Své o tom vědí bratři Jindřich a Vladimír Bartschovi. Ti provozují v Hranicích tenisový klub. Jeho součástí je také restaurace. Není žádnou výjimkou, aby trávili v práci třeba 16 hodin denně, soboty i neděle. Pro ně je to ale hlavně koníček.

„Začalo to už dávno. Jednou nám taťka, který byl předsedou tenisového klubu, řekl, jestli mu nechceme pomoct. To bylo v roce 1974. Od té doby jsme pomáhali na kurtech a zároveň jsme se tak naučili hrát tenis,“ vzpomíná jeden z bratrů Jindřich Bartsch. V osmdesátých letech se již střídali v baru, starali se o údržbu kurtů, organizovali nejen tréninky ale i turnaje.

Pomyslné žezlo převzali od otce oba bratři 10. ledna 2005. „Šli jsme takovou cestou, že chceme něco zrealizovat, i když jsme věděli, že každý nápad nemusí vyjít a půjdeme do minusu. Nemusíme se s bráchou bavit o tenisu, a oba přesně víme, co to potřebuje,“ uvedl Jindřich.

Tenis je bohužel pouze sezonní záležitost. Před dvěma lety proto využili v zimním období plochy kurtů k vytvoření ledové plochy. „To byla například jedna z minusových věcí, ale zdejší lidé byli rádi, že si mají kam jít s dětmi zabruslit,“ míní druhý z bratrů Vladimír.

Oba se shodují v jednom: „Udělat na kurtech celoroční provoz byl náš sen.“ Ve své práci se Jindřich Bartsch řídí jasným heslem: „Budu toho litovat?“ Pokud si odpoví kladně, je jasné, že jde do toho. „V životě se nedá nic vrátit zpátky, a každý lituje pouze toho, co neudělal,“ míní Jindřich a jeho bratr Vladimír se usmívá a souhlasně pokyvuje.

Oba vědí, o čem mluví. Jejich sen o celoročním provozu tenisových kurtů se jim vloni splnil. Během zimního období postavili a zprovoznili na venkovních kurtech nafukovací halu. Podle názoru Jindřicha Bartsche je ten, kdo dělá do kultury či sportu, úplný blázen, ale totální fanda.

„Je to jako když držíte tužku pořád a pořád stejně. Najednou vám někdo ukáže, že je i jiná možnost a tvrdí, že je lepší, že budete lépe psát a nebude vás bolet ruka. Zkoušíte to, nejde vám to, ale setrváte. A po čase zjistíte, že je to tak. A tak je to i v tenisu, je pořád co se učit,“ řekl závěrem Jindřich Bartsch.