Teď už ani nejvyšší šéf spravující společnosti Ekoltes nepopírá, že boom soukromých kotelen pomalu rozbíjí to, co tady tolik let bez zásadních připomínek fungovalo.

Důkazem toho je snaha nebo pokus plynule a bezbolestně přejít na jiný systém vytápění, který bude nejen ekonomičtější, ale i šetrnější k přírodě. Tak snadno, jak to zní, to však nepůjde. Lidé se totiž střeží být k Ekoltesu důvěřiví. Ti, co se osamostatnili a přestali od něj odebírat teplo a teplou vodu, si své rozhodnutí většinou nemohou vynachválit. V hospodě, práci i na návštěvě u sousedů, kterým ještě topí Ekoltes, počítají, kolik jim jejich vlastní kotelna ušetří.

Jsou však i tací, kteří si také vyrábějí teplo svépomocí a přesto mají od jásotu daleko. Že by věděli něco, co těm druhým, spokojeným, zůstalo dosud utajeno? Že by se jejich propočty s odstupem času rozcházely se skutečností? Nikdo z té druhé skupiny lidí, když jsem se s ním na dané téma bavila, to nechtěl rozebírat. Kde je potom pravda a proč se dojmy lidí, kteří se od Ekoltesu „trhli“, tolik rozcházejí?

Co je bez diskuze, to je již zmiňovaná nedůvěra lidí, bez níž se městské společnosti jen těžko podaří přejít na jiný centrální způsob topení. Vždy bude totiž potřeba přesvědčit k němu na dostatečně dlouhou dobu dostatečné množství obyvatel. A to bude v Hranicích hodně tvrdý oříšek.