řešit. Otázka bezpečnosti a transparentnosti jsou kritéria, která si nemůžeme nechat zcizit. Jde o suverenitu České republiky. Musíme umět prosadit svoje stanovisko. Pokud každá z 27 zemí EU do toho vloží prostředky, společné řešení může být lacinější než čínské. Určitě bude bezpečnější a prozíravější. Nebudeme závislí na tom, co nám kdo pošle z Pekingu.

Věříte, že by se na tom 27 zemí dokázalo domluvit?
Už dnes se téma bezpečnosti sítí probírá v NATO, řeší to německý i francouzský parlament. V Polsku to vedlo k vypovězení čínského špiona. Nejde o věci, které jsou jen mezi Hradem a podhradím. Je to evropské téma, téma evropské bezpečnosti.

Co námitka, že ve skutečnosti jde o čistě obchodní spor mezi USA a Čínou, který se zastírá bezpečnostním ohrožením?
Kdypak se ten obchodní spor začal projevovat? Před rokem a půl? Firma Huawei se ale jako bezpečnostní riziko ve zprávě BIS poprvé objevila před pěti lety. Tehdy byla v USA administrativa Baracka Obamy, nikoli Donalda Trumpa.

Jak se vůbec díváte na fenomén Číny, která roste vojensky, technologicky i obchodně až tak, že se spousta zemí podél Nové hedvábné stezky stala jejími až otrockými dlužníky?
Ten problém je ještě větší. Čínu vidíme nejen v jihovýchodní Asii, ale také v Africe a na Balkáně. Čínský režim doma přitahuje šrouby, omezuje základní svobody a venku se projevuje velmi nacionalistky a expanzivně. Typickým příkladem je sídlo Africké unie, které Číňané zasponzorovali, aby se ukázalo, že zdejší zasedání jsou elektronicky kompletně přenášena do Pekingu pomocí chytrých technologií. Čína je mocnost, která se snaží změnit poválečné uspořádání světa. Na to si musíme dát pozor.

Co by Čína měla z toho, že si přečte zdravotní dokumentaci českých pacientů nebo zjistila, jaké máme plány v oblasti průmyslu 4.O?
Jenže ona takto čte všechny země světa. Čína je dnes nejsilnějším hráčem v oblasti umělé inteligence. Zároveň pracuje na tom, aby se tyto technologie promítly do vývoje zbraňových systémů. Ve chvíli, kdy dáme klíče od našeho domu někomu, kdo rozhodně nesdílí naše hodnoty a pravidla, dříve nebo později v něm bude dělat úpravy a pořádek po svém. Můžete tak dát celou zemi do rukou lidí, kteří nečetli českou ústavu, neznají Jana Palacha nebo Miladu Horákovou a je jim úplně fuk, co říkal T. G. Masaryk. Jejich hlavním ideologem je Mao Ce-tung, což je největší masový vrah v dějinách lidstva. Zakladatel firmy Huawei se vyznává z obdivu k Maovi. To je totéž, jako by u nás nabízela zboží německá firma, jejíž zakladatel se hlásil k Hitlerovi.

Nemají jen Mao Ce-tunga, ale i Konfucia, k němuž se hrdě hlásí. A je také fakt, že čínský pohled na správu země a lidská práva je zkrátka jiný než náš. Neděláme chybu, když se snažíme západní zkušenost roubovat na země, kde zkrátka podle našich představ žít nikdy nebudou?
Tu otázku bych úplně otočil. Jsme na křižovatce, kde si musíme říct, zda jsou lidé jen zákazníci, pro něž chceme nejnižší ceny, nebo občané, kteří chtějí mít vliv na dění kolem nás. Platí-li to druhé, bude to něco stát.

Nezní otázka na té křižovatce jinak? Totiž zda čínská cesta, označovaná za neliberální kapitalismus, nemůže být úspěšnější než model západní demokracie?
Co je člověk? Je to jen spotřebitel, jemuž strčíme pod cenou kdejaký šunt, nebo svobodná bytost, jež se z vlastní vůle rozhoduje? Do dokumentů Komunistické strany Číny její předseda a prezident Si Ťin-pching prosadil, že svoboda slova, nezávislost justice a občanské svobody jsou neslučitelné s čínskou ideologií. Všechno, co nám je drahé, oni berou jako něco toxického, nebezpečného, co se nesmí.

