Senát krajského soudu v Olomouci ve čtvrtek jeho jednání posoudil jen jako vydírání.

Rozsudek ještě není pravomocný, Hradilík i státní zástupkyně si nechali lhůtu na rozmyšlenou.

„Já vím, že jsem udělal něco, co se dělat nemá, já už to nikdy neudělám. Nikdy jsem nechtěl nikoho zabít, ani na vteřinu,“ hájil se před soudem s pláčem třiačtyřicetiletý muž.

Syna své družky napadl prý proto, že už se nemohl dívat, jak ubližuje svým prarodičům. Údajně je psychicky týral, tahal z nich peníze, budil je v noci a terorizoval. To ostatně potvrdili nejen další svědci, ale i sám poškozený muž.

Večer 28. února však Hradilík nezůstal jen u několika výchovných facek.

Věšení, věznění a bití

Mladíka na dvorku domu v Oseku nad Bečvou zbil, svázal mu ruce lepicí páskou, vtáhl ho do auta a převezl do svého domu v jiné obci na Přerovsku.

Tam ho zavřel do sklepa, spoutal ho i na nohou a přivázal ke kovovému oku zapuštěnému do země.

Původně ho prý chtěl ráno pustit, nakonec si to ale rozmyslel. Mladíka vyvlekl ven, přes hlavu mu přehodil smyčku a začal ho věšet za krk.

Na několik sekund ho přitom vytáhl do výšky tak, že se jeho nevlastní syn dotýkal země jen špičkami a dusil se. Takové věšení Hradilík ještě aspoň jednou zopakoval.

Svou oběť také bil řetězem a plastovou tyčí. Až večer prvního března se mladíka rozhodl pustit na svobodu. Odvezl ho autem k obci Tesák a nechal ho v lese.

Poškozený muž u soudu řekl, že se mu podařilo dostat k nějaké chatě, jejíž správce mu zavolal záchranku. Tak se o případu dověděli i policisté, kteří velmi brzy Hradilíka vzali do vazby.

„I když poškozený celou věc bagatelizoval, jako by to byla nějaká selanka, žádná selanka to rozhodně nebyla. Byl nalezen ve stavu vyděšení a naprosté dezorientace,“ řekl soudce Vladimír Hendrych.

Mladík mohl zemřít

Za pokus o vraždu hrozil Hradilíkovi vysoký trest, i když tvrdil, že zabít nikoho nechtěl a vše měl pod kontrolou.

Podle znalců ale jeho nevlastní syn skutečně zemřít mohl, stačilo k tomu podráždění nervů na krku a reflektorická zástava srdce, což Hradilík pod kontrolou mít nemohl.

„Ke smrti chybělo skutečně velmi málo,“ zdůraznila žalobkyně Alice Zatloukalová a dodala, že podle psychologů má Hradilík nápadně proměnlivé a nevypočitatel­né emoce.

U soudu vypovídal celou dobu s pláčem, takže mu chvílemi nebylo ani rozumět a soudce musel své otázky opakovat.

„Můj klient k převýchově zvolil naprosto nepřípustné prostředky a velmi záhy si to uvědomil. Je ochoten za to nést trest. Obhajoba ale odmítá právní kvalifikaci. Nechť senát uzná mého klienta vinným, nikoli však z pokusu vraždy,“ uvedl v závěrečné řeči Hradilíkův advokát Michal Hudeček.

Senát nakonec muže odsoudil za vydírání a poslal ho na tři roky do věznice s ostrahou.

„Dopustil se mimořádně odpudivého jednání, které v žádném případě nemůže být beztrestné. Zvolil pro výchovu způsoby naprosto neadekvátní a nezákonné,“ řekl Hendrych. Obě strany si nechaly lhůtu na rozmyšlenou. Hradilík proto zatím zůstává dál ve vazbě.