Nikdy mezi nimi nemohla chybět plechovka s nápisem Pomka. V té době snad ani jiný džus k dostání nebyl. Vyráběl se z pomerančů a vydržel ve spíži i několik měsíců.

Kdo v té době toužil spíš po jablečné chuti, sáhl v obchodě po moštu. Ale tím byla nabídka ovocných koncentrátů vyčerpána, pokud si dobře pamatuji.

Dnes je v menších i větších prodejnách či super nebo hypermarketech nabídka ovocných šťáv nesrovnatelně bohatší. Výrobci se předhánějí v chutích i míře chemikálií, někteří volí konzervaci, jiní pasterizaci, další nám na obalech tvrdí, že nám jednu třetinu obsahu krabice dávají zdarma.

My, jako spotřebitelé, jsme teď rozmazlováni jako nikdy předtím. Co je nám to ale platné, když uhodila krize a my musíme obracet každou korunu.

Už se ani tak moc nedíváme, jakou má džus chuť a jestli v něm jsou nebo nejsou umělá barviva. Naše oči teď spíš přitahují cedulky s nápisem AKCE. Je jen logické, že čím je nápoj levnější, tím je v něm stoprocentní ovocné šťávy a vitamínů méně.

Ty opravdu kvalitní koncentráty se mezitím hromadí ve skladech a čekají, až na ně zase budeme mít.

Snad jejich výrobci krizi přežijí. Byla by totiž velká škoda, kdyby se obsah regálů zredukoval na ovocné džusy stejně nízké nebo podobné kvality jako byla kdysi Pomka.