Pane profesore Bárto, máte za sebou několik zastávek na turné po českých kinech, kde společně s režisérem Petrem Horkým osobně uvádíte svůj nový film Civilizace. Jaké máte reakce?
Osobně si myslím, že film je třeba prožít a přemýšlet o něm. Nastoluje řadu témat, výzev a otázek a nečekáme proto, že lidi budou odcházet z kina s jasně utvořeným názorem. Spousta diváků potřebuje o dokumentu přemýšlet, zažít ho, bavit se o něm, a to je právě to, co chceme a proč jsme ho natočili. A to je také to, co se obvykle děje, když film skončí a rozsvítí se v sále. Film nenabízí konkrétní řešení, ale směr a cestu.

Už jste film viděl v kině? Napadlo vás hned, co byste udělal jinak, co tam chybí, nebo naopak přebývá? Nebo jste ten typ, že jste jeho vstupem do kin udělal za touto kapitolou tlustou čáru a jdete dál?
Tím, že film doprovázíme na premiérovém turné, jsem ho viděl několikrát. Pořád se mi líbí, má úžasné obrazy, hudbu, kompozici a doufám, že i obsah. Z těch sedmi let, kdy dokument vznikal, má Petr Horký hodiny a hodiny materiálu, který je nesmírně zajímavý. A dovedu si představit, že bychom dotočili i další smysluplné věci. Snímek ale musí mít nějakou reálnou stopáž a režisér Horký je natolik velký profík, aby vyzvedl ta nejdůležitější fakta a obrazy.

Přímá prezidentská volba je jedna z nejhorších věcí

V jednom z rozhovorů jste před pár dny řekl, že náš svět se s covidem a válkou na Ukrajině nenávratně mění. I když jste mínil globální či evropské měřítko, přece jen se chod věcí dotýká v poslední době každého člověka. Jste spíš konzervativní jedinec, který má rád svůj denní režim, jistoty a libůstky, nebo vyhlížíte ty změny, které nás mohou posunout dál a chcete být součástí nových dějů?
Já jsem člověk, který má rád obojí. Má práce je ze své povahy nesmírně dynamická, stále se něco mění, reaguji na nové podněty, učím se novým věcem, zařazuji nové věci do kontextů, vyhledávám je. Každá archeologická expedice přináší nové objevy a informace. Archeologie a studium civilizací jsou pro mě posedlost a vyžadují dynamické myšlení. Na druhou stranu v osobním životě jsem spíše konzervativní, potřebuji mít svoje rituály, jistoty, klid, s Olgou (partnerkou) a doma s rodinou je mi nejlépe. A navíc jsem otcem malého Alberta, který zrovna teď hledá ve svém životě pevné body a jistoty, o které se může opřít.

Ptám se i proto, že často zmiňujete osobní zodpovědnost a občanskou povinnost každého člověka v demokratické společnosti, aby nestál stranou a svým dílem přispěl ke změnám, které nás ve finále mohou zachránit před civilizačním či společenským krachem. Několikrát jste v posledních letech řekl, že věříte v roli lídrů, kteří národu či lidstvu udají ten správný směr. Nechcete se jako vzdělaný a zkušený člověk znalý této problematiky ujmout takové role vy sám?
Já takový typ nejsem. Necítím se dobře v roli, kdy bych vystupoval na zaplněných náměstích a měl plamenným projevem a osobním kouzlem strhnout davy. Moje role i ambice jsou v osobitém vidění světa, snad v mých schopnostech vytáhnout zajímavá a obecně platná fakta a příklady z oborů, kterým rozumím – dějiny civilizací, archeologie, egyptologie. Ty pak poskládat do srozumitelných forem (knihy, přednášky, film) a upozornit na ně veřejnost a politiky. A upřímně. Pokud dnešní dobu něco charakterizuje, tak to jsou i časté mediální lynče. A nastávající prezidentská kampaň nebude nejspíš jiná. Přímá prezidentská volba je jedna z nejhorších věcí, které náš parlament kdy schválil.

