Kliknutím zvětšíteZačátek listopadu je období, kdy lidé vzpomínají na své blízké zemřelé. Návštěvníci hřbitova v Šumperku míjí honosné hrobky slavných rodů, které se nacházejí v jeho dolní části.
Hroby slavných šumperských osobností i atmosféru hřbitova v předdušičkovém období zachytila fotografka Lenka Hoffmannová.
Vila rodiny Primavesi je nárožní klasicistní palácovou stavba s mnoha prvky rané secese. Dům Primavesi pochází z roku1897 a byl postaven podle projektu vídeňských architektů Antonína a Josefa Drexlerů. V zahradní části dům doplňuje zděný zahradní altán a patrová přístavba dřevěné verandové zimní zahrady na štíhlých železných sloupcích. Dnes slouží jako základní umělecká škola.
Podnikatelsko – bankéřská rodina Primavesi přesídlila na severní Moravu koncem 18. století z italské Lombardie, aby zde vybudovala několik silných kapitálových společností i bankovní dům. Secesní olomouckou vilu Primavesi zná asi každý a pár zasvěcenců také možná slyšelo o letním sídle Primavesi v Koutech nad Desnou. Rodina vybudovala zdobný palác také v Šumperku. Otec rodu Paolo Primavesi provozoval v Itálii přádelnu hedvábí. A Šumperk byl známou textilní baštou celé habsburské monarchie. Po Paolově smrti také zakládá jeho druhý syn Carlo Antonio (Carl Anton) několik dalších firem, z nichž k nejvýznamnějším patřily například Akciové přádelny v Šumperku.
Karl se narodil do vídeňsko-šumperské rodiny právníků, lékařů a podnikatelů. Studoval medicínu na vídeňské univerzitě. Řídil pak textilní továrnu firmy Ed. Oberleithners Söhne v Šumperku. V Šumperku mu patřil takzvaný Chiariho nebo Pavlínin dvůr. V 80. letech 19. století převzal i hanušovický pivovar. Někdy okolo roku 1910 byl jmenován čestným občanem Šumperku a po smrti po něm bylo pojmenováno dnešní Náměstí Svobody. Byl politicky aktivní v rakousko-uherské monarchii v celostátní politice. Roku 1908 byl povýšen do šlechtického stavu.
Slušné dědictví po otci a věno jeho manželky Pauly pomohlo Eduardu Oberleithnerovi v počátcích nesmírně úspěšného podnikání. Na dnešním Točáku si v roce 1810 koupil za 8000 zlatých dům čp. 19. Dům se stal základem pro vznik Oberleithnerovy manufaktury na výrobu hladkého plátna, která je datována rokem 1817. Koncem 20. let 19. století vznikl na tehdejší dobu obrovský komplex, jehož součástí byla manufaktura, obchodní dům a obytná část.
Součástí honosných rodinných hrobek na šumperském hřbitově je často tzv. „castrum doloris“, což je zastřešení vlastní hrobky, které má evokovat postel s nebesy. Kromě rodiny Seidlů, které projektoval hrobku architekt hřbitova, zde najdeme katafalky rodu Schimke, Siegelů, Oberleithnerů a dalších významných šumperských rodin.
Hrobka rodiny Seidlových. Karl Seidl byl (1858 – 1936), architekt a výtvarník, narozen v Šumperku. Zpracoval nejstarší část šumperského hřbitova. Právě tam najdeme při hřbitovní zdi nejhonosnější hrobky někdejších šumperských podnikatelských rodů. Povětšinou zbohatly v textilním průmyslu a jejich hrobky odrážejí význam rodin i po smrti.
Nádhernou novoklasicistní vilu si po roce 1867 nechal v Šumperku postavit textilní podnikatel Robert Siegl se svojí manželkou Emmou pocházející z rytířského rodu Terschů. Veřejnost nazývala stavbu “hladová vila”, případně “hrad pýchy”, protože se prý majitelé rádi předváděli a naparovali. Po roce 1945 slouží objekt jako dívčí internát.
Alois Scholz (1821-1883), proslulý hornický a hutní specialista, ředitel železáren olomouckého arcibiskupství, generální ředitel štěpánovských a sobotínských železáren rodiny Kleinů, vrchní vedoucí Rothschildových vítkovických hutí, spoluvlastník a zřizovatel grafitových dolů, přádelen atd., se rozhodl zbudovat pro svou rodinu příležitostnou reprezentativní rezidenci v Šumperku.
30
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
