Tajemné jezero se nachází zhruba pět dní chůze od nejbližší himalájské osady v indickém státě Uttarákhand. Jde o náročný, přibližně padesátikilometrový vysokohorský trek, při němž musí případní turisté nebo poutníci překonat pětitisícový himalájský hřeben připomínající prý ostří nože. Jezero Rúp Kund leží na jeho druhé straně, zhruba 200 metrů pod vrcholem.
V roce 1942 se na tomto místě ocitl strážce indického národního parku Nandá Déví jménem Hari Kišan Madhwall, kterému se naskytl děsuplný pohled: v bezprostředním okolí jezera narazil na stovky lidských koster svědčících o tragickém konci nejméně tří set, ale spíše až osmi set lidí.
Madhwall svůj nález ohlásil, ale byla válka a na pořádný průzkum nebyl čas. Veřejnost se tak o děsivém horském nálezu dozvěděla až koncem 50. let minulého století, kdy k jezeru zamířily první vědecké výpravy. Jeden průzkumník v té době popsal toto místo indické rozhlasové stanici jako příšernou scénu, při které se tajil dech.
Zpráva z 50. let vyvolala obrovský mezinárodní zájem a vedla k řadě dalších výzkumů snažících se najít odpovědi na dvě stěžejní otázky: co se vlastně u jezera stalo a kdo byli ti nešťastníci, kteří tam zahynuli.
Hledání odpovědí na ně trvá dodnes. A všechny poznatky, jež se podařilo v uplynulých desítkách let získat, tuto záhadu jen více komplikují.
Nejjednodušší řešení
Po Madhwallově nálezu se mělo zprvu za to, že u jezera leží kostry japonských vojáků, podle hesla, že nejjednodušší řešení bývá to správné. Po válce přišli vědci s teorií, že by mohlo jít o pozůstatky tibetských obchodníků mířících k Hedvábné stezce, legendární cestě, která po dva tisíce let zajišťovala obchodní spojení mezi Čínou, Indií, arabským světem a jižní Evropou. Obchodníky mohla u jezera skolit epidemie nebo náhlá horská bouře, v níž zahynuli všichni naráz.
Tuto teorii posílily počátkem roku 2000 první předběžné výzkumy DNA z dochovaných lidských kostí, které naznačovaly, že u jezera Rúp Kund zahynuli lidé jihoasijského původu. Radiokarbonové datování ukázalo, že všichni zřejmě zemřeli kolem roku 800 našeho letopočtu, což napovídalo tomu, že skutečně všichni zemřeli při jedné jediné události, nejpravděpodobněji při řádění přírodního živlu.
Na studii z roku 2000 navázala o čtyři roky později forenzní analýza kostí, po níž se jako nejlepší hypotéza jevil závěr, že v 9. století zamířila k jezeru skupina indických poutníků, mužů i žen, jimž s jejich nákladem pomáhali místní horští nosiči, a všechny zřejmě zabilo obrovské krupobití. Nasvědčovala tomu patrná poranění na lebkách a nezhojené zlomeniny, jež mohly vzniknout následkem dopadu velkých krup.
A proč se několik stovek poutníků vydalo na tak nejistou cestu do hor? Vědci předpokládali, že šlo o dodnes trvající prastarou tradici hinduistické pouti zvané Nandá Déví Raj Jaat Yatra, která se koná v Himálaji každých 12 let k uctění bohyně Nandá Déví a představuje nejdelší a nejtěžší pouť na světě.
„Dospěli jsme tehdy k závěru, že teorie o hinduistických poutnících je nejvěrohodnější, protože na místě se nenašly žádné zbraně. To naznačuje, že příčinou jejich smrti nebyl útok a že to nebyli vojáci. Našly se tam také zbytky hudebních nástrojů a o poutnících na pouti Nandá Déví Raj Jaat Yatra vyprávějí i dávné lidové příběhy. Analýza DNA z kosterních pozůstatků navíc odhalila, že jde o skupinu mužů a žen v širokém věkovém rozmezí, což opět posiluje hypotézu o poutnících,“ sdělila v roce 2021 BBC Veena Mushrif-Tripathyová, profesorka archeologie na indické Dekanské univerzitě v Pune, jež spolupracovala na výzkumu z roku 2004.