Před časem jste založil Komplexní společnosti - fórum pro studium vývojových trendů komplexních společností. Cílem platformy bylo vaše zkušenosti a teorie dostat mezi vlivné společenské a politické kruhy, aby si uvědomily zákonitosti vývoje a zániků společností a naslouchaly vám. Což se zřejmě nestalo? Nahradil jste tedy tuto platformu jinými aktivitami, třeba právě prací na novém filmu či publikováním svých myšlenek knižní formou?
To nebyl cíl. Hlavním cílem vždy bylo, je a bude sdružovat výjimečné lidi a s nimi formulovat různé názory týkající se naší společnosti a dění kolem nás na základě, mimo jiné, dlouhých časových řad. A rozhodně jsem na nic nerezignoval, Komplexní společnosti stále existují. Nemáme za sebou žádný profesionální aparát, který by aktivity administroval a propagoval, vše děláme víceméně na koleni. Politici jsou hodně zaměstnaní spravováním státu, poslední období je extrémní, ani se jim nedivím. Máte ale pravdu, že ochota naslouchat není velká – ještě před covidem jsme vydali několik analýz, pořádali několik seminářů v parlamentu, ale i v USA pro tamní ozbrojené složky, ale tehdy nám nikdo nerozuměl. Teď se ukazuje, že jsme předpověděli to, co prožíváme v posledních letech (viz publikace Na Rozhraní z roku 2016) a téměř ve všem jsme měli pravdu.

Jediná cesta: vzdělaná společnost a dobří politici

V posledních pěti letech se aktivně podílíte na vzdělávání občanské společnosti formou výstav Voda a civilizace a Energie a civilizace. Máte ohlasy, že tyto aktivity dávají smysl a jsou tou formou, která dokáže aspoň část lidí probudit z letargie?
Z této aktivity mám velkou radost. Vybudovali jsme ji ještě před covidem ve formátu, který je volně přístupný lidem - jak se říká 24/7, zdarma. Výstavy děláme (realizuje je firma mé partnerky Olgy, která také tento koncept vymyslela) pod širým nebem a snažíme se vtahovat diváky do děje pomocí desítek příběhů na daná témata. Viděly je už statisíce lidí a stále jsme neskončili. Jsme přesvědčeni o tom, že pozitivní změna v myšlení lidí nastane, pokud zejména děti začnou přemýšlet světě v jeho nejširších souvislostech. Řada vizualizovaných příběhů s krátkými texty splňuje dnešní požadavky na moderní a nenásilnou edukaci. Pokud chceme změnit svět k lepšímu, je třeba, aby lidé změnili své zajeté uvažování a pozitivní změny aktivně podpořili. Jinak je každý sebelepší nápad odsouzen k neúspěchu. Příští rok chystáme výstavu na téma Udržitelnost a civilizace.

Zmiňujete, že krize nechodí nikdy sama, vždy jdou vedle sebe třeba epidemie, války, klimatické změny, rozpad některých tradičních hodnot atd. V dnešní době to vypadá, že se snad dohodly všechny, že si u nás udělají pořádný mejdan. Kterou z nich považujete za nejnebezpečnější? A může se lidstvo takovému náporu účinně bránit?
Ani jedna ze zmiňovaných krizí náš nemůže zlomit. Pokud se ale vyskytnou prakticky najednou, pak se jejich účinek nesčítá, ale násobí… Upřímně, jediná, jakkoliv dlouhá a bolestná cesta je vzdělaná a silná občanská společnost, rozvinutá věda a dobří politici. Vzhledem k tomu, v jakém stavu naše společnost je, jsou současné kritické faktory hodně nebezpečné.

Vím, že jste optimista a věříte, že naše současné moderní technologie, zkušenosti a analytická data jsou dobrým předpokladem k tomu, aby se krach společnosti ještě o pár desítek či stovek let oddálil. Když se však člověk podívá, jak politická a byrokratická reprezentace nejen v Česku přistupovala k dalším vlnám covidu, může ho optimismus opustit.
Začněme u toho, že na každém člověku je řada dobrých vlastností. Ano, právě teď není moc důvodů k optimismu, ale měli bychom všichni udělat maximum ne proto, aby to primárně dopadlo dobře, jakkoliv si to všichni přejeme, ale proto, že to má smysl. Má smysl dělat dobré a společensky prospěšné věci, byť tu záruku úspěchu nám nikdo nedá. Řekl bych, že vesmír to má tak, že když do toho dáme všechno dobré, co v nás je, nemůže to dopadnout špatně.

PAVEL VYSLOUŽIL
externí spolupracovník Olomouckého deníku