Jak byste popsal svou roli v pořadu?
Hraju sám sebe, jsem restauratér. Hodně lidí mě označuje za moderátora, ale to určitě nejsem. Všechno odehrajou lidi, kteří tam účinkují. Já je jen vítám, loučím se s nimi, kladu zásadní otázku, jestli se jejich večeře bude znovu opakovat, a jinak je ta moje role relativně malá.

Zkoušel jste se někdy vy sám seznamovat přes seznamku?
Nikdy jsem to nedělal, a ani účinkování v takovémto pořadu by mě k tomu nepřimělo.

Josef Carda.
Konkurz? Pokud mám o roli hodně velký zájem, tak jdu, říká Josef Carda

Zahrál jste si i v několika dílech seriálu Slunečná. Když přišla ta nabídka, bylo jasné, že ji vezmete?
Proč by ne, člověk přece může zkoušet cokoli.

Nebyl to váš první seriál… Baví vás hraní?
Je to fajn zábava. Mám navíc tu výhodu, že „hraju“ sám sebe, takže to mám o dost snazší než všichni herci. (smích)

V roce 2018 jste v jednom rozhovoru prohlásil, že už vás pořad Ano, šéfe! nebavil a stýskat se vám po něm rozhodně nebude. I po třech letech to stále platí? V této roli už vás neuvidíme?
Ano, platí. Ano, šéfe! je pro mě historie. Tento formát už skutečně dělat nebudu.

V gastronomii se pohybujete od patnácti let. Příští rok tedy budete mít kulaté padesáté výročí. Plánujete to nějak oslavit?
Myslím, že na to asi zapomenu. Trochu jsem o tom přemýšlel, ale vlastně nevím… Mně to nepřijde jako nic k slavení, že bych se tím měl bavit.

Spousta začínajících kuchařů vás má jako vzor. Máte i vy nějaký svůj vzor?
Teď už asi ne, přestože vím, že spousta zahraničních hvězd to dělá skvěle. Ale že bych si ve svém věku říkal, že chci být jako někdo, to ne. Už mám pocit, že mám zkušeností a rozumu relativně dost.

Matouš Ruml.
Puberťák z Comebacku Matouš Ruml: V synovi má parťáka a kolegu v jednom

Vlastníte nakladatelství, které vydalo hodně zajímavých kuchařských knih. Na jakou další se mohou fanoušci těšit? Máte něco v plánu?
Letos vydáme knihu o grilování. To mají čtenáři moc rádi a je to věčné a nadčasové téma.

Dá se v tomto ohledu ještě vůbec najít díra na trhu? Mám pocit, že už existují všechny možné kuchařky…
Knížek je hodně, záleží na tom, kdo je napsal a vydal. Ale takhle je to se vším. Kdybyste uvažovali o tom, co všechno už existuje, nemohli byste dělat vůbec nic: telefony, auta, počítače, co já vím… Prostě se snažíte, aby váš produkt byl prioritní volbou.

Soudě dle televize bych řekla, že jste hodně temperamentní. Diskutujete rád s druhými o různých věcech? Třeba o politice?
Nad politikou už jsem dávno zlomil hůl. Je to totální zmar a nemůže to dopadnout dobře. Škoda, že to nejde udělat tak snadno jako vrátit jídlo v restauraci… Ale ano, nějaký temperament mám a mám to rád černé, nebo bílé. Složité debaty o ničem, tak jak je známe například z televize, nejsou nic pro mě.

Stalo se vám někdy, že vám někdo vynadal kvůli vašemu názoru přímo na ulici? Nebo se lidé chtějí spíš fotit a jsou milí?
Proč by mi měl někdo nadávat? Jako za co? Řekl bych, že jsou na mě lidi vždycky hodní a chovají se mile.

Z nahrávání nového alba Vladimíra Mišíka
Vladimír Mišík: Padesát let hraní utahá i ostříleného rockera

Co rád děláte ve volném čase?
Rád hraju golf, koukám na televizi, občas si čtu a dost cestujeme.

Vaše manželka Zdeňka se věnuje koním. Máte k nim bližší vztah i vy?
Mám spíš vztah ke koním v motoru… (smích) Navíc vím, jak se s tím zatáčí, jak se to zastavuje. Autem jezdím moc rád, zvláště tím, co mám k dispozici já, tedy Lexusem.

Kam nejdál jste autem jel?
Pokud si dobře vzpomínám, tak do Španělska. Asi dva a půl tisíce kilometrů. Určitě to doporučuji. Myslím, že cestovat takhle autem je hezký, když zrovna nespěcháte. Pokaždé, když někam jedu autem delší trasu, tak si to rozdělím na menší úseky. Vždycky se někde ubytuju, prohlédnu si místo a jedu dál. Dřív jsem hodně létal, ale teď mi vůbec nevadí jezdit autem. Ani mi to nepřijde, je to radost.