„Náhoda mě svedla dohromady s Veronikou Dohnalovou v době, kdy jsme obě uvažovaly nad otevřením bezobalové prodejny v Přerově. Dohodly jsme se, že společně povedeme projekt Přerov Bez Obalu, kdy propojíme naše dovednosti. Já se zaměřím na rozšiřování myšlenky o důležitosti eliminace odpadu a Veronika otevře prodejnu, ve které budou mít lidé z Přerova a okolí možnost nakupovat nejen bez obalu, ale i regionální produkty bez zbytečných chemických látek,“ líčí Martina Dlouhá.

Zájem o bezobalový způsob prodeje v Přerově podle ní stále roste.

„S prodejnou pomáhají další dobré duše - Kristýna, Jitka, Terka a je neuvěřitelně obohacující vidět, že lidé rádi podají zcela přirozeně pomocnou ruku, když dostanou příležitost a je to jejich téma,“ dodává.

Martina Dlouhá studovala na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově a po něm absolvovala Regionální rozvoj na Mendelově univerzitě v Brně. Během svého profesního působení ve společnosti Meopta, kde pracovala jako asistentka výrobního ředitele, si dálkově dokončila navazující magisterské studium na Vysokém učení technickém v Brně. Později pracovala na pozici lean manažera ve společnosti Hartmann Rico.

„Už v té době jsem kromě standardní pracovní náplně iniciovala i různé dobročinné akce. Zorganizovali jsme třeba dobročinný sekáč, kdy si lidé ve firmě protřídili šatní skříně a hezké oblečení, které nevyužívali, přinesli. Kdo chtěl, ten přišel a vybral si oblečení, které se mu líbilo a mohl darovat finanční příspěvek. Vybrali jsme tehdy přes 10 tisíc korun, které jsme věnovali Azylovému domu pro matky s dětmi v tísni v Brně,“ vzpomíná.

Pomáhat druhým je pro ni přirozené.

„Je to něco, co je protkáno celou naší rodinou, kdy jsme byli nápomocní druhým. Moc si této naší rodinné vlastnosti vážím,“ podotýká.

Martina Dlouhá dnes žije se svým manželem a dětmi v rodných Hradčanech.

„S manželem jsme si přáli vychovávat naše děti v místech, kde jsme vyrůstali my sami. Vždy jsme si říkali, že nejlepší vzpomínky na dětství máme z nějakých lumpáren u babiček, a tak jsme chtěli, ať to mají naše děti podobně. A tak začaly i projekty v našem regionu,“ říká.

Recepty i lezení po skalách

Kromě úspěšného startu bezobalového obchodu se jí společně se sestřenicí Olgou Navrátilovou podařilo vydat knižně kuchařku Rodinné recepty z Hradčan.

„Každý měsíc jsme v naší obci pořádali společné vaření, na kterém jsme si navzájem předávali zkušenosti a vyměňovali recepty. Kuchařku rodinných receptů, které jsme pomáhali na svět, neberu jako svou knihu - je to společné dílo obyvatel Hradčan. Já jsem do něj jen vložila mé schopnosti organizace a know how vedení projektů,“ vysvětluje.

Výtěžek z prodeje kuchařky putoval částečně neziskové organizaci - Centru pro rodinu Ráj v Pavlovicích u Přerova, která ji použije pro svůj další rozvoj. „Část peněz chceme vložit zpět do obce a podpořit výsadbu stromů,“ dodává.

Martina Dlouhá má spoustu koníčků a vrhá se po hlavě do všeho, co ji baví. Kromě tradičních sportů jako je cyklistika, bruslení nebo plavání, si vyzkoušela být vedoucí na táboře, ráda leze po skalách, stěně i boulderu, baví ji turistika, ale i běžky nebo ski-alpy.

„V Brně jsem se dokonce dva roky věnovala rugby, které mě moc bavilo. Když jsem si ale během zápasu zlomila nohu, raději jsem přešla na jógu,“ směje se.

Domov v Hradčanech

Dnes ji zaměstnává především péče o rodinu a domov, který budují společně s manželem v Hradčanech.

„Jsem moc vděčná za naše rodiny, jak mou vlastní, tak i manželovu. Je to opravdový dar mít velkou a skvělou rodinu,“ přiznává.

Na konci loňského roku přijala nabídku pracovat pro neziskovou organizaci Centrum pro rodinu Ráj v Pavlovicích u Přerova, kde se zabývá propagací.

„Všichni, kdo se zapojují v Centru, vytvořili za několik let organizaci s úžasným posláním a velkým srdcem, pořádají skvělé vzdělávací i zážitkové akce pro rodiny, děti i dospělé a zaměřují se na vzdělávání dospělých, aby byli spokojení a dobří rodiče. Mým úkolem je, aby o těchto úžasných možnostech bylo více vidět a slyšet,“ poznamenává.

V budoucnu by se prý ráda věnovala také obnově a tvorbě krajiny.

„To je takové mé osobní téma - obnovování remízků, polních cest a výsadba stromů, protože je vnímám jako důležitý prvek krajiny pro zadržování vody i úkryt zvěře. Přála bych si, aby naše děti poznaly přírodu tak, jako mí prarodiče, rodiče a já sama v dětství. Zatím je kolem tohoto tématu spousta myšlenek a představ, ale už vím, že jakmile se potkají ti správní lidé a okolnosti, tak všechno bude reálné,“ uzavírá.