Ledvinu mi darovala moje nejlepší přítelkyně, vypráví čtenářka

Nemoc mě zastihla v době, kdy jsem odcházela do důchodu. Moc jsem se těšila, že se budu moci intenzivněji věnovat svým koníčkům a rodině. Rádi jsme s manželem cestovali, chodili na dlouhé procházky do přírody, jezdili na výlety. Aktivně jsem cvičila a také jsem se starala o své stárnoucí rodiče.

Šokující zpráva

V roce 2014 mi při preventivní prohlídce lékař zjistil vysoký krevní tlak a vysokou hladinu kreatininu. Přitom jsem do té doby neměla žádné potíže. „V důsledku dlouhodobě neléčeného vysokého krevního tlaku došlo k nezvratnému poškození ledvin,“ oznámil mi specialista výsledky nefrologického vyšetření a biopsie ledvin.

Roky bojovala s anorexií, vážila 42 kilo, ztratila menstruaci. Teď vydává knihu

Byl to šok, připadala jsem si totiž plná života a věřila jsem, že se všechno při adekvátní léčbě vysokého tlaku srovná. Jenže nesrovnalo! Dneska vím, že jsem měla chodit na preventivní prohlídky pravidelně a lékaři můj špatný zdravotní stav mohli odhalit dříve. I když jsem pak byla v péči nefrologického centra, situace s ledvinami se zhoršovala.

Dušná, unavená a bez nálady

V roce 2018 už jsem se cítila v jednom kuse unavená a pořád se mi chtělo spát. Nebyla jsem schopná zvládat ani běžné denní činnosti, natož vyčerpávající práci. K tomu se přidaly stavy dušnosti a jakýkoli pohyb pro mě byl nepřekonatelný. Kolikrát jsem byla ráda, že jsem ušla bez zastavení alespoň sto metrů.

Když mě začali na nefrologickém centru připravovat na dialýzu, zhroutil se mi svět. S tím, že bych doživotně skončila na dialýze, jsme se s manželem nemohli a nechtěli smířit. A můj stav se zhoršoval. Byla jsem čím dál tím víc dušná, unavenější a bez nálady. Při chůzi do schodů jsem musela každou chvíli odpočívat. Takový život mě nebavil, a tak jsme začali s manželem hledat na internetu nějaké jiné východisko.

Zaujal nás IKEM a možnost transplantace. Manžel tam zavolal na nefrologickou ambulanci a měli jsme štěstí, protože mě ihned přijali do péče. Začala jsem docházet na intenzivní vyšetření, a tím se otevřela cesta k mému lepšímu životu.

Osud nás sblížil ještě víc

„Optimálním řešením by pro vás byla transplantace ledviny od žijícího dárce,“ sdělil mi lékař a já s tím souhlasila. Na transplantaci jsem se těšila, byla to moje naděje a od začátku jsem ji vnímala jako nejlepší řešení. Díky té šanci jsem byla zase plná nového optimismu a začala jsem věřit, že všechno dobře dopadne.

Bylo však potřeba najít vhodného dárce, bez toho by to samozřejmě nešlo. Nejdříve se jako dárci orgánu hlásili rodinní příslušníci. Nabídl se manžel i obě naše děti. Muž ani syn nebyli vhodní dárci a případná transplantace by znamenala určité komplikace. Dcera se sice jako vhodný dárce jevila, ale žije trvale v Kalifornii.

Čtyřletý chlapec z Plzně má za sebou již 38 narkóz. Nádor ho připravil o oko

A nakonec se lékařům přihlásila Hanka, moje kamarádka z dětství, která se mnou prožívala mé trápení s nemocí. Známe se od první třídy základní školy, celý život žijeme ve stejném městě, jsme jako rodina. Co všechno my dvě spolu už zažily, od školních lavic, přes svěřování se o láskách, až po dospělost, mateřství, rodinu! Nikdy by mě ale nenapadalo, že nás osud sblíží až takhle fatálně. Ano!

Byla to právě ona, kdo mi svou zdravou ledvinu daroval. Ona je tím člověkem, který mi zachránil život.

Dar, který se nedá splatit

„Automaticky mě napadlo, že když ti nebude moci dát ledvinu někdo z rodiny, zkusím to já. A ono to vyšlo! Vím, jak náročná je dialýza a čím si při ní člověk prochází, jak snižuje kvalitu života,“ říkala mi tehdy kamarádka s pochopením. Pracovala ve zdravotnictví a věděla své.

Její slova mi vehnala slzy do očí. Nemohla jsem tomu uvěřit. Neskutečně jsem ji obdivovala za to, že se odejmutí jedné své ledviny nebála. A v tom rozhodnutí ji podpořily i její děti. To byl velice silný okamžik, který dojal mě i mého muže a dojímá mě stále, kdykoli si na to vzpomenu. K Hance cítím opravdovou vděčnost a je mi jako člověk ještě bližší než dříve. I když jde o přítelkyni, neberu to jako samozřejmost. To je velký dar, který se nedá ničím splatit.

Kvalitnější život

Kamarádka nakonec strávila po odběru ledviny dva dny v nemocnici a život se pro ni ani poté nezměnil, což mě moc těší. „Před propuštěním mi přišli poděkovat pan docent Jiří Froněk z Kliniky transplantační chirurgie i sestřička, která nás celou dobu připravovala a organizovala návštěvy. Koukej, darovali mi odlitek mojí ledviny, který byl vytvořený při CT vyšetření v IKEMu,“ ukazovala mi Hana, když jsme se poprvé po zákroku sešly.

Neudržel stolici. Důstojnost pacientovi vrátila unikátní operace

Samotná transplantace ledvin v mých osmašedesáti letech proběhla úspěšně. V nemocnici jsem strávila čtyři dny před operací a sedmý den po ní jsem už byla schopná jít domů. Díky tomu, že mi transplantovali ledvinu od žijícího dárce ještě před zahájením dialyzační léčby, mám daleko lepší vyhlídky na kvalitní život. Samozřejmě že na sebe musím být opatrnější, protože užívám léky potlačující imunitu, a tím pádem jsem náchylnější na infekce. Musím dodržovat pitný režim a neměla bych nastydnout. A v současné složité situaci se chráním proti covidu a dodržuji všechna opatření.

Jsem nesmírně vděčná kamarádce Hance, týmu z IKEMu, který se o mě celou dobu pečlivě staral, a samozřejmě svému muži. Zachránili mi život, jenž si snažím užívat plnými doušky.

Čtrnáct kilometrů na procházce

Můj stav se po transplantaci jako mávnutím kouzelného proutku zlepšil. Vždyť já jen rok a půl od operace klidně ujdu s mužem na procházce deset až čtrnáct kilometrů a jsem v pohodě. Teď si naplno užívám jara, vnímám, jak se příroda znovu probouzí, cítím všechny ty vůně, sleduji krásy nového života. A k tomu všemu jsem šťastná, že nemusím být třikrát týdně na dialýze. To by byl život úplně o něčem jiném.

Proto apeluji na všechny, kteří si nehlídají svůj zdravotní stav: „Choďte na preventivní kontroly. I lehce zvýšený krevní tlak vám může udělat ze života katastrofu.“

Lenka, Pardubice (text vyšel v časopise Překvapení)