V Africe však zůstal jen do maturity, kterou složil na francouzském lyceu.

„Doma v Africe byly pouze francouzské školy s francouzskými profesory. Celý školský systém, včetně maturity, je tam francouzský. Chybí tam ale vysoké školy. Ty jsou pouze v určitých lokalitách, proto jsem odešel studovat do Francie," popisuje Jean Marc Chammas.
Při studiích ve Francii pak stačila jedna návštěva festivalu a shodou náhod, či možná díky osudu se dostal do České republiky. Konkrétně do Prostějova, kde dnes žije již jedenáct let se svou manželkou Janou Chammas a jejich čtyřmi dětmi.Jean Marc Chammas s dětmi

„V roce 1999 se konal festival lidových tanečních souborů ve francouzském městě Port-sur-Saône. Tady jsem potkal Janu, která tam byla s kralickým lidovým souborem Klas, a zakoukali jsme se do sebe. A to v době, kdy jsme neměli internet ani mobilní telefon," upozorňuje muž s africkými kořeny.

„Přesto jsme zůstali v kontaktu - každý týden jsme si psali dopisy. Vánoce v roce 1999 už jsem trávil v Česku," vzpomíná třiatřicetiletý Jean Marc Chammas.

Jejich setkání je dokonce zaznamenáno v kronice kralického souboru.

„Rok 1999: V městečku Port-sur-Saône probíhá celý týden mezinárodní folklorní festival za účasti 9 souborů z celého světa. Naše muzika pod vedením nového primáše Robina Sekaniny je oceněna pohárem jako nejlepší. Někteří z nás si dále přivezli pohár za běh či za zpěv, a jedna tanečnice dokonce ženicha," píše se například v kronice hanáckého souboru Klas.

V Česku s manželkou žije Jean Marc Chammas od roku 2003. V průběhu tohoto roku se spolu nejdříve odstěhovali do Smržic, odtud pak přesídlili do Prostějova.

„Zůstali jsme bydlet v České republice už jen proto, že se zde stále dodržují tradice jak na Velikonoce, tak na Vánoce. Nevím, jestli je to tak intenzivní také v Čechách jako tady na Moravě, ale je to hezké a doufám, že budoucí generace budou v tradicích pokračovat," říká Jean Marc Chammas, který v česku pracuje pro společnost v oboru informačních technologií.

S příchodem do Česka Jean Marc Chammas tančil a zpíval v kralickém hanáckém souboru Klas společně se svou manželkou. Jana Chammas, původem z Vrbátek, Klas navštěvovala od svých šesti let.

„Setkání jsou každé pondělí. Máme čtyři děti, takže už to dnes kvůli práci a dětem nestíháme, ale jak děti odrostou, opět začneme chodit. Dnes chodí alespoň naše děti do Klásku a Klásečku," usmívá se Jean Marc Chammas a dodává, že Klas není jen o tanci, ale jde o taková rodinná setkání, při kterých se udržují tradice.

Ačkoliv Jean Marc Chammas mluví vcelku plynule česky, se svými dětmi mluví francouzsky. Vánoce a Velikonoce s dětmi, jak sám říká, ale slaví po Česku, respektive Hanácku.

„Afričané velmi věří v Boha, proto jsou tam Velikonoce hlavně o víře a chození do kostela. Evropané v Africe ale slavili Velikonoce jako Francouzi. Slavili jsme je vždy v neděli. Když jsme bydleli v Gabonu, rodiče brzy ráno schovali v zahradě čokoládová vajíčka, zajíčky nebo slepičky, a my jsme je chodili po probuzení hledat. V Burkina Faso nám je pak schovávali po domě, ne v zahradě, protože tam už bylo velké teplo a čokoláda by se rozpustila," vzpomíná na Velikonoce v Africe táta dvou dcer a dvou kluků Jean Marc Chammas a dodává, že je tento zvyk spojený s návratem zvonů z Říma.

„Požehnané zvony se vrací s nadílkou vajíček a sladkostí pro hodné děti a rozhazují je po zahradách," vysvětluje. V pondělí jí francouzská rodina podle zvyku jehněčí kýtu a nechybí ani dorty a velikonoční cukroví. Ve Francii se ale na Velikonoce schází jen úzký kruh rodiny.

„My tady v Česku máme doma na Velikonoční pondělí vždy přátele. Když jsem byl v Klasu, jezdil jsem s kluky na voze a chodil na mrskut. Ve Francii je to spíš rodinný den bez kamarádů," říká otec čtyř dětí a zároveň uvádí, že i malovaná vejce nikde jinde neviděl než u nás.

„Je to česká specialita, stejně jako kocary. Pleteme je s kamarády z Klasu týden před Velikonocemi. Umím s pomocí plést kocar z osmi proutků. Pletou se i pomlázky s různými dekoracemi, což je už složité. Letos jsem měl takové plést tři, pro své dva syny a sebe. Vybral jsem si ten nejjednodušší typ," směje se Jean Marc Chammas, který v srpnu pojede společně s manželkou, dětmi a souborem Klas do Port-sur-Saône oslavit patnáct let od úspěšného festivalu. Ten se jinak na východě Francie odehraje letos již podvacáté.