Píseň jako dávná vzpomínka
Časopis National Geographic v této souvislosti připomíná místní lidovou píseň popisující královský průvod, jenž během této pouti zneuctil posvátnost zdejšího kraje tím, že v něm tančily dívky. V reakci na to prý rozzuřená bohyně Nandá Déví zničila tuto skupinu „železnými koulemi“ svrženými z nebe.
Píseň se jeví jako dávná vzpomínka na ono děsivé krupobití, které podle studie z roku 2000 opravdu mohlo velkou skupinu poutníků pozabíjet.
V roce 2019 se ale vědci k tajemným kostrám od jezera Rúp Kund opět vrátili. A ukázalo se, že ani tento příběh ve světle nových poznatků neobstojí. Nebo přinejmenším nevysvětlí všechno. Trochu znepokojivé je, že nový výzkum přinesl více otázek, než odpovědí.
Nová úplná genomická analýza z 38 sad kosterních pozůstatků totiž ukázala, že k jezeru Rúp Kund skutečně dorazilo nejméně 23 lidí s jihoasijskými předky, ale nemuseli tam všichni zemřít naráz. Podle nového výzkumu přišli o život někdy mezi 7. a 10. stoletím našeho letopočtu. Možná sice opravdu v důsledku smrtící katastrofy, ale není vyloučené, že nebyla pouze jedna: takových událostí mohlo být i víc.
A co je ještě podivnější, mezi kostlivci od Rúp Kundu je i skupina 14 dalších obětí, které zemřely na stejném místě o tisíc let později než ty ostatní – a pravděpodobně opět najednou.
Tato mnohem mladší skupina pocházela na rozdíl od starších koster nikoli z jižní Asie, ale od Středozemního moře, přesněji řečeno z oblasti dnešního Řecka a Kréty. A to pořád není všechno. Spolu s ní totiž ve stejné době zahynul u jezera ještě nejméně jeden člověk, který měl východoasijský původ. Nikdo z lidí, jejichž pozůstatky vědci zkoumali, nebyl s nikým jiným ve skupině příbuzný. Další izotopové studie potvrdily, že jihoasijské a středomořské skupiny jedly odlišnou stravu.
play_fill
Ale jak se k jezeru Rúp Kund, ležícímu pět tisíc metrů vysoko v Himálaji, dostali lidé ze Středomoří? Vědci to nevědí a nechtějí na to téma spekulovat.
„Snažili jsme se najít k rúpkundským kostrám všechny možné linie jejich genetických předků. Ale odpověď na otázku, proč k tomuto jezeru cestovali lidé ze Středomoří a co tam dělali, jsme najít nedokázali,“ uvedl spoluautor studie Niraj Rai, archeogenetik Paleovědeckého ústavu Birbala Sahniho v indickém městě Lucknow.
Záhada podivných kostlivců trvá
Podle dalšího spoluautora, vědce z oddělení evoluční biologie Éadaoina Harneyho, tým přítomnost lidí ze Středomoří tak vysoko v Himálaji vůbec nepředpokládal. „Když jsme konečně získali analýzu DNA, bylo naprosto jasné, že někteří z těch lidí nemají jihoasijský původ, a rozhodně to nebylo něco, co bychom čekali,“ uvedl Harney.
Přijela snad na tradiční hinduistickou pouť nějaká skupina lidí ze Středomoří, která zůstala u jezera z nějakého zvláštního důvodu tak dlouho, až tam našla smrt? Podle Williama Saxe, vedoucího katedry antropologie na univerzitě v Heidelbergu a autora knihy o pouti, nedává takový scénář žádný smysl.
„Když se poutníci dostanou k jezeru Rúp Kund, mají před sebou pořád ještě notný kus další pouti, takže se tam většinou jenom krátce zastaví a chcete-li, projeví trochu úcty – ale není to pro ně a nikdy ani nebylo tak důležité jako samotná pouť,“ uvedl Sax. Samotné okolí jezera popsal jako „trochu temné a strašidelné místo, kde člověk jen tak pokývne hlavou a jde dál“.
Záhada podivných kostlivců tak zatím trvá. Mlčenliví svědkové dávné tragédie dál tiše spočívají v jezerním údolí a nechávají si svůj tajemný příběh pro sebe.
PODCASTY A VIDEA
