„Hned po vojně v roce 1974 mne oslovil vedoucí místního Svazarmu, jestli nechci dělat v autoškole. Tak jsem mu na to kývl,“ líčil Vratislav Trčka začátky své kariéry.
Zároveň popsal, co je potřeba k této práci mít. „Musíte mít především vztah k motorům, autům a ježdění, nesmí vám chybět i pedagogické vzdělání, především však musíte mít tu práci rád a dělat ji s láskou,“ míní Vratislav Trčka.
Ve Svazarmu dlouhá léta učil brance, kteří pak sbírali úspěchy na různých soutěžích. V roce 1987 nastoupil jako učitel řízení motorových vozidel na Střední lesnické škole Hranice. Tam vydržel až do roku 1995, kdy přišel základní zlom.
„Ve škole mi řekli, že je nutné, aby tu výuku pro ně dělal soukromník. Tak jsem se osamostatnil,“ vyprávěl Vratislav Trčka. Začátky nebyly snadné. „Museli jsme se srovnat s tím, že naše konkurence už v té době měla pět roků náskok,“ uvedl Vratislav Trčka. To se mu podle jeho mínění povedlo. „Věřím, že jsme je dostihli, možná že i předhonili,“ dodal.
Dnes mu ve firmě pomáhají i jeho dva synové David a Jan. Společně pak vlastníma rukama postavili i nové sídlo jejich autoškoly. „Máme tady učebny, garáže, trenažéry i kanceláře. Prostě veškeré zázemí, které naši žáci potřebují,“ řekl Vratislav Trčka.
Na práci, kterou má nejraději, na výuku nových řidičů, už mu dnes mnoho času nezbývá. Většinou ji obstarávají jeho synové a další zaměstnanci firmy. „Mně zůstalo na krku hlavně papírování. To už tak zábavné není,“ podotkl Vratislav Trčka.
Největší satisfakcí pro něj ale je, když přijde nový žák s tím, že ho k němu poslali rodiče, kteří se pod jeho vedením kdysi sami učili jezdit autem. „Je to pro mne jako pochvala, že tu práci dělám dobře,“ sdělil Vratislav Trčka.
Snaha, aby byl zákazník stoprocentně spokojen, se projevuje i na neustálé modernizaci vozového parku školy. „Technika jde stále dopředu a my musíme jít s dobou. Učit lidi na zastaralých autech, to už není ono,“ vysvětlil Trčka.