A nemohou být přesto úspěšní, možná nejúspěšnější na světě?
Ale za jakou cenu? Mají tam převýchovné lágry, o kterých se mluví jako o koncentrácích 21. století. To je cena, kterou chceme platit? S naší historickou pamětí?

Složitost světa ovšem nestojí jen na Číně. Způsob vládnutí Donalda Trumpa bere mnohým spojencům dech. Naposledy tento týden, když vyšlo najevo, že se domlouvá s Tálibánem na smlouvě, podle níž by americké jednotky do roka a půl měly opustit území Afghánistánu.
Nevím, o jaké dohodě mluvíte. Když jste ale připomněla Donalda Trumpa, tak on byl zvolen právě lidmi, kteří se cítili ožebračeni tím, že jim kapitál odletěl do Číny a zanikla spousta pracovních míst. Ve Francii existují celá velká území, kde nenajdete solidní zaměstnání. Všechny firmy tam skončily a odešly do Asie.

Tomu se říká kapitalismus.
Počkejte, tomu se říká finanční kapitalismus, ve kterém na oltář zisku obětujeme blahobyt lidí, kteří žili v tradičním území, kde se vždy uživili. Jestli tohle budeme zakrývat a zajímat se jen o miliardové zisky pro některé, zůstanou náklady za lidi bez práce státu, který se bude muset zadlužovat. Politicky vzato, takoví obyvatelé pak volí úplně jinak, než bychom si přáli. Pokud to včas nepojmenujeme a nedáme do pořádku hranice fyzické i digitální, zůstanou nám oči pro pláč. Občané by měli vědět, že se tady hraje o budoucnost České republiky, a jestli teď budeme mluvit jen o penězích, za dvacet let tu budeme mít bídu, protože bohatí jedinci se odstěhují pryč.

Není z tohoto úhlu pohledu politika Andreje Babiše prozíravá, když v době růstu přidává důchodcům, učitelům, zvyšuje rodičovské přídavky atd.?
Nevidím jako prozíravé, když pan premiér zadlužuje republiku, rozdává peníze na spotřebu a odkládá důchodovou reformu. To jsou jednoznačné chyby, protože až skončí konjunktura a přijde hubenější období, nebudou na tohle všechno peníze.

Senát čeká hlasování o zdanění církevních náhrad, které hladce prošlo sněmovnou. Předpokládám správně, že tady tvrdě narazí?
Mohu mluvit jen za sebe, a mně přijde skandální, že se o tomto zákonu vůbec začalo jednat. Je nemravný a silně poškozuje Českou republiku. Pokud by sem chtěl přijít nějaký investor, zjistí, že se tu zpětně upravují podmínky smluv, jimiž mělo dojít k narovnání vztahů, a pravděpodobně si to rozmyslí. Nechápu, proč se musíme dívat do minulosti, když bychom měli řešit hlavně budoucnost, tedy proč se rodí tak málo dětí, proč tu jsou celé regiony, které zaostávají. Vracet se k uzavřenému a spravedlivému narovnání s církvemi, je podle mě čirý populismus.

Je opravdu těžko pochopitelné, že i po pěti letech růstu máme stále kraje postižené strukturální chudobou. Jak je to možné?
Když se podíváme na některé zanedbané regiony, zjistíme, že chudnou setrvale. Navzdory všem domácím i evropským penězům, které tam putovaly. Co dělali minulí ministři pro místní rozvoj? Všechny bych postavil před občanský tribunál a ptal se jich bod po bodu, kde skončila ta či ona agenda, ten či onen slib, kam se ztratily všechny ty miliardy. Z hlediska vládní politiky je to opravdu mimořádně slabý výkon. A to se bavíme o malých územích, jenže nám se to může stát s celou republikou. Svět se rychle mění, v okolí se dere dopředu robotika, automatizace, průmysl 4.0, je tu masivní nástup Číny a nových technologií. Při našem tempu se může stát, že se vše ze dne na den zhroutí jako domeček z karet. Vláda, úřady, regiony nebudou schopny v přiměřeném časovém úseku zareagovat. Vzpomenu-li si na zavádění počítačů do škol, je mi úzko z představy, jak se s těmi výzvami vypořádáme. A to nové zadání přijde zvenku, protože jsme otevřenou ekonomikou. S příchodem umělé inteligence se věci zrychlí tak, že nebudeme mít čas to řešit ex post.

Jste odhodlán jít za čtyři roky znovu do prezidentského klání?
Pracuji na tom, abych byl za čtyři roky připraven a voliči se mnou mohli počítat.