Příprava na půst: tučné maso. Zde jsou recepty

Masopust, fašank, fašink či ostatky. Masopustem se nazývá období, které začíná těsně po svátku Tří králů a končí v úterý před Popeleční středou, kterou začíná čtyřicetidenní předvelikonoční půst.

Velikonoce jsou pohyblivý svátek a stejně tak masopust nemá svůj pevný termín. Letos připadá Popeleční středa na 22. února, takže podle všeho v úterý 21. února bude ve většině obcí pořádná sláva!

Vůbec první písemná zmínka o masopustních slavnostech v Čechách a na Moravě pochází ze 13. století.

Historie nejdelší veselice roku sahá do pohanských dob a úzce souvisí s oslavou končícího zimního období a nadějí na příští úrodu, zdraví a hojnost.

I přesto, že mnohde vládla krutá zima, veselí nebralo konce, v plném proudu byly zabijačky tučných prasátek, sousedské zábavy, besedy a svatby.

Důležitým dnem před vypuknutím následného půstu byl čtvrtek, též zvaný tučný čtvrtek. Lidé byli přesvědčeni, že právě v tento den se má jíst a pít, co hrdlo ráčí, žádné šetření a upejpání se. Dostatek jídla a pití a pořádně nacpaný břich v ten den to není hřích, neb celý rok budeme silní a zdraví!

A co do břicha padalo? Huspenina, klobásky, jelítka, jitrnice, vepřové maso, koláčky, ovarová polévka či škvarky. Samé dobroty…

Nedělní plesání bez konce

Dalším důležitým dnem v masopustním období byla neděle. Plesalo se, tančilo, veselilo a často se zábava protáhla až do ranních hodin.

Ani pondělí nebylo rozhodně odpočinkové, tanec a veselí pokračovaly, ovšem radovánky byly určeny pouze ženatým mužům a vdaným ženám.

Bály měly přídomek „mužovské“, protože byly zapovězeny svobodným.

A v úterý to přišlo vyvrcholení masopustu, pochovávání basy a s lehkými obavami očekávaný čtyřicetidenní půst.

Masopust byl úzce spjat s církevním kalendářem, tradice se dodržovaly a autorita v podobě zvednutého božího prstu měla svůj význam. Dobu všeobecného a povoleného veselí si lidé užívali naplno, naopak dobu postní přísně ctili.

Chceš dítě? Tanči s medvědem!

Masopustní úterý bylo ve znamení průvodu masek, který s muzikou obcházel vesnicí. A že to nebyl průvod ledajaký! Maškary předváděly veselé i parodické scénky s viditelnými prvky politické satiry na paškál si braly starostu i dění v obci.

Podivuhodné maškary se cestou zastavovaly, přepadaly chodce a předváděly taškařice.

A jaké masky byly nejčastější?

Nejtypičtější maskou byl medvěd, vedený medvědářem. S chlupatým zvířetem často tančily mladé dívky, neb medvědovi byl přisuzován magický charakter plodnost.

Ta se tancem mohla přenést nejen na dívku, ale i na celé hospodářství!

Další maškary představovaly Žida, nevěstu, cikánku, koně, babku s dědkem v koši a podobně.

Zábava se pomalu přenesla do hospod a hostinců, kde však o půlnoci končila s velkým smutkem.

Všechny hudební nástroje musely utichnout a za všeobecného žalu se pochovávala basa, někdy Masopust, jinde Bakchus.

Zkrátka oslavám, hodování a hudbě se dalo vale, což úzce souvisí s mezinárodním slovem karneval „carne“ znamená v italštině maso a „vale“ sbohem.

Masopust končil v noci před Popeleční středou, kdy rychtář zatroubil na roh a všechny vyzval k poklidnému rozchodu.

Druhý den, tedy již na Popeleční středu, se konzumovaly poslední mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však byl přísně postní na stole se povětšinou objevovala čočka s vejcem, sýr, chleba, vařená krupice či brambory.

(mat)