Přístup v rodinách ke vzdělání i výchově dětí se v posledních dekádách hodně proměnil. Živé jsou teď diskuze o možném zrušení známkování, se kterým nesouhlasí řada odborníků ani rodičů. Obstojí ještě v dnešní době odměňování za vysvědčení, nebo to začíná být překonaný zvyk?
Určitě je podle mě stále velmi důležitý a není překonaný. Z našich starších výzkumů vyplývá, že žák během své školní docházky stráví více než patnáct tisíc hodin ve škole. Zkoušen je přibližně dvoutisíckrát. Zároveň výzkumy říkají, že až desetkrát častěji je za svůj výkon kárán, než chválen. Takže pochválit dítě, že prošlo úspěšně školním rokem, rozhodně není zbytečné a je to dobře.

Říkáte úspěšně. Laťku úspěchu má ale každá rodina nastavenou trochu jinak. Kdy se podle vás prostor pro odměňování zavírá?
Každé dítě, které prošlo školním rokem, aniž by propadlo, je úspěšné. Někdo má hezčí známky, někdo horší. Ale to, že jde dál, je úspěch. Pravděpodobně v té škole nechalo nejlepší výsledky, kterých bylo schopné. Takže si odměnu, tento druh pochvaly, určitě zaslouží.
Psycholog Jan Lašek
Jaká odměna je ideální? V Česku rodiče dávají dětem podle průzkumů nejčastěji peníze, někteří odborníci před tím ale varují.
Peníze jsou pro nás opravdu typické. Podle mého názoru ale školák skutečně nejvíc ocení čas, který může strávit s oběma rodiči naráz jako rodina, při něčem speciálním, kde jsou všichni spolu, což může být docela dobře třeba slavnostní oběd.
Na pranýři jsou už dlouhou dobu tělesné tresty nejen za vysvědčení, které společnost i odborníci hromadně odsuzují. Pokud má ale rodič pocit, že dítě mohlo pro svůj školní prospěch udělat trochu víc a třeba na to chce jemně, nenásilně ratolest upozornit, jak by to měl udělat? Aniž by se dítě potom cítilo špatně nebo provinile?
Rodič, který má pocit, že jeho dítko nemělo nejhezčí známky a mohlo by to zvládnout lépe, by měl v první řadě popátrat ve svém archivu a najít si svá vlastní stará vysvědčení. A pravděpodobně se stane, že mezi nimi najde nějaké paralely. Zodpovědní rodiče sledují a mají přehled o školním prospěchu během celého roku, vysvědčení by proto nemělo být žádným překvapením. Kárat dítě za ošklivé vysvědčení nemá cenu, ono si je dobře vědomo, jakých úspěchů nebo neúspěchů dosáhlo, vnímá to samo. Nezapomínejme, že děti mají v kolektivu neustále srovnání, porovnávají se mezi sebou a dávají si to najevo.

Škola a spolužáci je vytrestají sami…
Proto by v rodině měly najít zastání a podporu i když známky tak pěkné nejsou. A taky tu pochvalu, protože ji nemusí už jinde slyšet. Pokud nepřijde ani doma, proč by se vůbec v té škole měly děti snažit?