Podle obžaloby měl Novák zavraždit Alexandra K., jehož tělo následně rozpustil v kyselině nebo louhu a spláchl do odpadu. Lidské kosti vyhodil.

Poškozený byl naposledy spatřen v roce 2008, a to když byl připoután k topení v jednom z přerovských barů, který provozoval Michal Novák.

Pro Alexandra K. si obžalovaný dojel do Olomouce, kde poškozený žil se svojí partnerkou. Tu dle její výpovědi dlouhodobě napadal.

Žena požádala o pomoc Roberta M., Novákova známého a spolupracovníka z baru. Dvojice přinutila muže opustit byt a odvezla ho do Přerova.

K tomuto činu se již dříve Michal Novák přiznal a byl v roce 2012 se svým společníkem podmíněně odsouzen za omezování osobní svobody.

Novák však tvrdí, že poté muže zavezli do Ostravy a od té doby ho už neviděl.

Po Alexandru K. se slehla zem, jeho zmizení oznámila policii jeho družka až v roce 2009. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Novák od počátku odmítal, že by měl muže zabít a těla se zbavit.

Provize za smrt bílého koně?

Policie případ znovu otevřela po letech na základě nových důkazů. Svědeckou výpověď získali od majitele auta, v němž byl Alexandr. K. tehdy převážen. Toho vypátrali podle DNA, když majitele vozu vyšetřovali v jiném případu.

Svoji roli ve vyšetřování sehrál i policejní agent. Nováka se snažil přesvědčit, že pohřešovaný je jeho bílým koněm, na jehož jméno má v bance uloženo 13 milionů korun.

Za potvrzení, že je Alexandr mrtvý, případně za jeho doklady totožnosti přislíbil Novákovu desetinu z celé částky.

Obžalovaný ho ujistil, že se poškozený už neobjeví, protože ho spláchl do kanálu.

Podle Nováka však šlo jen o chvástání, protože chtěl takto získat peníze v tíživé životní situaci.

Soud měl k dispozici především výpovědi svědků.

„Nepřímé důkazy vedou jen k odůvodněnému podezření. Proto se zde řídíme zásadou in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného,“ vysvětlil předseda senátu Petr Sušil zprošťující verdikt.

Státní zástupkyně si ponechala lhůtu na odvolání.