Jaké hlavní komplikace občanům nynější uzavření hranic přináší, a co by se podle vašich představ mělo brzy změnit?
V první řadě jsem zastáncem toho hranice postupně uvolnit tak, abychom vyšli vstříc ekonomice. Jedná se tedy především o pendlery, podnikatele a povolení pro kratší jednorázové vstupy na naše území i od nás – to je třeba případ různých montáží apod. Samozřejmě opatření, která jsme přijali, abychom ochránili Česko před masovou nákazou, ovlivnila každodenní život lidí v příhraničních regionech i českou ekonomiku jako takovou.

Naším cílem je se co nejdříve vrátit „do normálu“, ale ne za cenu toho, že ohrozíme veřejné zdraví. A nerad bych, aby si lidé spojovali uzavřené hranice nebo třeba povinnost nosit roušky s nouzovým stavem. Ten jsme zaváděli především kvůli potřebě přednostně zásobovat zdravotnictví ochrannými prostředky, možnosti povolat na pomoc do nemocnic téměř vystudované lékaře a tak dále.

Kdy by se mělo uvolnění režimu na hranicích projevit u přeshraničních pracovníků a kdy u ostatních?
Do zemí Evropské unie, které jsou z hlediska nákazy ve stejné nebo lepší situaci než ČR, bych rád, abychom v nejbližších dvou týdnech uvolnili ta pravidla pro podnikatele v širším slova smyslu a vědce či výzkumníky. Od začátku července pak třeba i pro turisty – bylo by to Slovensko nebo třeba Rakousko.

Co se týká takové té řekněme střední kategorie zemí v Evropě, třeba Řecko nebo Chorvatsko, tam se bavíme o červnu, popř. červenci pro pendlery a podnikatele, pro turisty by se ta pravidla mohla rozvolňovat odhadem od srpna. A o těch nejpostiženějších zemích, jako je Itálie nebo třeba i Spojené státy, o tom je ještě předčasné mluvit. Zdůrazňuji, že toto je pracovní varianta, moje představa jednotlivých kroků, vláda o tom jedná, ale definitivní slovo zatím nepadlo. A také to není jen o Česku.

Jak na případném otevření hranic spolupracujete se sousedními zeměmi?
Neformálně se s našimi sousedy a třeba Maďarskem bavíme o různých možnostech poslední asi dva týdny. Samozřejmě to není „jednosměrka“, když to cestování např. vědcům umožníme my, musí ho povolit i země, kam tito lidé pojedou, jinak by to bylo k ničemu. Zároveň tu velkou proměnnou nadále hraje vývoj šíření covid-19.

U kterých ze sousedů je šance na obnovení přeshraničního provozu největší?
Osobně ji vidím u Rakouska. Naši jižní sousedé mají to nejhorší za sebou a jsou otevření jednáním o postupné obnově cestování. Podobné to bude, doufám, se Slovenskem.

V případě Německa bude hodně záležet na tom, jak se bude v nejbližších dnech a týdnech šíření koronaviru v zemi vyvíjet. Nejdelší jednání očekávám s Polskem, zatím se s Poláky bavíme především o možnosti obnovit cestování polských pendlerů, kterých normálně jezdí do českých firem a zdravotnických zařízení asi 47 tisíc.

Jaké jsou v otázce otevírání hranic priority?
Prioritou číslo jedna, a myslím, že to tak mají dnes všichni, je, aby poslední měsíc nepřišel vniveč. Na prvním místě skutečně je ochrana zdraví našich občanů. Možná to teď někteří lidé vnímají jako přehnané nebo neadekvátní, ale stačí se podívat do zemí, které covid zasáhl nejhůře – Itálie, Španělsko, Francie… Tomuhle jsme zřejmě unikli i díky opatřením, která, přiznávám, nejsou populární.

Ale tak to bývá, po bitvě je každý generál. Cílem bylo Česko ochránit před zdravotnickou katastrofou a to se nám povedlo. Tou druhou prioritou je samozřejmě minimalizovat důsledky pandemie s ohledem na českou ekonomiku i životy lidí – tzn. co nejdříve obnovit v plném rozsahu možnost lidí normálně pracovat, možnost firem normálně fungovat… Pak se určitě dozvědí všichni i odpověď na otázku, zda budou moct na dovolenou k moři. Já jsem stále spíše optimista.